ajfelka

Není to nic světoborného, prostě další vztahový seriál, kde spí opět každý s každým, ale dalo se na to koukat, někdy se mi na tváři objevil i úsměv. V porovnání s dalšími "perlami" jako VKV nebo Cesty domů je Letiště na pět hvězd..

Příjemné překvapení... Za Hynka Čermáka pět hvězd.

Je to vztahový bordel, na který už mají české seriály asi copyright... Ale pár dílů jsem viděla, když nebylo co dělat... Stejní herci se točí pořád dokola, zápletky jako přes kopírák z jiných seriálů, Krause vůbec nemusím - jak ho někdo může označovat za českého Belmonda??? - ale sem tam pár vtipných momentů. Kdyby ty se vystříhaly, tak jeden díl by měl asi jen pět minut, a to by bylo vhodnější než minut 60, ve kterém se jen ukazuje scénáristická bezradnost...

Velice mě film překvapil, čekala jsem, že bude násilně ždímat emoce, ale vše plyne naprosto přirozeně. Trošku mi to připomínalo knížku Ivy Procházkové Pět minut před večeří. Nezáleží na tom, kdo je biologický tatínek, záleží na tom, že má dítě rád a vychovává ho jako své vlastní. Jen některé postavy by potřebovaly trošku prokreslit - postava Patrika byla hrozný hajzl - jak mohl maminku i po těch letech znovu okouzlit? Čím? Ale konec to má správný.

Na Island se chci podívat už alespoň deset let, ale zatím nebyla příležitost. Tudíž nepohrdnu žádnou příležitostí, abych se aspoň podívala na dokument o této zemi. A tento dokument mi zpříjemnil sobotní večer, když bylo venku hnusně. Krásné záběry, nádherná příroda, na obrázcích z Islandu se snad nedá nic zkazit.

Dvě hvězdy za asi čtyři gagy, které mě pobavily. Jako televizní film dobré, nechápu, proč to šlo v kině, zřejmě někdo doufal, že lidi přijdou na Bohdalovou s Brzobohatým, ale to je trochu málo.

Z celé trilogie asi to koukatelnější. Vesměs o ničem, přízvuk Blaženy je na facku, ale je tam pár momentů, které mě vždycky dostanou - když Jirásková nemůže na soprán a kytku v květináči srazí z parapetu. A pak má oblíbená - Růžičková sledující Angeliku a pak pomaličku otáčí hlavu na svého muže, který je přikrytý novinami. A ten výraz snad až pohrdání, kdy se otočí zpět k televizi a začne bulit. Tahle scéna mě vždycky rozseká.

Lotrando a Zubejda a Anděl páně - dvě pohádky, které vznikly po roce 1989 a dá se na ně koukat. Příjemní herci - i ti, které moc nemusím, mi tady nevadí, humor, který se neuchyluje k vulgaritám a Pod dubem, za dubem... Ostatní pohádky z porevolučního ranku stojí za hovno.

Po delší době jsem se koukla... chjo, chjo. Jílková řve, v podstatě útočí na všechno a na všechny, nic se tím nevyřeší, kdo tam je, tak tlachá a nic neřekne, natož, aby měl nějaké konstruktivní řešení, když neví, jak dál, tak začne házet jakási hausnumera. Ach, můj bože...

Mrazíka jsem neměla ráda ani jako dítě. Je to pohádka, která mi nesedí z výtvarného hlediska - stejný problém mám i s českými filmy z padesátých let - výtvarná stránka je moc do červena. A to mi vadí. Jediné, co na Mrazíkovi oceňuji, je skvělý dabing. Jinak je to film, který vidět nemusím, ale když doma v televizi pojede, tak si taky nebudu chtít prohnat kulku hlavou, jen odejdu do jiné místnosti.