Trustme

Kdo si chce zpestřit dlouhodobý vězeňský pobyt, má šanci. Ovšem jen pokud vypadá jako správný těžký žalářník: vyholené vousy do atraktivních úprav, vlasové sestřihy do bojových účesů a s vytetovanými oblíbenými obrázky na těle, které vypadá, že součástí výkonu trestu je bezpochyby náročný trojfázový tréning a vyvážená strava... Angličan domestikovaný v Bulharsku hrající Rusa - Scott Adkins dokazuje, že i s přeraženým kolenem lze v turnaji pokořit vybrané soupeře světových káznic (Kajínka se nepodařilo akreditovat). Režisérem je další "Bulhar" - Isaac Florentine, který alespoň ví jak točit souboje a dokonce zajímavým způsobem využívá záběrů kamer v neakčních scénách. Neočekávám od filmu, který je tvořen v podstatě jen pro řežbu dvou jedinců v ringu duchaplný děj a scénář, ale až se to jednou i v téhle fázi u tohoto subžánru povede, budu příjemně potěšen. Co se týče zde sestavených bitek, tak opravdu nelze nic vytknout, jak po snímání, střih, tempo a hlavně to co tam předvádí ve stavu beztíže Adkins je fantastické. Bohužel místy jsem se i bavil na místech, kde se mělo asi vytvořit dojetí - scénu s bandážováním mokrým špinavým hadrem jsem cynicky prochechtal.

Podle mě ideální zpracování předlohy i žánru. Není to ani hloupoučké jako Spiderman, není to ani filozofické jako Watchmen. Má to grády, humor, triky a jen trošku politiky… Klasický model supermuže, kdy bohatý megamultigigamiliardář se stane Superhrdinou. Iron Man tedy patří do čeledi batmanovitých - kde díky nadstandardním financím může jedinec provozovat tak nákladné hobby, jakým superhrdinství bezesporu je. Iron Man si však bere i něco z druhé čeledi - supermanovité - a sice získává ještě i trochu té sci-fi síly. Ve skutečnosti je to ovšem arogantní alkoholik a macho-playboy. Role jak vyšitá pro Downeyho Jr. Jeho Tony Stark je hbitým vědcem, řemeslníkem, mladým staromládencem , expertem na zbraně a sarkasmus k ženám. Ok… prostě to řeknu na rovinu - ve filmu se dost kecá, řeší vztahy a jiné zbytečnosti, ale... ... jakmile si Tony Stark zhotoví a oblékne své dokonalé zlato(červené)hnědé brnění, dostavuje se u mne euforická extáze! Oblékací scény do plátové zbroje prototypu Mark II v leštěném nerezu a všechny ty přiklopující se části k tělu v synchronickém rytmu, ach… Dokázal bych se dívat na to hodiny! (Tento komentář byl poháněn miniaturním obloukovým reaktorem).

Všichni kdo přežili z dílu prvního, objevují se zpátky. A přibude i několik nových nadbytečných postaviček. Toto pokračování je ještě více ukecanější a na pořádnou akci se tím pádem dostane až v 32. minutě prvního poločasu. Triky stejně jako v jedničce sesmolili Industriálové SvěteL Magických, což bývá záruka vykulených očí a uvolněných spodních čelistí diváka. Druhý díl mi však přišel po dějové stránce i v rámci comicsového žánru poněkud ohraný, ale už opravdu ohraný. Naštěstí tu zbývá pro mě několik upgradeovaných oblékacích scén - zejména do cestovního brnění Mark V. Finální bitvy jsou fascinující, ale kouzlo Železných Mužů již mírně uvadá. Padouch Ivan, ač obdařen Rourkeho vizáží, hrůzným potetováním a nebezpečným ruským občanstvím, mi přišel na tu všechnu parádu režísérsky upozaděn. S. Johansson v roli špionky předvedla další variaci na akční téma "Vyčištění chodby" s takovým nadšením, že již teď má zaručené role bojovnic. Mírně slabší než první díl, i když se zde jelo na vylepšený trojhranný reaktor...

Není mi též jasné, proč pro tento film je použito jméno Robin Hood. Docela dobře to mohlo být o nějakém jiném statečném srdci a divácké polemiky o zneužití Legendy by nebyly toliko oprávněné. Na druhou stranu, proč se nepodívat, jak to mohlo být před tím než se Robin stal Hoodem... Téma o Sherwoodském zbojníkovi bylo už zpracované na tolik způsobů, ale ještě nikdy nedostalo tolik financí a zřejmě v případě pokračování i prostoru. Tato verze je tedy ryze Scottská. Pokud jí budu brát jako první díl, tak i naprosto skvělá. Snad poprvé mi nevadil R. Crowe a jeho ostříleného válečníka jsem mu uvěřil a žral. Možná jsem měl představu o mladším Robinovi, ale i zralejší varianta jeho věkového působení je přesvědčivá. Takže po letošním Ritchieho Sherlocku další "zboření mýtu" o vizáži a chování legend. Potěšil mě kompletně celý výběr herců a každá postava má sílu. Smeknout však musím před Cate Blanchett, její Lady Marion je skvěle napsána a zahrána. Tak charismaticky žensky odhodlanou, nezlomnou osobnost jsem viděl naposledy v Tenkrát na Západě (Jill). Jako dobrodružný, dospělejší film tato podívaná funguje náramně. O bitevních scénách snad jen tolik: jedny z nejkrásnějších bitevních scenérií v rámci historického žánru s variantou na Spielbergovo vylodění z Vojína Ryana. Pokud opravdu vznikne pokračování, tak stojím v první vlně do kina, protože díky negativním ohlasům jsem si tento film bohužel nechal ujít v kině. Drobnou náplastí, nechť mi alespoň bylo spatření této nevyřčené verze příběhu, v režisérském upraveném střihu. Velmi silné 4 hvězdy.

Ať se práší za kočárem.... V té době Lucu Bessonovi nestačí legrační honičky v nabušeném Taxi a v hlavě mu utkví poněkud noblesnější pojetí stylu Muž v Autě. Výsledkem jeho "intuice" je Kurýr. Tento film se tehdy akorát včas strefuje do nálady diváků a představuje svěží mix akce, rázného šoférování a hbitých soubojů v moderním obalu. Role Franka Martina je skvěle přidělena J. Stathamovi, který je taky tím jediným tahounem filmu. Charakter zásadového profesionála s nezbytnou vojenskou minulostí v precizně padnoucím obleku, transportující menší "zásilky" svým vozem. Celý film je cílen na mladého diváka - rychlý střih, hudba, jednoduchý děj, "cool" akce. Podtrženo i dobrým vkusem Franka ve výběru vozidel a pití (resp. sponzorů). Celé je to výtečná směsice francouzského krimi-stylu a hongkongské splašenosti (Corey Yuen). J. Statham dokazuje, že pro modeling ho je škoda a nabízí svou postavu, vizáž, zručnost ve prospěch akčního filmu - rodí se nová akční hvězda...

V druhém dílu je Kurýr již bohatší a tak mění ubohé BMW za Audi A8 s luxusní výbavou, kde nechybí i mini šatník s náhradním oblekem, pro případ potřísnění. Jeho živnost se přesouvá opět do slunných krajů - na Floridu. Původní II. režisér dílu prvního C. Yuen se vrací k tomu co umí nejlépe a věnuje se zde pouze bojové choreografii. Tento díl je také nejakčnějším. Všechny díly však mají stejný postup: Frank převáží z počátku povětšinou otravnou osobu jakožto jeho primární úkol, ale ona postava je pojítkem k mnohem většímu komplotu, kterému lze čelit pouze díky odhodlání, kondici a… scénáři. Ten je pochopitelně zcela nedůležitý a triviální. J. Statham opět v pohybové razanci a zviditelnění se ve stylu, který mu naprosto sedí. Role jiného muže v dobře padnoucím obleku, krvavě červené kravatě, v rukavicích a zcela holé hlavě s vytetovaným čárovým kódem, by mu však seděla ještě lépe...

Přejdu k věci: tento díl se nepovedl. Kladnými prvky jsou pouze svalové proporce J. Stathama, Audi A8, design Frankova obývacího pokoje a místy skvělá hudba, která je jako ve všech předchozích dílech pouštěná jakoby z auto přehrávače. Akce je tu pomálu a není tolik vynalézavá jako např. v předchozím dílu. Nápad s výbušným náramkem je zdrojem akce, ale stejně víme, že na ruce vyvolených nikdy nebouchne, takže napětí se tu nekrájí. Frank tu má ovšem úkol nejtěžší - převáží pihatici ukrajinskou "Lenku Kořínkovou". Proč jí neujel, když ještě mohl… to netuším. Tento díl je tedy spíše o poutech lásky...

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Geniální obrazotvornost, styl, design, kostýmy. Úchylné nápady, excentrické herecké výkony. Tohle vše můžu. Burtoňácký rukopis - padající snížek, šklebící se Depp, morbidita, černobílé pasáže střídající se s krásně odpudivě pastelovými hrátky s okem diváka. Vytříbený casting všech čokoládových spratků, animační herectví a dělání ksichtů na kameru. Vypiplaná výprava s obrovskou fantazií tvůrců. Jeden z mála filmů útočící i na chuťové smysly, zde však natolik sladko-čoko- chladnokrevně, že doporučuji u filmu mít po ruce kus bůčku či plátek sýru na obranu... Varování diabetikům - film obsahuje scény neslučitelné s jejich stravováním. Výběru hereckých postav vévodí postava zcela malá, výškou menší než tu mají dětští představitelé, ale nepřehlédnutelností projevu zcela zastiňující i samotného Wonku - jedineční Umpa Lumpaové v klonovaném podání herce Deep Roye, který jim propůjčil svou kuriozní vizáž. Und...ich habe auch viel Schokolade schmecken!

Další Stvoření z peněženky věčného kluka Jerryho B. Nebýt jeho, tak známe ve filmu jen středně velké výbuchy domů, hořící scény rohožek, méně pádů letadel, vrtulníků, potopených lodí a čtvrt miliardy dolarů za film by bývalo znělo jako nadávka... Naštěstí pro nás vizuální megalomany má stále tento producent dostatek zlaťáků, které se mu vesele zdvojnásobují s každým projektem a může nás tak oblažovat svými poťouchlými filmovými sny. Tentokrát zavětřil úspěch z jiného úspěchu - a sice legendární hry, která se reinkarnuje již pár let do nové grafiky, ale princip zůstává stejný. S pouhým hopsáním přes překážky a ocelové bodce by si, ale tady tvůrci nevystačili a tak přidali lehce upravenou zápletku na motivy oblíbené hráčské vychytávky z herní serie - hrátky s časem, pomocí magické dýky. To tu však není, kromě hlavního motivu nikterak vtipně, originálně využito a film spíše připomíná orientační běh napříč Perskou říší se štafetou o dýku. Příjemně se na to kouká, víme jak to dopadne po pár minutách, víme, že žádné z kladných postav a zvířat se nic nestane a že všechny osoby jsou ve filmu smyšleny a že díky těmhle pohádkám je na světě hezky...

K filmům Neila Marshalla je třeba přistupovat sportovně a též nějaký ten tréning z "odpadlých" brakových filmů je dobré míti za sebou. Řekněme, že jeho filmařský přístup je zlodějský: vtrhne do domu, ukradne na co příjde, nadělá nepořádek a nakradené věci pak směle prodá do toho největšího bazaru. Má však ještě jednu vlastnost, co zlodějíčci příliš nemívají - dokáže být velmi brutální. Dost metafor... Doomsday je smělým filmem, který hrne, šrotuje a masomlejnkuje vše co tvůrce napadlo a co jim hodný přidělený osobní psychiatr dovolil. Je to film, kde tušíte, že tohle všechno už jste někde jinde viděli, ale v každé další scéně pokroutíte údivně hlavou, jak vás filmaři "dostali". Nic jim není svaté - vlastní zem, politické narážky, nesprosté vyjadřování, logika, fyzika, historie, imunologie, společenské chování před ženou, o násilí k nim už ani nemluvě. Doomsday je fascinující hříčkou, mixem všeho co vás jen napadne pod pojmem AKCE i brak. A krásnou ukázkou, když někdo něco dělá s láskou...