Scalpelexis

Kirito má další konkurenci. Nepoštěstí se vidět čínské anime každý den a pokud Quanzhi gaoshou má sloužit jako aktuální vlajková loď jejich tvorby, pak to rozhodně není špatná volba. Jednu věc nejde seriálu vytknout: Technické provedení. Je to sice plné počítačové animace, jenže narozdíl od mnohem méně povedených brátříčků, kteří se snažili flagrantně experimentovat s touto technologií, Quanzhi dovedl pracovat ve světě CGI kresby s bravurou. Exteriéry, herní svět nebo jen záběry na zběsilé ťukání tlačítek na klávesnici vypadá šik. Není třeba jakkoliv zmiňovat bojové sekvence, jednoduše paráda. Pochlapili se i s normální kresbou; přesný tahy, dobrá práce s mimikou, žádné nereálné tvary těl. Trklo mě (v pozitivním slova smyslu) představení jedné z hlavních hrdinek, kde v klasickém japonském anime bychom při snímání postavy odzdola nahoru určitě neminuli tajnější zakoutí ohybů sukně anebo neocenili křivky hrudní části - čínští animátoři řekli "ne!" povrchnímu fanservisu a torso dámy od kolen ke krku přeskočili. Hudební doprovod nezůstává kvalitou pozadu. Problémy mám s "měkkou" tvorbou: Děj, scénář, chování postav. Není možné si nevšimnout, jak tvrdě se tlačí na "coolness" faktor a jeho hrdý, ba nejhrdější reprezentant, hlavní postava v podobě Ye Xiua, je její dokonalou impersonací. Ye Xiu totiž není nikdy ničím překvapen, vždy má na tváři šibalský úsměv a myšlenkami / tahy je o několik kroků napřed, co zbytek univerza. Jenže, aby nebyl hodnocen jako arogantní závislák počítačové hry, tak se musel patřičně altruisticky popsat jeho odchod z profi úrovně anebo nadhodit kolegiální nabídka vycvičit nové elitní závisláky z řad naprostých nováčků. Není důležitějšího světa než ten plný jedniček a nul, který si Xiu s prstem v nose podmaňuje a být já malým kloučkem, který s MMORPG začínám, tak bych nemohl být svědkem lepší reklamy. Jenže já tuhle "onanii" nežeru. Je to pro mě krásně zabalený průměrný nic, které se tvrdohlavě snaží samo sebe přelichotit do čísel nejvyšších. Posun v příběhu naznačuje jen a pouze poslední epizoda, kde v ostatních 11 jsme museli opakovaně a monotónně "slavit" Ye Xiuova vítězství jak přes kopírák. Milovníci detailních vizuálů a online světů budou dozajista učůrávat blahem, mě zde chybí očividná hloubka a poslání. 3*

CGI obžérství, které kupodivu si zachovalo kouzlo předlohy. Má to trochu slabší střed a písně nemají kouzlo kreslených disneyovek, i tak je to podívaná určená pro každého s perfektně namluveným zvířectvem.

Hezké na pohled a pro mě osobně i hezké na poslech. Na city šlo ovšem přitlačit víc.

Zlé, zlé anime! Moc zlé anime! Ty ty ty! Ale popořadě. Po prvních dílech mi zasezení přišlo minimálně zvláštní a bylo očividné, že se seriálu nedaří popsat okolní svět (jak je rozlehlý a plný nejroztodivnějších bytostí) a jeho pravidla. Nebo to předloha snad neprobírá? Nedalo mi tedy si kousek nenačíst..a pak další kousek..a ona zvědavost ne a ne ukojena, než jsem dojel až na samý konec. Utvrdilo mě to v tom, že námět a nápad je skutečně na poli anime neobvyklý. Existencionalismus, spletité prolínání linií, kde nevíte, co je správně a co je špatně, postavy jsou táhnuty proudem nezvratné osudovosti. Slibovalo to hodně hutnou atmosféru, ale té jsme se tak úplně nedočkali; anime na to šlo úlisně, jak ježibaba na Jeníčka a Mařenku. Celou dobu do vás cpe sladkosti (nakreslený je to hezky), čte vám povídky o zamilovaných párech (upřímně, zde to hodně skřípe; jak dialogy, tak uvěřitelnost) a hrajících si dětičkách (kawai tady, kawai támhle), ale také upřímně na férovku (abyste jej pak neměli za to nejpodlejší zlo, co jste v lese mohli potkat) vám sem tam naznačí, že tu něco zatraceně nehraje. Zpátky ale cesta nevede a najednou jste uprostřed tunelu, naproti vám už notně očekávaný "feels" vlak (ti zmetci dokonce přitom hrají Scarborough fair!), ding dong. Ne, ne, v téhle verzi ježibaba v peci neskončí. Pro některé to bude důvod k rozčarování, některé to nechá lhostejné a některých se to i dotkne u srdíčka, což byl i tak trochu můj případ (jsem měkkota, vím). Proto si myslím, že toto anime s neskutečně a otravně sáhodlouhým názvem bude hodnocené právě dle toho, jak bude diváky přijato jeho zakončení. Nemužu se totiž zbavit pocitu, že jediný účel celého toho předfinálního zdržování a místama dějové prázdnoty byla jen a pouze příprava k dosažení co nejsilnější emoční tíživosti a naléhavosti. Zkráceně: citové vydírání non-plus ultra, se kterým si buďto potykáte anebo ho mu pořádně vyhubujete. Za normálních okolností průměrné 3*, já tomu dovolím dát i tu nejslabší 4*.

[Shlédnuto 6 epizody, dropnuto] Když kočička vařila s pejskem dortík. Smíchejte úchylně předimenzovaný technologický fetišismus, mechu, lolitky, inteligečně i vzhledově vnadnou robotku (která se přesto chová typicky submisivně-kawai stylem), hrst přehnanosti, špetku deus ex machiny a zhruba bychom měli mít ideální recept, jak podobnou zkomoleninu spatlat. Je to ovšem poživatelné? Překvapivě ne. Nicméně v mých očích má Clockwork World velký potenciál zamířit výš. Edit po 6 epizodách: Ne. Dospěl jsem k názoru, že toto anime nemá absolutně žádnou představu, čím chce být. Místama se snaží tvářit seriozně a hraje si s kauzalitou o velkých číšel, načež přepne do TOTAL-fanservis filler modu s dílem o koupání a o tom, jak se robotky snaží vrtět v bikinách před foťákem. Nemám nejmenší potuchy, o co postavám vlastně jde; všechny prvky a vlastnosti jsou ryzí jukebox random nálad a výmyslů autorů. Co je vlastně za úchylku, že se čerstvě 12tileté slečinky tváří neutěšěně trapně, když jsou ještě nezkušené v postelových radovánkách? Drop.

[Shlédnuto 6 epizod] Setkal jsem se s tázavými názory, proč je Sakura Quest tak podhodnocená. Postavy jsou fajne milé, prostředí, děj a mise má velmi reálný podtext, animačně je to od P.A. Works slušně zmáknuté, i ten opening je roztomile hřejivý. Co je na tom špatně? Chybí tomu emoce, má to mrzké vyhlídky na romantiku (pokud se ovšem dámy nepoperou s absencí mužských po svém, tedy pojaponsku ;-) ), postavičky nemají moc výrazné rysy oddělující je od sebe a vůbec, chybí tomu celkově duše. Narozdíl od jiných anime, jejichž cílem je uklidnění divákovy psychiky, jsem vnitřně zůstal Sakura Questem neotřesen, nepolíben, spíš trochu znuděn. Je to vše takové hezké a seriál by vás doslova nejraději obejmul a hladil po hlavičce, ale zatím se mu to moc nedaří. Uvidíme, co dál. Edit po 6. epizodách: Holky, vy tam neustále řešíte takové blbosti. Jejich plánování a rozhodování je zoufale naivní a seriál je nadšeně podporuje v jejich hlouposti. U každé dámy se začíná objevovat nepochopitelný komplexík, většina postav je ryze dvoudimenzionální. Na rovinu, jako daňový poplatník byste se necítili zrovna jistí, kdyby takoví byli vaši radní. Potěšil mě vtípek o tom, jak Vivaldi staví Sakuradu Famíliu. Nechce se mi tomu dávat míň jak 3*, ale zábavností je to blízko dropu.

[Shlédnuty 2 epizody, dropnuto] Nenapadá mě konstruktivní komentář. Upřímně, moc tomuto nápadu nerozumím, když se vlastně (nejspíš) jedná o převyprávění velmi podobného příběhu co v Dungeon ni deai wo motomeru no wa machigatteiru no darō ka? (už to, že již k tak přetaženému jménu anime přidali ještě další slova - tvůrcům nic neříká bit.ly?!) s tím rozdílem, že se věnujeme nejsilnější dámské protagonistce. Já z ní nebyl paf už v první sérii, nic se nemění ani teď, protože řeznice s kamenným výrazem, která promluví frekvencí 1 slovo/minuta, mě pramálo zajímá. Přirozeně mě láka víc příběh ve stylu "From zero to hero" než sledovat od začátku již nadopovanou hrdinku. Částečně jsem tedy zvědavý na to, kam nám lodička s příběhem poputuje, protože jsem silně skeptický, jak velký manévrovací prostor bude mít. Edit po 2. dílech: To je taková neskutečná NUDA! Mít hlavní hrdinku vejrající a v praktickém světe neschopnou? Za trest. Ani ta nálož fanservisu to nemůže udržet pro ty uslintanější diváky.

[Shlédnuta 1. epizoda, drop] Fandové High School DxD, neseme vám doslova žhavé novinky! Musím uznat, že i já jsem se velmi naivně mentálně připravoval na shlédnutí tohoto dílka s iluzí, že by to mohlo nějakým způsobem být propojené s Nanatsu no Taizai. A i když mě plakát varoval, že tam vlastně žádná postava z výše uvedného anime není, nerozviklalo mě to dostatečně. Jeoffrey byl ještě střídmý, jako byl tuším i u Keijo!, takže to řeknu na plnou hubu: Žádný děj, minimalistické až žádné kalhotky, jen nafouknuté hrudníky helliem až na hříšníci Obžérství, která je ironicky plochá jak iPad. Proč tedy 2*? Inu, vizuelně si tvůrci dali záležet, možná až moc. Puritánsky řeknu drop (i když vidím, jak se jednou zleju a budu se moc nudit..), ale své diváky si to určitě najde.

Stylově unikátní anime. Katanagatari pro mě obsahuje tolik obratů, kdy mě něco prudilo, aby mě to začalo posléze bavit, v doposud nevídaném množství. Celkově bych nedokázal najít lepší popis, než "dokonale trollící seriál". Pod maskou vážnosti je tu spousta detailů a aspektů, které normálně u jiných anime považujeme za zavedené, obráceny na hlavu, ale takovým mazaným způsobem, že mi to nedá, než se jen usmívat. Zpočátku mě štvala skoupá animace, štvaly mě nekonečně dlouhé dialogy, štvaly mě přitroublí a divně oblečení ninjové, štval mě Šičiko svou natvrdlostí a zalespenou oddaností, štvala mě Togame svou panovačností, štvaly mě krátké souboje, které byly spíš slovní. Jenže ono se to všechno tak změní..and i fell for it all. Šičiko s Togame jsou výborně sehraní, jeden pro druhého se mění, zbožňuju jejich typické maníry (námluvy skrz vlasy, házení oček, nošení, nevinou žárlivost) a jejich společná osudovost sálá z každého dílu. Ony 40 min dlouhé dialogy krásně potvrzovaly, že i když je to cesta za nalezením něčeho materiálního (mečů), šlo hlavně o cestu plnou ponaučení a vidět svět skrz mnoha dalších pohledů. Divák by nic jiného neměl očekávat od tvůrců ukecaného Monogotari a souboje mi tím přestaly chybět. Ne, ninjové mi byli otravní celou stopáž seriálu, ale vše pro mě zabil konec. Nemám problém pochopit principy obětování a nepotřebuju k štěstí, aby konec byl šťastný. Nedokážu se ale zbavit dojmu, že bylo budováno mnoho pro jedno velké konečné NIC. Začal jsem smutkem, na další desítky minut přešel na zmatečnost, kdy z ničeho nic Katanagatari přeřadí na nesmyslně neoriginální vyúčtování, abych po závěrečných titulkách zůstal rozčarován. Pochopím, že některé zaujme celková absurdnost a drobný autorský výsměch, ale lepší konec (a neříkejte mi, že by to nešlo, i kdyby se použily jiné drastičtější metody) pro mě je v důsledku rozdíl mezi mistrovským dílem a povedenou podívanou. Skálopevné 4*. Cheeriooo!

Loli a zvíře, jak bylo toto anime promptně překřtěno na jiných stránkách, byl mým osobním černým koněm jarní sezony. V rozumné míře mi totiž imponovalo netradičnější ústřední duo, které připomíná svou nekonvenčností / posláním dvojičku z Katanagatari anebo vzezřením / postavením Lawrence a Holo ze Spice and Wolf. Jenže lolinka s tygříkem měli situaci o to více komplikovanější jen z prostého důvodu, že je obecná společnost, mno, prostě nesnáší. Zápletka by byla. Vyhovoval mi umně vyvážený příběh obsahujíc prvky dobrodružství, fantasy, romance, vtípky nebyly nikterak trapné, fanservisu poskrovnu a jako celek se to tvářilo inteligentně, cílevědomě, zábavně. Bohužel, onen drajv asi nechali někdě povalovat v lese, vytratil se charakteristický šarm a seriál začně mít problém s manévrováním, servírováním důstojných problémů (typické pro kouzelnické souboje) a nálěžitě to překombinuje tak, že střídá milé pasáže s hodně nudnýma. q66 použil správná slova: Nemastný, neslaný. Animačně mi to i vyhovovalo, ale v nestatických obrázcích kvalita letěla strmě dolů. Konec mi opět nemuže nepřipomenout záběry ze Spice and Wolf, ale v porovnání je tohle ryzí béčko: Hloubkou, charaktery a jejich vzájemnou chemií. Potenciál k zlepšení by tu ale byl, tak uvidíme v další sezoně. 3*.