dan4815

Parodie na směšný telemarketing v 80. letech? Ona to parodie ani moc není, jen to vždy skončí tím, že hlavní aktér jí ochlupení, vlasy nebo si naporcuje ruku. Neshledávám zde nic hlubšího, nic vtipného a ani nic poučného. Za mě je to solidní úlet, kterému nemohu porozumět.

Hodnotím zatím jako divák, co během jednoho dne zhlédl první sérii. K tomuto počinu jsem se přesunul poté, co jsem prospal tři díly "Too hot..", což mi naprosté vypnutí mozku dalo najevo, že si mám najít jinou zábavu, ještě pár dílů a upadl bych to vegetativního stavu. V mých očích by si projekt The Circle zasloužil větší uznání, neboť oproti jiným americkým reality show má tato podívaná nějakou základní myšlenku. Samozřejmě pro nás vědecky zvídavé si raději přečteme přinejmenším abstrakt sociologické studie vycházející ze zkoumání několika tisíců respondentů, nicméně rád nahlédnu i do malého vzorku pár záměrně vybraných podivínů. Nutno však dodat, aby divák počítal u americké verze s nepřeberným množstvím klišé, afektované mluvy a někdy naprosto retardované viditelné falešnosti. Také střet různých názorů a jejich vyjadřování nemusí udělat konzervativnějšímu divákovi dobře. Upřímně, sám jsem si někdy říkal, proč účinkující reaguje jak naprostá kráva. Je zábavné sledovat spekulující lidi, jak přemýšlí nad tím, kdo se tam vydává za někoho, kým není. V seriálu se pořád něco děje, musím si však položit otázku: „Není to na škodu?“ Je to samý flirt, samé tajné konverzace, samé spolčování, ale co člověk opravdu nevidí… to je volný čas účinkujících. Čas zde pro diváka nehraje roli, show velmi rychle utíká, a tak nějak… si nedokáže v plné síle vytvořit vztah ke svému oblíbenci. Za mě osobně je také neustálé doplňování stavů hroznou blbostí. Ok, na začátku ještě budiž, ale když do show přijde někdo ke konci, je jasné, že nemůže vyhrát a ani už nezamíchá kartami. Navíc, v pozdější fázi jde do ústranní chatování… jak je těch lidí moc, tak si povídají zejména základní jádro. Show by slušelo inteligentnější osazenstvo, trochu drsnější (jako Ed v první sérii), neboť moderní Američané jsou přecitlivělé plačky bojící se říci něco negativního. Jinak nápad zajímavý, pro mě osobně byla první série sobotní záležitostí.

Kočkoholky v plné síle? Ani ne. Korejská seznamovací show je naprosto odlišná od těch západních, kde jde čistě o mrdání. Korejské podívání přináší hlubší náhled na ostýchavost v seznamování. Až na jednu účastnici si myslím, že všechny slečny řešily, kdo je ten pravý. Korejci se sice jevili jako výstavní macha, ale v konečném výsledku byli citliví a docela stydliví. Ve stanu s dalšími kluky dlouze řešili strategie, možné šance a různé náznaky opačného pohlaví, když se ale setkali s ženami, tak jen tiše a stydlivě vyčkávali. A to se mi líbí, oproti zahraniční tvorbě, kde všichni řeší sex, neustále přelétají a něco hlubšího tam téměř nelze naleznout, je to hezké zpestření. Ano, napjatě jsem čekal, jak se rande vyvrbí. Napjatě jsem sledoval rozhovory slečen, které chtěli kluka odmítnout, ale jejich stydlivost to zcela nedokázala. Jednotliví účastníci jsou si povahově rozdílní, takže divák může spekulovat, kdo se ke komu hodí. Bohužel, jako veliká nevýhoda se jevila podobnost protagonistů. U holek to nebyl takový problém, ale ti Korejci byli všichni stejní a myslím si, že snad i účastnice někdy nevěděli kdo je kdo. Velmi mě podobnost unavovala, protože jsem se často ztrácel a pořád se musel ptát, kdo to je za kluka, který zrovna trochu mluví a snaží se tři hodiny oslovit dívku. Za mě je to milá reality show, která není o povrchnosti, divák ji sleduje se zatajeným dechem a najde si své oblíbence. Musím ještě umínit skvělou moderátorskou čtveřici, která si sama dělá srandu z počínání osazenstva. Milá záležitost, jednohubka na víkend. Osm dní je ale příliš málo, možná bych to natáhl ještě na dva dny a přidal další lidi.

Hned na úvod - nemám moc v lásce Bullock a ani tento typ drama... a stejně jsem vydržel až do konce bez jediného kouknutí do mobilu. Důvody, kvůli kterým nemám rád přecitlivělý žánr plný životných neúspěchů ústřední postavy rád, se zde neobjevily. Film nenásilnou formou dokáže v lidech vzbudit emoce. Už po pár minutách jsem začal cítit zvídavost, jak se hlavní postava popasuje se svou nelehkou životní situací, a co opravdu oceňuji, tak to byla nepředvídatelnost celého děje. Podívaná nenechá diváka přemýšlet nad budoucností, neboť je příjemně donucen zpracovávat aktuální dění. Běžně tak divák přemýšlí - kdo je ten cizinec? Pomůže ji někdo najít svou sestru? Jak to přijme sestra? Ač základní telenovelové otázky se mohou zdáti lacině, scénář se s nimi popral statečně. Je znát lehké prolnutí s krimi prvky, neboť film nesází jenom na emoce a těžkost životní situace, ale také na děj. Dějová linka se pomalu rozvíjí a postupně nám poodkrývá odpovědi, které nejsou na sílu překvapivé, ale také neztrácejí na důležitosti. Mnohým se můžou vedlejší postavy jevit jako málo zpracované, což je pravdou, ale Sandra dokázala utáhnout celý film téměř sama. Děj se zaměřuje na ní, vedlejší postavy zde představují kulisy. Je však pravdou, že její románek s kolegou z rybárny je... no... já osobně tuto dějovou vsuvku chápu, neboť jsou oba kriminálnici, ale nevědí to o tom druhém. Něžné pohlaví svého kostlivce odhalila, ale nesetkala se s úspěchem. Následovalo "prokecnutí" kolegy v práci, čímž ji udělal peklo. To dalo vzniknout zajímavému kontrastu - kdy konečně našla v životě někoho stabilního, ale ve výsledku byla zrazena. Asi bych uvítal hlubší děj, který by nezakončil plytkým přiznáním kolegy ke svému pobytu v pětihvězdičkové díře. Za to dějová linka s právníkem a s jeho rodinou je docela zajímavá, emotivní. Informační strohost někdy střída přemíra sentimentu, což filmu škodí. Také zničený obličej hlavní herečky není v drama úplně v pohodě, neboť jsem na ní rozpoznal snad dvě emoce za celou dobu. Filmu musím vytknout, že děj nebyl zase tak hluboký, a že konec byla zbytečná sentimentální sračka.

Před padesáti lety by člověk sežral kostku uranu posypanou špetkou rozdrceného katalyzátoru, kdyby vědci prohlásili, že až do své smrti budete vypadat mladě. Dnes společnost věří všem, jen né vědcům. Asi filmový osud stál při tomto filmu, a neustále mi jej podsouval. A že to bylo chvílemi marné, neboť jsem viděl trailer s odstupem času asi třikrát, a pokaždé jsem byl překvapený (jednou mile, dvakrát nemile), co to je za neznámou novinku. Ano, název a vlastně vše mi vůbec neutkvělo v paměti. Netflix ale nelenil, zasílal mi maily, vyskakovaly mi notifikace, všude se o něm psalo a... tak jsem si film pustil. Nečekal jsem mnoho. Své očekávání bych přirovnal k pocitům, které jsem zažíval před kolonoskopickým vyšetřením - na jednu stranu jsem byl zvědavý, jestli nemám z polypů panenskou blánu, na druhou stranu jsem nechtěl přijít do blízkého kontaktu s kolonoskopem. Také jsem se bál, že Netflix opět využije své scénáristy k napsání propagandistických hesel, které by vešly do paměti slabšího diváka. Vyobrazení kultury však bylo příjemné a docela trefné. Narážky na sebestředného Muska říznutý s Jobsem byly také fajn. Scénárista docela dobře vystihl problém této doby - nikdo se nezajímá o pravdu, o zdroje různých tvrzeních, za vším hledají nějaké zjednodušení, které dokáží rychle a snadno pochopit. Také nezáleží na informaci, ale na spíše záleží na jejím přednesu a příběhu. Dnešní doba přeje idiotům. Kdysi nějaký moudrý člověk řekl, že s nástupem internetu se rozvinula hloupost - neboť dříve průměrně hloupý člověk neměl ani snahu hledat další informace, aby potvrdil svou teorii. Naopak, studenti nebo autoři různých článků, když hledali nějaké informace, a v textu něčemu nerozuměli, museli si pořídit další knihu. Během hledání výrazu nebo tématu často naráželi na další informace, u kterých se zastavili. Ve výsledku odcházeli obohaceni novými informacemi, zároveň se přirozeně učili hledat další vědomosti. Dnes člověka napadne sračka, a na internetu hledá jenom články či fóra, která jeho mylnou představu podpoří. Nedej bože vymyslí něco svého, protože neumí pracovat s informacemi, které nesprávně kombinují. Jooo, a to je dnešní doba. Kdyby dnes hrozilo vyhubení lidstva, tak věřím, že nezanedbatelné procento světové populace upadne do šoku, a začnou tvrdit, že nic takového neviděli, tudíž to neexistuje. Názor by se kvůli sociálním sítím mohl stát tak virálním a oblbujícím, že by mu podlehlo veliké množství lidí. A proč? Protože méně zdatní jednoduše nedokáží pochopit, čemu mají věřit, těch informací je kolem nás extrémně mnoho. Co když to není meteorit, ale jenom kapitalistická fáma, aby mohli legitimně zdražit železné poklopy pro betonové bunkry? Film ukazuje právě slabinu dnešní křehké společnosti, která by ani tak neřešila co s tím, ale řešila by, proč si jiní myslí, že nás to může zabít. Mnozí by se stali oponenty už jenom z principu. Satira je na místě a docela mi byla pochuti. Vykreslení podivného vědce, který ale také řeší všedně lidské problémy, a který se na konci usmíří se svou ženou, je také dobře provedené. Herecké obsazení je hvězdné. Jsem rád, že konečně po nějaké době vyšel film, kde nehraje ochotnický sbor "Zpocené čelo za oponou". Co se týče satiry, na druhou stranu si myslím, že je místy až příliš silná. Třeba chování prezidentky a lpění na volební výsledky je přehnané. Také si myslím, že integrita společnosti by... by se rozpadla. Nevěřím, že by věřilo vědcům tak malé procento populace. Satira je fajn, ale nějaké větší zastoupení vážných scén a problematik bych klidně uvítal. Filmu by to zase tak neuškodilo, jak místy křečovité vykreslení dnešní doby. Ironie v některých scénách míří úplně vedle, diváka solidně obejde stejně tak, jak asi obešlo herce. Někdy šlo poznat, že umělci nesouhlasili s humoreskou, neboť se jim zdálo, že to s tou humoreskou zase tak žhavé nebude.

Kolik jsem viděl brazilských filmů? Kromě pár amatérských lechtivých podívaných jsem neviděl asi vůbec nic. Výběr byl zcela jednoduchý, neboť se mi nechtělo koukat na nic složitého a... a ejhle. Z nenápadného filmu o dělnících se vyklubala parádní podívaná plná dilemat a morálních otázek. Solidním tahounem filmu je lidskost a těžkost ústředního problému. Parta mladých kluků se vydá z díry světa do velikého města, kde se mohou všichni ztratit, a nikdo je hledat už nebude. A ano, některé rodiny je prodaly, některé jenom tušily, že dostanou veliké peníze za to, že své syny nebo vnuky již nikdy neuvidí. Budou otročit, a docela sofistikovaně jsou s touto pracovní zapáleností seznámeni. Pomalu, ale jistě se utahuje smyčka tak, že jednoho dne všichni pochopí, že již nejsou svobodní a peníze jdou do jejich žalostného ubytování, jídla a asi občas rodinám, aby neměly tendenci mluvit. Jeden z nich je natolik drzí a nebojácný, že se snaží dostat z pracovního táboru. Několikrát pomůže vězniteli, ten ho za oplátku seznamuje a integruje do nelegálního otrokářského systému. Z počátku chce dostat své kamarády ven, a kdyby byli rozumní, možná by se tak i stalo. Ten se ale přiklání na stranu věznitele, a ačkoliv má po celou dobu ambivalentní pocity, uzná, že morální otázky musejí jít stranou, dokud si chce žít dobře. Prozřel, že poctivě by se neuživil, a tak zbytky svědomí utápěl v alkoholu a v drogách se svým věznitelem. Další věznění se snaží dostat ven, ale právě náš zlomený hrdina jim tomu nakonec zabrání. Celý film poukazuje na těžkost tamního života, na to, že je systém zkorumpovaný, a tak není těžké vést veliký nelegální obchod s lidskou silou. Tato sociální sonda do brazilské žumpy ale nebyla dokonalá, mám pocit, že od jisté chvíle se děj dál nevyvíjel. Škoda. Co se týče hlavních herců, tak super.

Nečekal jsem nic, a ještě mi bylo sebráno. Ano, sebralo mi to chuť kouknout na další český film. Češi natáčejí velmi zvláštní filmy, trošku mi to připomíná maďarské filmy, které se prosadí v momentě, kdy jsou artové nebo silně psychologické a kulturně neurčité. Dodnes nezapomenu na naprostý nával nepříjemných emocí z podívané Taxidermie. U nás se točí filmy spjaté s naší kulturou, a vyobrazuje postavy a děj naprosto stereotypně tak, aby se divák neurazil. Přitom mi přijde, že mladí lidé nesnášejí nové české filmy, a paradoxně se uchylují k těm starším. Tak jako já.  Doblba nás zásobuje velmi nerozhodnými pohnutkami scénáristů. Na jednu stranu to má dramatické části, ale ty jsou zabíjeny pokleslými humoreskami. Chápu, že v době vzniku filmu umělecká tvorba vyobrazovala klasické manželské stereotypy, ale tento film to přehání. V ději se nacházejí hluchá místa, sice je děj lehce pochopitelný a divák se v něm neztrácí, čitelnost ale vystrnadila hloubku a jednosměrnost děje. Upřímně, já se téměř nezasmál, přitom dvojice Dušek a Čtvrtníček by byla hodna dramatické komedii. Oba umějí být komediální, ač zde Dušek neměl asi tak volnou ruku, a oba umí zahrát i vážné role. Čtvrtníček je pro mě symbolem zajímavého humoru, který se opírá o životní zkušenosti, zároveň svým konáním dokáže i z nevtipu udělat vtipnou scénku. Děj se točí okolo dvou manželským párů, které pojí tři bratři. Zjistili, že jejich pramatka je nějak spojována s urozeným mužem, a že teď dědí hrobku. Dostali nabídku jeden milion korun, a tak se rozhodnou i s jejich otcem bábě nic neříci a hrobku prodati. Doteď jasný děj a začínající roztržky bylo docela průměrnou, ale stravitelnou podívanou. Od této fáze se dějí někdy až absurdní situace. Takže film není uvěřitelný po dramatické stránce, a ani humorem diváka nemůže rozmazlovat. Asi nejsilnější scénou je chvilka pravdy u věštkyně, celkově mi chvíle v klubu přišla docela vážně, a tak by to mělo být po celou dobu filmu. Žádné nenucené vtipy, méně absurdní vývoj situace, a mohlo to být o kus lepší podívaná.

Dramatická komedie která selhává v humoru, a v drama pokulhává. Scénáristé se tak dlouho rozhodovali čemu dají větší váhu, až to zašlo tak daleko, že se jim to zjevně nechtělo přepisovat. Zdali je to podle skutečné události, autorům věřím, že Rosa byl trochu z jiného světa. Ve výsledku mi to ale přišlo naprosto absurdní, postavy byly přiblblé a hlavní hrdina tupý, i když měl býti géniusem. Vůbec by neuškodilo vystřihnout veškerý humor a vydat se po dramatické dráze, neboť příběh nabízí plno zajímavostí. Ve filmu se také objevuje politika, které není pomálu, a který ve spojitosti s karikaturním humorem dobře nepůsobí. Opět se mi potvrdilo, že třeskutost mých humorných emocí je úplně někde jinde, než u řadového televizního diváka. Škoda, že se film více nezaměřil na celou myšlenku, na technické provedení celé stavby a na funkci mikrostátu. Z filmu si odnáším, že to byl párty ostrov u hranic Itálie, který nikdo nerespektoval, a jeho autistický autor si jen tak vytiskl pasy a stanovil si úřední jazyk. Románek okolo Rosy je sice fajn, ale opět humornost dokázala zabít vážnost celé situace. Vlastně ani nevím, na co se film zaměřuje, létá od tématu k tématu, humor je zde nevhodně zvolen a otázka vzniku mikrostátu tu téměř není. Autoři zde vyzdvihují podivné chování postav a zašlapávají jakoukoli dramatičnost a informovanost. Podívanou jsem si celkem užil, očekával bych ale vážnější notu, nebo naopak čistou komedii.

Film má dvě roviny, které si ubližují navzájem. Jestliže máte bohatou fantazii a sledujete psychologickou stránku věci, tak vás film nemůže zcela urazit. Nabídne neznámé herce, které si divák dozajista splete s komparsem. Téma může sledující vnímat o to intenzivněji. Rovina faktická je ale mnohem zajímavější. Docela mě překvapilo, že film dokázal v omezené míře nahlédnout do této šílené situace, kterou lidstvo v budoucnu zažije. Úvodní notifikace a volání vás dokáže okamžitě vtáhnout. Oslava u televize byla také super a dala mi najevo, že film bude o něco nápaditější než jiné Béčkové katastrofické filmy. Atmosféra po jistou dobu příjemně gradovala, ale bohužel neberu vážně něco čeho je příliš. Neustále padající kousky, neustále stejně se chovající lidé, neustálá záplava debilních rozhodnutích ústřední dvojice, navíc se hlavním postavám dějí samá klišé. Takové téma by si zasluhovalo minisériii s vyšším rozpočtem a lepším scénářem. Filmu by neuškodila výměna klišé za informativní zprávy o tom, co si myslí vědci o kometě. Děj mohl začít začátkem zpozorování útvaru, sledování postupně měnící se pozitivitu v skepsi, že kometa se nevyhne planetě, by byla velmi zajímavá. Film to velmi urychlil. Jedno je jisté, že psychologie obstojně nahlédla na problematiku smrtící katastrofy. O to více měl divák divný pocit, když viděl, jak se úlomky blíží. Strach byl téměř hmatatelný, až jsem si chtěl lehnout pod postel. Akce je zde velmi hojně zastoupena, a ačkoliv je to hlavně kvůli šíleným rozhodnutím postav, což nepůsobilo zase tak uvěřitelně, ale další scény naopak dokázaly diváka pohltit natolik, že nejspíše ani nedutal. Přinejmenším já jsem celý den přemýšlel, jak by taková katastrofa vypadala, a došel jsem k závěru, že velmi podobně. Surové vyobrazení totiž opravdu funguje. Davy pronikající na letiště, což je pro diváka symbolem poslední možnosti se dostat do bezpečí, dokáže vyvolat opravdu nepříjemné pocity. Rozpad lidské společnosti a civilizace je dobře čitelné, ač si myslím, že v seriálu by bylo postupnější vyobrazení mnohem lepší. Ruku na srdce, takto by poslední dny ale zase tak nevypadaly. Nevěřím, že by armáda v celé síle dobrovolně pomáhala vybraným lidem se dostat do bunkru bez toho, aniž by značná část nezběhla. Co se týče koncepce evakuace a výběru lidí, také se mi chce těžko uvěřit, že by to vypadalo přesně tak jak ve filmu. Armáda by nejspíše evakuovala lidi sama, o něco dříve a tajně. Film také neukázal lidi, kteří byli ve svém krytu. Také konec by si zasluhoval větší informativnost, jak dopadlo lidstvo, jak vypadá planeta, a jak to vůbec vypadalo v bunkru. Namísto klišoidních scén jsme mohli sledovat více faktickou stránku věci. Nicméně, klišé nepůsobilo tak silně a tupě, jak to bývá u největších filmů. Asi za to mohou neznámí herci, kteří neumí tak přehrávat, jak hvězdné osazenstvo. Působilo to o dost reálněji, Hanksovi bych to tak nebral. Film doporučuji, i přes značné mouchy nabídne pocit strachu, stísněnosti a beznaděje.

Film jsem dlouho odkládal. Je zajímavé, že tématem 11. září žiji. Zaměřuji se speciálně na budovy WTC, jejich architekturu, jak budovy sloužily, hledám videa z budov a nasávám atmosféru. Také jsem se dopodrobna zajímal, co se dělo s věžemi po nárazu. Mezi další hlavní zájmy je celková psychologie jak města před a po útoku, tak samotné detailní zkoumání osudů a emocí (čtu si zprávy, poslouchám telefonní hovory lidí z hořících budov), také jsem se dlouhou dobu zajímal, co museli cítit pasažéři ve chvíli nárazu, a jak se cítili lidé, kteří zvolili skok před uhořením. Nikdy však jsem se nezajímal o pozůstalé, neboť to pro mě bylo docela nudné téma. Při prvním setkáním popisku tohoto filmu mé srdce zaplesalo, hned jsem věděl, že to musím vidět. Hodnocení mi bylo ukradené, a celý film jsem na něj nemyslel. Dílo poukazuje na filosofickou otázku - jakou cenu má lidský život? Sledujeme skvělého právníka, který dostane za úkol připravit odškodnění a to tak, aby to bylo ku prospěchu všech. Jeho počáteční pragmatismus, a skrze jeho doslovné vidění čísel ve všem, nebyl šťastný pro tuto práci. Můžeme sledovat, jak se na pohled cynický právník dostává do pozice, kde mu není vůbec dobře. Před studenty vysoké se mu to mluvilo, ale když došlo na lámání chleba, tak v osobním kontaktu s pozůstalými dost pohořel. Druhou postavou je jeho oponent, který již od začátku vidí problematiku zcela jinak. Zemřela mu žena během útoku, a uráželo ho vyčíslení jejího života. Je veliká škoda, že setkávání právníka s oponentem nebylo častější, nebylo plné hlubokých myšlenek. Celkově mi film přišel úvahově mělký, a přitom si oba hlavní herci jednoznačně sedli a věřím, že by byli schopni mluvit i bez scénáře. Postavy pozůstalých nejsou špatné, některé jsou čitelné a zapamatovatelné, ale i tento aspekt nikterak nevyniká, neboť znám mnohem zajímavější případy týkající se slunečného jedenáctého září léta páně 2001. Myslím si, že filmu škodí snaha se držet úzkého množství informací z toho kvanta, co vyrovnávání nabídlo. Co se týče klišé... ano, je to klišé, což filmu škodí, ale osobně mi to zase tak nevadilo. Co se týče technického aspektu, film byl dobře natočen, co se týče hudby, mohlo by ji tam být více. Herci? Dobří.