Modus

Pomalu ale jistě se začíná ukazovat že čím míň filmových hvězd je ve filmu, tak je to lepší podívaná...I u tohoto filmu se toto nepsané pravidlo potvrdilo...Ikdyž na téma nechtěné těhotenství se na svět v rozmezí půl roku vyskytli hned dva filmy, Zbouchnutá a právě Juno, myslim si že Juno poukazuje vtipně na celkem vážné téma...Oba hlavní hrdinové byli na první pohled nuly,ale oni si z toho nic nedělají a žijí si svůj život tak jak chtěli...ikdyž se rozhodovali co s dítětem...Nakonec se to vyřešilo opravdu šikovně a věřím v Oscarovou senzaci která se letos musí stát...

Bože můj, jak je možné že naši sousedé natočí tak dokonalý film??? Nikdy v životě jsem neviděl nic polského, a tudíž jsem se dost těšil na další zkušenost z jiného prostředí…Říkám na „férovku“ jestli je aspoň jedna desetina tak dokonalá jako Katyň, začnu koukat jen na polské filmy…Druhou světovou znám opravdu důkladně a i o tomhle „incidentu“ jsem něco věděl, takže jsem si byl docela vědom toho co na mě režisér zkusí, čekal jsem že se na mě z monitoru bude valit jeden trapný kýč za druhým, dost jsem to přirovnával k českým rádoby filmům a tak jsem na to ze začátku koukal z lhostejností…Režisér Andrzej Wajda musel tohle peklo zažít na vlastní kůži jinak si nedovedu představit jak moc dokázal převést fakta na plátno…Z většiny filmů kouká ponaučení o hrůzách války, popřípadě přehnané ideologie z různých částí světa, ale tohle ne, Katyň byl obyčejný příběh ani ne tak o hrůze a všech různých zvěrstvech které páchali Sověti nebo Nacisti ale vypráví o něčem novém co není vůbec okoukané, nepatrně bych to přirovnal k Pianistovi, Pianista byl také válečný film bez války a pohrávání si s fakty, nemusí být nikdy na škodu…Závěrečné minuty vychrlí svůj „zásobník“ v podobě děsivé scény samotného masakru, která opařeného diváka nechá v tíživém tichu tmy a závěrečných titulků napospas svým otřeseným pocitům…Pro Poláky je tento film jistě jisté zadostiučinění a tak se ptám, nemá i český národ světu co ukázat???!!!

Nemohl jsem vydržet, to neuvěřitelné nutkání shlédnout tento film a prostě jsem si ho pustil…Abych pravdu řekl, čekal jsem hlubší příběh, ne že by nebyl špatný, jen mi přišel dost ohraný…Ve filmech kdy pravda vychází najevo během celého snímku pomocí vzpomínek hlavní postavy, je, a nezlobte se na mě ve většině filmů které se zabývají touto tematikou…A navíc hned při první vzpomínce mi došlo co tak zásadního se odehrálo že to naší milé Kristen změnilo život…Ale na druhou stranu, film působí zároveň depresívně, přesto v některých chvílích, hlavně na začátku, dokázali tvůrci vkusně vložit vtipné narážky takového kalibru, že jsem musel sledování několikrát přerušit, abych se uklidnil…Nicméně hlavní devizou snímku je samozřejmě rovina dramatická, která sice nevyniká přílišnou originalitou, ale zato nevídanou kvalitou zpracování…Je až k nevíře, jak se mě snímek osobně dotkl, něco podobného jsem zažil ve snímku Klass…Sympatizoval jsem s hrdiny a nenáviděl všechny kdo ubližují mým oblíbencům…To bolestné vědomí nepochopení a odsouzení, ten distanc a marná snaha opět zapadnout, dokonce i tím nejzoufalejším způsobem a to dobrovolným odcizením se, jakožto voláním o pomoc…Nejen že takhle je podána samotná situace od níž se příběh odvíjí, ale hlavně je to patrné z každého výrazu Kristen, o to je vše opravdovější, skutečně jí věřím a křičím za ni...Nakonec se z toho vyklubalo příjemné pokoukání s požitkem na který jen tak nezapomenu!!!

Pro mě jednoznačně nejočekávanější film letošního roku…Sliboval jsem si od snímku velké emocionální vypětí a dokonalou podívanou s bravurními herci a líbeznou hudbou…Své naděje jsem vkládal do rukou asi nejnadanějšího mladého režiséra v Evropě, Joe Wrighta…Vždyť má na svém kontu Pýchu a předsudek i Pokání…Bohužel není pokaždé posvícení a zde se Joe docela spálil…Tuctový příběh je od vyprávěn ještě tuctověji…Nevím jestli to byl režisérův záměr ale na chlup přesný příběh jsem viděl loni ve snímku Reportér v ringu…Jen s tou odlišností, že tam reportér objevil vysloužilého boxera, zde objevil nemocného hudebníka…Začátek filmu se neuvěřitelně vleče, je tam poměrně dost hluchých míst, která nezaplní ani hudební doprovod...Co stojí za povšimnutí jsou dialogy vedené Foxxem a Downeyem, šlo na nich vidět že jsou profesionálové a přistupují k téhle práci zodpovědně…I když jsou oba nafoukané primadony, jako herci jsou opravdu na výši…Osobně jsem dost zklamán, protože jsem si přál aby se snímek povedl, měl na to velký potenciál, ale kde neprší tam tráva neroste……Aspoň postava Nathaniela zůstává zajímavá, ať už díky přesvědčivému výkonu J. Foxxe, nebo větám, které vypouští z úst.…Sólista je dobrý příběh, ale špatný film!!!

Sportovní filmy prostě miluji, vždy si u nich odpočinu a navíc mě dokážou dojmout…Pocit vítězství který se na diváka z obrazovek přímo valí, je těžké přehlédnout…Bohužel už je zvykem že podobné filmy jsou natočeny na efekt, těžko se k tomuto filmu někdy vrátím, protože když vidíte ty emoce, napětí a stupňovanou podívanou, tak postupem času, všechny pocity vyprchají a už se na to dívá jen s pocitem lhostejnosti…Je až neuvěřitelné že i když všechny filmy s americkým fotbalem které vznikly podle skutečné události, tak jsou kvalitní ( Světla páteční noci, Nepřemožitelný a teď i Vzpomínka na Titány ) ale ani jeden se nevyrovná snímku Olivera Stona Vítězové a poražení…Může to být větší zkušeností režiséra nebo většími hvězdami ve filmech, a nebo to může být obojím, nicméně natočit ty pravé emoce, všechny ty pády na samé dno a z mrtvých vstání se nikomu nepovedlo tak jako Stonovy…Dalším plusem Titánů bylo že se zabýval rasovou problematikou, může to znít jako klišé a nebo si režisér myslel na „zlatého plešina“ nevím, ale nějak mu to nevyšlo…Pro mě největším zážitkem nebyl Washington ale všechny natočené zápasy…Filmaři je sice poněkud uhladili a pro jistotu ještě přetřeli narůžovo, ale nijak výrazně jim neuškodili…Skutečnost musela být daleko drsnější a vyhrocenější, ale příběhy stříbrného plátna mají svá vlastní pravidla a neřídí se jenom doloženými fakty!!!

Nelze očekávat příběh který zapadne mezi klasické žánrové hříčky, vždyť to mají na svědomí Coenovci...Nicméně, se ukázalo že tito svérázní režiséři nejsou pro mě, Farga jsem neocenil, Tahle země není pro staré byla vyjímka, Po přečtení spalte mě nudilo a toto???Toto bylo to nejdivnější co jsem viděl, ovšem má to své osobité kouzlo, bohužel příběh je břitký a už v první polovině filmu víte, že tento příběh se nedá zavřít klasickým "The End"...A to mě právě mrzí, když už to začíná být k světu, film skončí...Co si tím bratři slibují, netuším...Příběh o židovi, který učí na univerzitě matiku a hroutí se mu život, zní zajímavě, ale jen zní...To ostatní je na hlavu a většinou zíráte na obrazovku s tupým výrazem nepřítomnosti...Vyjma některých scének mě tento film vůbec nebavil...Dvě hodiny ničeho o ničem...Nejspíš jsem nepochopil pravou podstatu tohohle filmu!!!

V prvních minutách filmu jsem si myslel že koukám na nějaký přírodovědný dokument, všude samá koza a pták...Na první pohled je vidět že snímek nevznikal v Americe ale u nás na starém kontinetu...Líbí se mi, že sází na originalitu filmu a na nic si nehraje...Craig jako zhýčkaná hollywodská hvězda která pomalu ale jistě dohasíná, je perfektní, přijde mi že vůbec nehrál, ale prožíval a vcítil se do hlavní postavy, proto byl tak přesvědčivý...Co ale vůbec nechápu je příběh, buď režisér zapomněl co natáčí a nebo v tom je skryt nějaký hlubší význam, který mi unikl...Ve zmíněných flasbacích by se mělo rozebírat jak moc si byli blízcí s jeho přítelem z dětství, místo toho nám režisér porcuje proč Joe utekl z domova...Flashbacks of a Fool bych rozdělil na dvě různé poloviny, první polovina filmu, byla mírně zábavná a neřešila vůbec žádné problémy ani starosti, v druhé polovině filmu, je vidět že scénáristé přidali na otáčkách a vytvořili tvrdou realitu, při které mrazí v zádech...Vtip je v tom, že tenhle film podle mého názoru vůbec nestojí na hvězdném Craigovi ale na silném příběhu a jeho povedeném vyzobrazení...Dobrý film!!!

Star Trek jsem nikdy nemiloval, vyrostl jsem na Hvězdných válkách, a tak to taky zůstane, vždy budu upřednostňovat rytíře Jedi a jejich světelné meče...Problém je v tom, že Star Trek je ve všem možném už několik desítek let...První díly vznikly dávno před tím než Lucas dostal nápad na Luca Skywalkera nebo Hana Sola...Nevím kolik bylo natočeno všech možných seriálů a ani nevím kolik různých herců se vystřídalo na roli kapitána Kirka a upřímně mě to ani nezajímá...Tohle je první díl který jsem viděl, nikdy předtím jsem o to prostě nestál...Ale vím jistě, že tohle bylo jiné než díly předchozí, víc lidské, žádní hrdinové kteří nakopou všechny do zadku a ještě se přitom škrábou na hlavě...Zde bylo vidět že i hlavní hrdinové dělají chyby, krvácí a jsou nesympatičtí...Všechno to má na svědomí vynikající J.J.Abrams, člověk který moc zkušeností nemá, ale má vynikající úsudek a dar od boha, člověk který by dokázal vymáčknout to nejlepší i z Víly Amálky...Bohužel vtipné momenty se Scottyho pomocníkem byly jako špatná kopie Star Warsů...Hudba nic moc...Přes to všechno si velmi cením Abramsovy motivace do Star Treku jít - taky už jsem přejedený apokalyptických filmů...Čeho jsem se docela obával byl Zachary Quinto jehož jéhá má zaškatulkovano jako zabijáka Sylara z Heroesů...Ale musím přiznat že opravdu zaválal...I když se mi z nějakého zvláštního důvodu snímek líbil, pořád mám radši Star Wars!!!

Asi ano, nicneznam má možná pravdu, v tom že Paranormal Activty je obyčejný možná i podprůměrný americký film který náhodou objevil Paramount a uviděl v něm rychlý tok peněz...Jenomže, v Activitách nejde ani tak o film jako spíš o noční záběry při kterých my slabší v kolenou ležíme na posteli čelem ke stěně a máme nastražené obě uši kdyby náhodou se nějaký ten „zvuk“ objevil i u nás doma...Líbí se mi, že se vrací ta stará škola hororů, všichni musí uznat že nás zaplavila horda rádoby hororů kde místo o ten pravý strach jak ho známe a jak je ukázán právě v Activitách, se objevují horory typu Saw, kde místo aby člověk se krčil pod dekou, leží u záchodové mísy a prohlíží si svůj oběd...Ano, jsou tam záběry které se opakují, ale jiné je chování hlavních postav, mísí se vztek, strach, nenávist, lhostejnost...A to je právě ten bod, kdy si říkám jak bych se zachoval já...Kdybych hodnotil jen film, tak by moje hodnocení nebylo vyšší než 50% ale jelikož já hodnotím nápad a moje pocity při nocích kdy jsem svítil všude po bytě, tak dávám podle mě zasloužených 70%!!!

Žijící legenda Jean-Paul Belmondo se po téměř 9 letech vrací zpět před kameru, a je z toho návrat opravdu důstojný...Když člověk na stará kolena zůstane sám, je to velmi smutná podívaná, a přesně na tohle sází režisér...Smutné psí oči kterými se na nás Belmondo téměř celý příběh dívá, jsou toho jasným důkazem...Citlivá režie a kamera, to vše umocněno nádhernou hudbou Philippe Rombiho dává dostatek prostoru J. P. Belmondovi k mistrovskému minimalistickému výkonu, kterým vás přesvědčí, že jeho rozsah hraní je opravdu veliký a zvlášť příznivce zvyklé na jeho komediální polohu hodně překvapí, ale troufám si tvrdit, že zároveń mile potěší...Teprve s odstupem času mi došlo, že tenhle snímek vznikl hlavně kvůli němu, pro něho...Že autoři jednotlivé scény zcela přizpůsobili fyzickým možnostem Bebela - tak, aby natáčení zvládl, aby si mohl zahrát ještě jednu velkou roli...A to je od všech zúčastněných úžasné gesto, je v něm lidskost, vřelost, poděkování, úcta i pokora...Možná je 80% příliš vysoké hodnocení ale kdo tento film uvidí tak pochopí!!!