Pethack

Není pochyb, že jde o špatné video. To by samo o sobě nemuselo být na překážku, existují přece díla tak špatná, že se u nich člověk od srdce zasměje, ale tento aspekt zde bohužel není.

Janáčka takříkajíc obdivuju vždy a všude, neklasické klasice se nebráním, ale nemůžu se ubránit dojmu, že mezižánrový transfer divadelní hra - libreto vyžaduje tak trochu víc zásahů a úprav, než tomu bylo zde...

Příběh tohoto okouzlujícího snímku se jistojistě odehrává v důsledku protnutí filmové kamery s průběhem funkce pravděpodobnosti jednoho domu v nějakém Trýznivém městě. Postavy (resp. jejich figurínové inkarnace) se zpočátku chovají jako na Místě osamění, aby byly vzápětí necitlivě vtaženy do generačního přeskoku. Trochu se to semele, namíchá, a staré děje jdou opět nezměněny dál, nyní ovšem už Podobojí. Všechno je zde staré, rozpadající se, poetiku a dynamiku zde rámuje destrukce časem, která ale nemůže zvítězit nad nesmrtelností duše, stejně jako každém pořádném zombie hororu. Zvlášť působivé je to v případě harfistky, jejíž harfy struny potrhané vytváří melodie zmarem požehnané....

C´est adorable, mais....

Oproti Špatné výchově trochu komornější, jakoby koncentrovanější na jedno téma, ale ani tak zde nelze mít hned zpočátku jasno, o čem Volver vlastně má být, chci říct, že "nehoda" s Pocem zaváděla (záměrně?) na jakoby jinou kolej, divák se snad mohl těšit, že tahle peripetie bude jednoznačným leitmotivem a ne jen jedním rozhodně ne podstatným ozubeným kolečkem v soukolí tak složitě konstruovaného scénáře. Tou složitostí pochopitelně nemám na mysli nějakou nepřehlednost, spíš zbytečnost... prostě... musí toho P.A. vždycky tolik rozehrát, aby řekl něco o ženách?

"...jak ten čas letí. Jo to on už je zase podzim..." Touhle větou, vyřčenou záhy po faunově probuzení se vpodstatě sumarizuje celé jeho devadesátiminutové odpoledne vyplněné absurdními nehodami a náhodami a starými a novými kůžemi a tatrmany a Vivaldim a "ženská v domě není pro mě". Absurdními, ale na rozdíl od jiných českých komedií (čímž rozhodně nechci tvrdit, že Faunovo velmi pozdní opoledne lze jen tak jednoduše a čistě zařadit do kategorie komedie) je zde nadsázka pořád stejně nadsazující, resp. je jedním z hlavních vyjadřovacích prostředků a není použita pouze jako příležitostný nástroj pro příležitostné vytváření příležitostně rádoby třeskutě vtipných situací (bez nadsázky by se "divák" popadal za břicho, takhle to vyženem ad absurdum, ať se popadá i za koule). Ale tohle všechno je naprosto evidentní a nejspíš to píšu jenom jako reakci na nějaký komentář, kde uživatel vytýká faunovi trapné chování - no ano, jsou to manýry napřesdržku, ale nelze je nebrat s humorem stejně jako s vědomím, že tímhle karikováním není Chytilová zas až tak daleko od pravdy - samozřejmě víc obecné než konkrétní, jakkoliv se to tváří naopak. Shrnuto podtrženo - Faunovo odpoledne stihla ještě Chytilová, zdá se, natočit ve své umělečtější éře. A rozhodně nelze na závěr nevyzdvihnout, že celý film je zabalen v krabici krášlené flétnou páně Stivínovou, která míchá Debussyho s místy barevným a místy zetlelým listím asi trochu okatě symbolickým, leč esteticky ne nepříjemným způsobem.

Tak tohle se musí vidět! Klasická noir detektivka o jednom čestném policistovi s trochu problematickým vztahem k alkoholu, jeho protivník - mocná korporace ovládající masy v Orwelovském stylu, to všechno v tom nejulítlejším a nejbarevnějším future designu, jaký jen dovedl počátek osmdesátých let zrodit. A v hlavní roli R. W. Fassbinder v rozkošném oblečku. Po výtvarné stránce rozhodně pozoruhodný zážitek, ale režijně film působí spíše jako pocta Fassbinderově géniu, pokus o stylizaci do něčeho velmi originálního a tudíž těžko napodobitelného, snaha o adaptaci jeho postupů a přístupu.

Doufám, že to tady můžu říct naplno - tajemství rubínového skla je koloidní zlato!

Nápad se zvířátky je sice velmi legrační, ale trochu nedotažený. Obzvláště v exteriérových scénách je patrné, že herci by ty kostýmy snad ani mít nemuseli (aspoň myslím, že některé postavy byly herci, ne loutky), ale na druhou stranu moucha žurnalistka má něco do sebe. Nebýt finálního masakru, působilo by to jako pilotní film k nějakému seriálu, který bych i docela rád sledoval. Aspoň by jednotlivé postavy dostaly víc prostoru a mohly by brát víc drog, víc toho vypít a vykouřit a víc smilnit.

Fííííha!