Režie:
Andrzej WajdaKamera:
Paweł EdelmanHudba:
Krzysztof PendereckiHrají:
Artur Żmijewski, Maja Ostaszewska, Andrzej Chyra, Danuta Stenka, Jan Englert, Paweł Małaszyński, Maja Komorowska, Władysław Kowalski, Joachim Paul Assböck (více)Obsahy(2)
K jedné z nejtemnějších událostí novodobých polských dějin se vrací film slavného polského režiséra Andrzeje Wajdy. Vypráví o zavraždění téměř pětadvaceti tisíc polských vojáků i civilistů, které provedla sovětská tajná policie NKVD v roce 1940. Toto traumatem poznamenané téma dlouho provázela řada zfalšovaných důkazů, rozporuplných faktů a nejasností, proto bylo příznačně nazýváno Katyňská lež. Přitom hromadné hroby obětí odhalili Němci již v roce 1941. Moskva ale na oplátku z masakru obvinila Němce, západní evropské státy o hrůzyplné události raději mlčely. Až v roce 1990 Rusko přiznalo, že Stalin vraždy příslušníků polské vojenské a společenské elity skutečně nařídil. Přesto ruská strana stále odmítá odtajnit dokumenty, jež se týkají této události a uznat masakr za genocidu... Filmové drama začíná 17. 9. 1939, kdy Sovětský svaz napadl Polsko, krátce předtím šokované drtivým útokem německé armády. V popředí děje jsou manželé Jerzy a Anna, na jejich příběhu jsou ukázány osudy příbuzných zajatých polských důstojníků, později také složitý úděl zajatců, končící tragédií… Scénář vznikl podle knihy "Katyń: Post Mortem" spisovatele Adrzeje Mularczyka. Pohled režiséra Andrzeje Wajdy zaznamenává nejen brutální zvěrstva obou režimů, stalinského i nacistického, v Polsku čtyřicátých let, způsobená totalitní ideologií a státní mocí, která v zahraničí nekompromisně prosazuje svou moc, ale také jejich následnou propagandistickou manipulaci i tresty pro všechny, kdo se oficiální lživé propagandě pokusí postavit. Dobové dokumentární záběry zůstávají součástí filmové výpovědi, stejně jako velmi realisticky a nekompromisně zobrazený masakr. Snímek přitom nepodporuje žádnou ideologii, na události pohlíží z hlediska obyčejných lidí. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (452)
film poukazující na jednu z největších lží druhé světové valky,poukazující na to,že rusáci jsou stejný zmrdi jako němci...konečně.skromně natočéné,převážně ne akční,až na depresivní konec plný odporných poprav.každy nadšenec do hystorie tohodle typu dějin jako jsem já,musí uznat hrůzy války a projevit úctu a respekt. ()
„Životopis má každý len jeden.“ Nebyť strhujúcej záverečnej štvrťhodiny, tak dám len 1*, fakt. Do neba volajúca poľská nuda, ktorá podľa mňa nemá výpovednú hodnotu pre ľudí, ktorí o Katyni nič nevedia (a chcú sa o nej niečo dozvedieť), ani pre divákov, ktorí si „len“ chcú užiť dobrý film (aj keď to v súvislosti s takou tragédiou asi nie je správne slovo). Otravne napísané, nudne zahraté, malátne dialógy, fádna výprava a samotná tragédia je odsunutá na vedľajšiu koľaj (čo je vzhľadom na názov divné). Namiesto toho sledujeme... čo vlastne? Ja som Katyň pretrpel ako mimoriadne nezáživný film. ()
Vysoká vypovídající hodnota. Nicméně film je divácky tak příšerně neatraktivní, takže se v mém případě nejednalo o nic jiného než zklamání. Nezajímaví herci, kdy každý z nich dostal pouze pramálo prostoru, což vlastně bylo nakonec fajn. Film velmi poctivě ukázal celou polskou povahu od silné víry až po nezdolnou národní hrdost, nicméně to není nic co bych nevěděl již před filmem. Za sebe musím říct, že emočně to bylo příšerně mimo mě. A zrovínka filmy tohoto typu si bez emocí představit ani nechci. Navíc film disponuje spoustou nudných pasáží a ať se na mě nikdo prosím nezlobí, ale tu * dávám skutečně jen za téma, které film zpracovává, respektive se zpracovávat snaží. ()
Začátkem června roku 2008 jsem jel navštívit Krakow a při pohledu na velký dřevěný kříž s nápisem Katyň jsem se upřímně podivil co to vlastně je. Vlastně jsem věděl co se tam stalo, ale nenapadlo mě, proč se to vlastně stalo, a když jsem zjistil, že Poláci na tom zapracovali a natočili o tom film, nedalo mi to a co nejdřív jsem ho musel vidět. Škoda jen, že dvě hodiny se táhnou hrozně pomalu, protože režisér nikam nepospíchá. Chce to natočit nejlépe, sám má s Katyňí problémy, zemřel mu tam otec, a tak se snaží natočit film nejlépe jak to jde, a tak se k divákovi snaží jít pomalu, jistě, aby pochopil naprosto všecko a nic nevynechal, což mi možná trošku vadilo. Jinak jsem rád, že takový film Poláci natočili a ukázali, co se v jejich zemi stalo osudného. Svinstvo to bylo, je to možná jedna z epizod druhé světové války, ale je dobré o tom něco vědět. Rozhodně je. Rusové od Německých fašistů se totiž nikdy nijak moc nelišili. Ať už koncentračními tábory, o kterých lidé moc neví, že Rusové mají, minimálně gulagy na Sibiři určitě stále existují a dále tím, že právě tady u Katyně si důstojníci obou zemí s radostí podávali ruku, když se dohadovali o rozdělení země. Svinstvo nad svinstvo. Ale tento film o tom brilantním způsobem pojednává. Ponuře a přesně, tak jak si Katyňský masakr zaslouží. Čest jejich památce. ()
Zatracená předčasná stařecká demence, pár desítek sekund mi trvalo vzpomenout si, na co jsem se to vlastně dívala v sobotu večer. Nebo je to dáno nevýrazností polského snímku? Když jsem o masakru v Katyňském lese četla jako dítě v Reflexu, hodně to se mnou zamávalo a vzpomínky na článek i otřesné fotografie zůstaly dodnes. Film je natočen s úctou a pietou, přesto (nebo možná právě proto) mě zanechal nečekaně chladnou a nezúčastněnou. Udělalo na mě dojem stigma národa postiženého tímto válečným zločinem, nevěděla jsem ani, že pravda o odpovědnosti rusáků byla dlouho popírána a tvrdě stíhána. Jinak mi "Katyň" nepřinesla nic, mozaika lidských osudů, spojených jedinou tragédií monstrózních rozměrů, mě nepřinutila uronit slzičku. Po dvou dnech jsou dojmy minimální, za měsíc pravděpodobně zapomenu, že jsem to vůbec viděla. Kde asi soudruzi z Polska udělali chybu? 59% ()
Reklama