dan4815

Vít Klusák je kluk snaživý, ale některé věci nedotahuje do konce. Jeho dokumenty se úzce zaměřují na jednu věc, často na emoce a nějakou psychologii problematiky, ale nedokáže zajít do hloubky a přinést něco nového. Český sen byl počin, který vymrdal s chamtivými obyvateli toho našeho malého plácku mezi malými horami. Bylo to inovativní a originální. Klusák se ve svých dílech často ocitne na pomyslné hranici nudy a dobrého námětu. Řemeslné zpracování je skvělé, ale dokument by měl přijít s něčím zajímavým a novým. Viděli jsme zpovědi řidičů, pro než brždění znamenalo trochu ubrat nohu z plynu - jejich rozličnost divákovi jasně ukázala, že ne všichni kamikadze řidiči jsou naprosto vygumovaní, jako mnohé přechody. Pokání jsem věřil však jenom fotografovi, který opravdu z celé upřímnosti šel do projektu, a který opravdu ukázal emoce, které bych čekal od všech. Na druhou stranu, ostatní aktéři alespoň poukázali na zajímavé faktum, že se s nehodou nikdo nesmíří a je to problémem na celý život. Také jasně poukazuje, že člověk si asi musí projít nehodou, aby změnil své jízdní návyky a přestal ignorovat dopravní značení. Ten plešoun, který se chlubil svým nebezpečným ježděním, ten byl solidní dement, který se hodně nadýchal kouře z výfuku. V tomto ohledu jsem se musel zamyslet, což by mělo být účelem dokumentů. Díky dokumentu si divák více uvědomí, že se nemusí vrátit z nákupu domů, a když sám někoho zabije, tak že jeho další život bude naplňován ambivalentními pocity. Dokument přece jenom poukázal na jistou problematiku a donutil mě zamyslet se. Na druhou stranu je potřeba uznat, že Klusákův dokument bude v jeho tvorbě na seznamu "musím vidět", ale v porovnání s dalšími dokumenty to bude lepší průměr, na který se časem zapomene. Na začátku jsem se náramně bavil, ale postupem času jsem chtěl vidět něco jiného, a to něco jiného je v mých očích více protagonistů, rozhovory a náhled do hlav přeživších a nějaký profesionální vstup studií, psychiatrů a psychologů. Také namísto několika nehod bych natočil jednu velikou, který by reálně a drsně vyobrazila nehodu.

Tomuto animovanému počinu jsem se dlouho vyhýbal. Můj návrat k seriálu bych přirovnal k podobnému zázraku, jako když vám někdo nechá za stěračem lísteček, že vám odlakoval půlku auta a dodá, že se chce vyrovnat. Několikrát jsem rozkoukal první díl, ale nikdy jsem nedošel dál. Hledal jsem nějakou oddechovku. Jsem nakonec rád, že jsem se překonal a po pár dílech, co jsem zarputile přítelkyni říkal, že je to hrozná sračka, přiznal, že to není tak špatné. Hlavní nevýhodou animáku je fakt, že zajímavost dílů je značně kolísavá. Náplň dílů je zajímavá, někdy k zamyšlení. Ačkoliv je seriál prezentován jako komedie, někdy má větší přesah. Chvílemi nabízí pohled na emoce lidí, kteří si něčím procházejí - pro více vnímavé je to zajímavý aspekt seriálu. Pro pragmatické lidi je zde zase rovina scifi a příběhu. Musím ale podotknout, že osobně označení komedie vnímám s rezervou, neboť styl humoru mi mnohdy nesedne. Oceňuji spíše šílený příběh, psychologii postav a nepředvídatelnost děje. Mám také problém s přemírou sprostých slov. U South Parku mi sprostá mluva sedí, u Ricka a Mortyho mi nával sprostých slov přijde někdy až dětinské, degraduje to zážitek. Mám z toho pocit, že se seriál snaží šokovat za každou cenu... ale od toho je tu přece Rickův cynismus, který dráždí některá ožehavější témata, netřeba sprostých slov. Jinak miluji návaznost dílů. Seriálový vesmír se někdy jeví jako zmatené místo, ale není problém se v něm zorientovat. Nemám v lásce seriály, kde každý díl je samostatná entita a jeho děj se nepromítne dál (až samozřejmě na Black Mirror a tomu podobné povídkové seriály). Přítomnost postupného a viditelného vývoje postav je dobrá. Jen mě mrzí absence střídmějšího humoru, seriál je pro mě hlavní z příběhové roviny, ale kdybych se měl kouknout znova, tak až s velikým odstupem, kdy začnu zapomínat příběh jednotlivých dílů.

Film se snaží nabídnout něco, co pak vůbec nepřijde. Tajemnost vytváří silnou atmosféru, pokud však není téměř nic vysvětleno, je to k ničemu. Film buduje temnou a chytlavou atmosféru, a ač téma léčeben je notoricky známé, očekával bych nějakou inovaci. Prokletý ostrov nabízí pohled na duševní onemocnění. Lék na život se vydal cestou tajemna a paranormálna. Paranormálno přitahuje diváky proto, že vidí něco nového, zároveň chtějí sami přijít na spojitosti a během filmu průběžně vytvářet teorie. Ano, tady si člověk také vytváří teorie, ale vodítka, kterých se drží, nejsou mnohdy dále vysvětlovány - třeba křížovka. Je to taková pevná schránka v jehož nitru nic není. Mnozí filmoví konzumenti si stěžovali na přílišnou délku filmu. Naopak si myslím, že měl být ještě delší. Během sledování jsem měl pocit, že filmu chybí nějaké vysvětlení, nějaké zacházení do hloubky. Přišlo něco zajímavého, film se toho chytl jenom povrchně. Pomalé tempo, vzhledem k naprosto rychlému sledu událostí na konci, je vskutku zbytečné. Zápletka není špatná, ale domnívám se, že cesta k pochopení celého filmu je místy nezáživná. Ponuré procházení interiéru léčebny, kde hlavní postava naráží na stále divnější věci prostě nestačí k uspokojení. Kreativita mysli je veliká, ale vizuál nestačí, je potřeba slov. Když Lockhart viděl těla lidí vznášející se v nádržích, je z vypravěčského hlediska těžké vysvětlit, proč tomu tak je. Jako divák jsem to chtěl vědět, jenom to vidět mi nestačilo. Proto je film zvláštní a svým způsobem nudný, protože nabízí vizuální orgie, obsahově už je to horší. Divák je tvor domýšlivý, ale někdy vlastní kreativita jednoduše nestačí. Film je značně předvídatelný, neboť se drží jistého stereotypu, že hlavní postava přijede do léčebny, a postupem času se stane natolik "nemohoucí" k odchodu, že je pak v sázce život. Nemohu však říci, že jsem se nebavil. Film jsem viděl podruhé a... nevím proč, ale vůbec nic jsem si z něj nepamatoval, a tak jsem si ho užíval. Samozřejmě se najdou silné scény, bohužel ale zmíněná absence nějaké hloubky, celkový dojem filmu degraduje. Co bylo v kartě Pembroka? Úhoř, nechutné stvoření... proč jsem se na něj musel celý film koukat? Jaký měl význam? Jaká byla celková historie hradu? Co se v něm po požáru dělo, a co dělal baron? Je zde mnoho otázek, které nejsou zodpovězeny, což je škoda. Nicméně, ze dvou hvězd zvyšuji na tři. Dvě hvězdy jsem dal daleko hroším filmům.

Druhou sérii považuji za solidní rozjezd. První série se mi moc nelíbila, nedokázal jsem si seriál zařadit do kolonky. Připadal mi, jako levné scifi s příměsí trapného amerického pohledu na svět - v nejhorším přijde spásný okamžik, poté musí všichni slavit. Druhá série už byla o kapku reálnější, příjemně dramatický, klišé nebylo na diváka nasazováno v každém druhém záběru. Sean Bean zde vyobrazuje skvělého záporáka, který docela dobře rozděluje diváky na dvě strany. Také mi druhá série přijde odvážnější, dějí se zde zásadnější momenty. I přes to všechno má pokračování slabší momenty.

Slečny poslouchám na Spotify. Práce mi hned ubíhá rychleji. Dobře se poslouchají. Formát v jejich podání ale není pro každého. Postupem času se ztrácí nějaká vážnost a směřuje to spíše k humornu, záchvatům smíchu a k budování kolektivu - merch, co slečny zažily, příběhy posluchačů. Osobně mi to nevadí, tento formát beru s nadhledem, neboť je potřeba očekávat, že pokud se chcete nimrat v každém detailu vražd, musíte si najít jiné zdroje. Slečny nerozebírají vše do detailu, někdy je to škoda, ale výběr zločinů a jejich přednes je dobrý. Z českých zločino-podcastů je mám nejraději, ačkoliv někdy tu pusu nezavřou dobrých deset minut, než zase přejdou k tématu. Pokud bych chtěl opravdu do detailu probrané téma s vážnou notou, tak je jasné, že se musím poohlédnout někam jinam. Také ubírá na hodnocení fakt, že začátek dílu by měl být čistě o tématu, ale často tomu tak není, a někdy mám opravdu silný pocit, že si dvojice přišla pokecat a zločiny jsou až druhořadým tématem.

Standu mám rád. Jak zde někdo poznamenal, je to ale "kluk od vedle". Je to sympaťák (ačkoliv se často setkávám s názorem, že jeho vystupování je nepříjemné a jeho hlas se nedá poslouchat), pro mě je to člověk, který mě přivedl do světa rozhovorů. Mám rád oba jeho formáty, ale ten starší, kdy si streamoval z kuchyně nebo ze srazů a povídal si s diváky přes Skype, to bylo pro mě mnohem lepší. Ta osobitost, oponování a rozmanitost témat mi chybí, a ať si Standa říká co chce, už se dál nikam neposouvá a celé StandaShow bývalo o něm a divácích. Dnes už je to jiné, neříkám, že zlé, ale už je to něco jiného. Jeho přechod na Patreon chápu, osobně mi to ale trochu vadí, neboť dnes snad každý má ty zajímavé části rozhovorů na Patreonu. Jinak Standa je v osobním životě super, pokec s ním byl dobrý. Jenom bych chtěl dodat, že někdy je docela natvrdlý, až je mi za něj trapně, že není v některých otázkách a odpovědích naladěn na stejné vlně, jako host. Někdy mi připadá, že na sílu propaguje své vidění světa, což v některých rozhovorech tvrdě narazil. Standa není žádný mistr, spíše je podnikatel než moderátor.

Jsem možná rád, že tento pořad v době mého podstoupení kolonoskopického i gastroskopického vyšetření (ne, nebylo to v tomto pořadí a ani během jednoho vyšetření) tento pořad neexistoval. Tento počin je zajímavý v tom, že hlavní aktér podstupuje samotná vyšetření a během této mučednické činnosti přednáší svatá slova o tom, jak je to docela na hovno pocit. Místy se divák škodolibě pobaví nebo i závidí - a to koktejl léků, které dokáží vyvodit úsměv na tváři, i když máte v plicích kus šlauchu. Také jsem musel několikrát politovat účinkujícího, neboť mám také silný dávící reflex. Stačí, že zajedu zubním kartáčkem na zadní stoličky, a už žaludek indikuje potenciální navrácení večeře.

Grandiózní. Budoucnost je téma, které nutí člověka ke kreativnímu a filosofickému myšlení. Za mě osobně je téma budoucnosti velmi obtížné. Vyvstávají existenciální otázky, budoucnost koketuje s lehkým závanem deprese z uvědomění, že se ji buď nedožijeme nebo právě naopak dožijeme. Tíhne budoucnost k destrukci individualismu? Bude kolektivní chování natolik silné, že bude vzácností a přítěží pro jedince, s alternativním myšlením, uvažovat? Téma budoucnost zraňuje naše city - při představě mezihvězdného cestování, úrovně medicíny a techniky, možného kontaktu s jinou inteligentní civilizací, lidé tuší, že se toho nejspíše nedožijí. Co když něco takového nastane brzy po jejich smrti? Co když budou očekávat na nový pohled na fyziku, ale nedožijí se toho? Po smrti je nekonečná nicota. Tento skvělý počin je od všeho trochu. Musím uznat, že mě některé díly zasáhly mnohem více než Black Mirror. Krátkometrážní díly by si možná zasloužily delší stopáž. Témata jsou někdy tak obtížná a zajímavá, že po každém dílu si divák dá pauzu na přemýšlení a rozsáhlejší fantazírování. Možná je seriál zajímavý pro své umělecké vyobrazení, já si jej cením za to, co následuje po jeho konci. Nicota lidského bytí, štěstí nebo nedosažitelnost budoucnosti z něj dělá něco tak mimořádného. Musím také podotknout, že některé díly jsou slabší, u jednoho jsem ani nedával pozor. Vizuál je super, jsem rád, že jsem se nakonec po dvou letech donutil na seriál kouknout.

Bůh internetu? K tomu má ještě hodně daleko. Jsou díly, které jsou na solidních pět hvězd, a jsou díly, kde je mi za lorda velmi trapně. Cením amatérského vzezření editu, ačkoliv to dává snad více práce, než vytvářet černou díru v Interstellaru. Témata jsou také zajímavá, humor skvělý, detaily videa je nutno sledovat k osobnímu pobavení. Ale pořád je zábavnost velmi kolísavá.

Těšil jsem se na hlubší pohled toho, co se děje v mozku, a jak vypadá snaha převést mozek do virtuální podoby. Začátek dokumentu je vskutku zajímavý, postupem času jsem nabýval pocitu, že se jedná o vědecký bulvár. Dokument toho moc neodkrývá. Jistě, tato věda je v plenkách, nečekal jsem však takové minimum informací. Dokument se zaměřuje především na hlavního protagonistu, vědce, který vede tento projekt.