Djoker

Neustále se měnící kvalitou jednotlivých epizod to silně připomíná další kult z 90. let Akta X, jenže kdo na tom vyrůstal a má trochu nadhledu, tak ani po těch letech to nemůže mít týmu SG-1 za zlé. Konečně si svůj dětský kult střihnu od první do poslední epizody a už na konci pilotu, při definitivním sestavení nového týmu, mě mrazilo jako dlouho ne. Hláškující frajer O´Neill, intelektuál a lingvista Jackson, roztomile emancipovaná Carterová a mlčenlivý Jaffa Teal´c jsou rozhodně jednou z nejlépe poskládaných a skvěle si nahrávajících seriálových partiček. Pro Shankse, Tapping a hlavně Judgeho to jsou životní role. Seriálový dinosaurus Anderson má samozřejmě ještě jedno starší eso v rukávu. Mytologické linky je v první sérii minimum, ale dost mě překvapil její strmý nástup už ve druhé sérii. Samostatně stojící epizody, kde spolu s SG-1 jednorázově prozkoumáváme cizí planety, jsou většinou kvalitativně na nižší úrovni než ty mytologické, ale pravý fanoušek Hvězdné brány si tam svoje guilty pleasure záležitosti má šanci najít. Navíc tady o dost více než třeba ve zmiňovaných Aktech X fungují komediální epizody. Od začátku nechybí trademarky jako červený telefon na prezidenta nebo největší seriálová osina v zadku buzerant Maybourne. Z původního filmu sem bylo přeneseno i rivalské špičkování mezi Jackem a Danielem a tvůrci se nebojí vrátit ani k dosti ožehavému tématu v podobě Jackova syna. Trošku mě zde zarazilo množství nenávistných výlevů na adresu SG-1. Když však mezi těmi exoty poznávám ufňukance, kteří pod údajně geniálním Firefly brečí, že jim to po par dílech stopli, tak si s blaženým úsměvem pouštím jednu z více než 200 epizod Hvězdné brány a je mi dobře. 1. série: 70%, 2. série: 75%, 3. - 7. série: 80%, 8. série: 75%, 9. - 10. série: 70%.

Jednoznačně nejlepší Emmerichův film, což asi hovoří za vše. To, že ho za pár let televizní seriál i tak strčil do kapsy nejen díky propracovanějším charakterům a jejich úžasné vzájemné chemii, ale i atraktivnějšími světy na druhé straně brány, mě jen znovu utvrzuje v tom, jak velký je Emmerich břídil.

Archa pravdy musela vzniknout. Finále seriálu sice bylo stylové a emotivní, ale vůbec nezbyl čas na dořešení všeho kolem Ori a jejich převorů. Příznivci posledních dvou sérií a replikátorů si tady rozhodně přijdou na své, ale i staromilci jako já to přežijí bez větší újmy.

Návrat se ani tak nesnaží uzavřít seriál, jak by většina asi čekala, ale přináší hrátky s časem a na to fanoušci vždy slyšeli, protože šlo o skvělou zábavu. Za ty roky byly jistě k vidění lepší zápletky a místy až křečovitá snaha o akci byla celkem úsměvná, ovšem stejně to mírně předčilo Archu pravdy.

Verhoeven se totálně utrhl ze řetězu a podezření z konzumace drog je určitě na místě. Postupně zneužil Dawsonův svět, Top Gun, Četu i Star Wars a jeho kadenci WTF momentů jen těžko někdo překoná. Smíšené sprchy samozřejmě vedou. Nacistická stylizace tomu pak nasazuje korunu.

Rakovina není jen pro starý. Green má na poutavé teen příběhy patent, ale snímek posouvá na vyšší úroveň neskutečná chemie mezi ústřední dvojicí, kteří vytvořili jednu z nejúžasnějším dvojic filmového plátna. Jak se ukázalo u Hledání Aljašky, tak geniální knihy by měli dostávat minisérie, kde je větší prostor pro jednotlivé charaktery, jenže to už bychom umřeli blahem.

Patel jako otravný nadšenec a Jackman jako rádoby záporák? Never more! Jakmile jsou na scéně, je to k nevydržení. Navíc se do jejich pokusu o epickou linku v pravidelných intervalech montuje robot - dítě, jenž přináší buranský gangsta humor, ten naštěstí občas i funguje, ale celé to působí jako směšný paskvil. Záplava značně otřepaných životních mouder také nepotěší. Blomkamp asi předčasně senilní.

Charlie Bartlettovi se zatraceně stylově podařilo skloubit dvě moje velice oblíbená témata, jimiž jsou dobroty na předpis a hustle. Přesnou trefou do černého je potom vykreslení myšlenkových pochodů buranů na americké státní škole, jedoucí ve stylu inteligent rovná se homosexuál. Jelikož jsem měl tu smůlu a párkrát procházel kolem českých učilišť, tak musím konstatovat, že přítomné zvěrstvo by se nezmohlo ani na podobný primitivismus, protože bohužel pro ně je k tomu potřeba dát dohromady alespoň holou větu.

Hezky se na to dívá. Holky jsou k sežřání a soundtrack je velice chytlavý, ale je to prázdný. Na nic se netěšíte, nic vás nepřekvapí ani nedojme. Nebudu to srážet úplně, protože je tady ještě dvojka, která tomu určitě nasadí korunu.

Soudní proces byl zfilmován kvůli jedné extrémně silné scéně, kterou umí zrealizovat jen Američané. Bohužel přijde až v samotném závěru a je nutné vydržet otravné slovní přestřelky, na kterých si Sorkin už roky ujíždí.