Scalpelexis

Nakonec se mi Re: Creators obtížně hodnotí. Co začalo jako důstojně svěží idea s podbarvením akce, tak se jak na horské dráze svezlo několikrát nahoru a několikrát dolů, aby to celé skončilo v pro sebe vcelku charakteristickém chaosu. Největší problém jsou paradoxy. Ok, fiktivní postavy prolínající se s opravdovým světem, to se dá zvládnout si představit a funkčnost za konkrétních podmínek se dá i rozumně vysvětlit. V této části si tvůrci na sebe ušijí na své poměry vskutku bič z ocele, protože nemají tušení, jak látku dotáhnout a hlavně ji nezamotat tak, aby dávala smysl. Problém by dle mého názoru byl snadno řešitelný dvěma kroky: Zkrátit délku seriálu a osekat přehuštěné množství postav též, obě zhruba na polovinu. Jasně nejslabší stránka je totiž mdlý a bezradný střed, který se potuluje, klopýtá a nedodává téměř žádné informace, vše chlácholivě podloží právě absurdním množstvím dvoudimenzionálních postav, které působí a chovají se náhodně, nečině a evidentně zdržují a natahují čas. S blížícím se závěrem je snadné si všimnout, jak režie se scénářem opět zapíná, cítí se v kramflecích a tuší, čeho chtějí dosáhnout, jen ale za cenu krkolomných kotrmelců a hraní si až na moc velké Bohy. Těžko se něco vyčítá efektnosti a eskalující atmosféře, ale základní logika a přemrštěnost dostává dost zabrat a hlavní téma "diváckého přijetí" za nastolené situace 3x nefunguje. Ať už se jinak velmi slušná postava Altair snaží zahrát svůj part, odtahat emocionálnější část děje na svých bedrech a přenést se z černobílé šablony do barevnější skrz slzný kanálky, nestačí to a konec i s klidným epilogem mi zanechal několik otazníků v hlavě, pocit nedotaženosti a jistý palčivý feeling pokusu o podvod na nás, divácích. Osobně nejsem tak nespokojený se závěrečným mohutnějším finišem, ale nezbavím se dojmu, že skutečně polovina stopáže by nahustila příběh tak, že by to mohlo být jedno z těch epičtějších děl. Animace, zvuk, nápad, to vše tam je, ale zpracování zakulhalo na úroveň lepšího průměru. Lepší 3*.

[Shlédnuto 5 epizod, drop] Říkám si, jestli nejsem moc out, když se najednou všichni jmenují Masamune. Mix kresby ze SAO a kombinace sourozenecké dvojice + styl života z No Game, No Life (hlavní postavu dabuje dabér z obou těchto seriálů; náhoda?) nám prozatím představuje komedii ze světa střední školy (dlouho nevídané) + tvorby mangy (taky jsme ještě neviděli, že?). První dil nepřinesl vůbec nic převratného: Seznamka s ústřední dvojkou, pár pokusů o vtip, ale fakticky bylo úspěšně zakryto další směrování. Jistě, skepticky odhaduju vláček plný klišé, ale rád se nechám překvapit a doufám v svěží vánek. Plnohodnotný průměr ve všech ohledech. Edit po 4. epizodách: Za sebe nemůžu říct, že se jedná o takový průser, i když ke kvalitnímu výtvoru to má skutečně daleko. Sourozenecká dvojička (ano, onen náběh na incest je rušivý a nesoukrevnost není pro mě výmluva) mi nepřijde vůči divákovi empatická a tak záhadně je nejlepší postavou až konkurenční manga spisovatelka od vedle, která se zprvu tvářila jak nějvětší protiva (ach, ty tsundere charaktery). Příběh je tvarovaný ideálně pro lidi s mírným sklonem k pedofílii, s tím také žel souhlasím. Dávám tomu drobné naděje, ale k dropu to má hodně blízko. Edit po 5. epizodě: Ok, všechno zpátky, pochybnosti byly potvrzeny, tohle je fakt trapas. Není možné, aby 12tiletá holčička kreslila polonahotinky, byla fetišistkou do kalhotek a zamilovaná do svého bráchy. Takový kombo..uf..mizím. Drop.

[Shlédnuty 2 epizody, drop] Překvápko. Ani nevím, co jsem čekal..ale že dostanu na speedu totálně freneticky ujetou blbinu, jako je tohle, to vůbec. Děj absolutně na nic nečeká, převrácený Death Note vás nenechá vydechnout a solí jednu absurdní scénu za druhou. Všechny postavy jsou over 9000 trhlé, mluví rychlostí šinkazenu a kašlou na fyzické zákony. Animace má onu nedokonalou komediální strukturu, kdy se často mění obličeje na karikatury, ale zde se to i výjimečně beru. Pořád nechápu, co jsem to právě viděl, ale zasmál jsem se nezvykle mnohokrát. Nevěřím, že je možné to udržet až do konce, ale první díl byl fakt psina. Oppan Brežněv style! Edit po 2. díle: Teď už tomu hvězdu shodit musím. Místama to bylo už trochu pitomý a úplně mě to přestalo bavit. Drop.

Utrpení, u kterého zpětně netuším, jak se mi podařilo dokoukat do konce. Jedinou trapnou výmluvou je čtení mangy. Roku de nashi nelze hodnotit nijak jinak než školní harém-paskvil plné klišé a fanservisu. Postavy jsou typické šablonovité archetypy typu aktivní tsundere, nemluvná kuudere, dobrosrdečně obětavé stydlivky a hlavní postava je navenek lenoch, trouba, perverzák, který uvnitř je strašně hodný a schopný. Díly obsahují zaběhnuté nechtěné nakouknutí do dámských šaten, plážové blbnutí v plavkách, festivaly, špatňáci, co neskrývají, že jsou od morku kostí špatní, hrdinské hlášky o ničem, všechna ta romantická nedorozumění, bla bla bla. Všechno, co tu doposud bylo, jste už určitě viděli i jinde. Graficky je to přitom docela i hezké a 2. díl vůbec originalitou vyčnívá tak, že si studio vzalo snad volno a na chvíli k tomu přistoupil někdo s mozkem. Tak kurnik proč to nebylo vedeno takhle dál?

Zdráhám se to jakkoliv podrobněji komentovat, protože jsem byl samou láskou hlavního protagonisty úplně..rozcupován. Edit: Ok, dopídil jsem se k manze, která je čistý hentai, takže to můžu s čistou myslí dropnout. Nejvtipnější je, že s cenzurou jsou to vlastně 3 minuty ničeho :-D Jak se tohle mohlo dostat do sekce seriozního anime?

[Shlédnuta 1. epizoda, drop] Po skončení Masamune-kun no Revenge studio Silver Link. představilo další školní vyprávění. Originalitou to rozhodně oplývat nebude; ba dokonce se ve stejný čas rozjelo tématicky téměř na vlas podobné anime (hlavní hrdina ve škole bojuje proti armádě nadpřirozeně nabouchaných slečinek - aby ho poté všechny možná poharémovsku milovaly, he?) Rokudenashi Majutsu Koushi to Akashic Records. Účinek mě stejným způsobem minul. Jistě, už jsem si zvykl, že kultura v japonském anime trangender chování velmi podporuje, ale i přesto nechápu logiku, proč by kluci chodili do školy, kde vás nutí si potírat obličej make-upem a nosit sáčka velikosti XXS? Proč chodit do školy, kde absentují učitelé, načež dostanete od elitní gardy lolitek nařezáno katanou (kdyby katanou, jedna tu má na řetězu nějakého medvěda + zase tu máme nesmyslný slow-motion scény, aby tvůrci měli čas trapně pojmenovávat jednotlivé triky či útoky. Spirit bullet - to jako vážně?), abyste pár minut po příchodu ze školy opět utíkali? To vše prostě protože, bezdůvodně. Třešničkou jest klasik završení "nechtěným" pádem hlavního hrdiny tak, aby přistál ústama na rty úhlavní rivalky (alespoň mu tím slíbila kastraci, konečně trochu originality!). Ne, nemám potřebu to sledovat dál: Animace je ošklivá, děj oplzlý. Vůbec, co je na tomhle vše machiavellistického? "Hou, hou, počkej, jdeš mi po hlavě nebo po bradavkách?" "Po tom druhém, to jako muž nepotřebuješ!" O.o. Slabé 2*, drop.

3, 2, 1, let's jam! Cool, jazzy, šmrncovní hrdinové, dostatek humoru i akce; kombinace vesmíru s westernem mi připomíná oblíbený Firefly. Výjimečná hudba, opening je legendární. Cowboy Funk díl mě rozesmál jako dlouho nic jiného. Trochu mi tu ale chybí prohloubenější vztahy a sem tam by neuškodily na příběh zajímavější díly.

[Shlédnuto 8 epizod, drop] Nesetkal jsem se delší dobu s takovou nepřímou úměrou. Na jednu stranu tu máme rozumnější charaktery (i hlavní lolitka neni úplná trubka), potěšující délka 45 min úvdního dílu a nevšední vztah senior s děckem (tady se do budoucna ale bojím), na druhou stranu se této upřímné snaze vysmívá ultrahloupý a líný nápad v kombinaci s naprosto hrůzostrašnou CGI animací v pozadí (hlavní trapárna budiž stojící auto, přičemž se prostředí za okýnky stále pohybuje). Nejsem si jistý, proč některé anime musejí sahat pro takovou ohavnost jakou jsou přidané počítačové efekty. Je to snad cool? Nebo došel rozpočet? To by člověk zrovna od studia J.C. Staff úplně nevěřil. Tak proč to dílo tak zohavit? Netuším. Nechci nad tím úplně zlomit hůl, i když mám neblahé tušení, že jsem viděl to nejlepší. Dám tomu tedy čas, ale jestli na mě přijdete opět s tím nechutným computer maglajzem v takovém množství..! Edit po 8. epizodách: Doufal jsem, doufal. Konec prvního arku kolem 5. epizody sliboval mnohé a nejspíš i s tím, jak se budeme blížit ke konci sezony to bude opět lepší, ale mou pozornost už to nepřesvědčí hlavně kvůli nevýrazným postavám (a to jsem je zpočátku chválil). Sana je na mě až přespříliš dětinská: I když disponuje schopnostma neznajíc hranice, tak se nadchne i pro tu nejmenší činnost. Zoroku a jeho vnučka jsou přímo definicí křoví a jen buďto utrousí nezajímavé moudro respektive jsou pod nekonečným rajským plynem. Arsenal superschopnosti je fakticky bizarní, celkově je děj safra mělký a designersky je to stále na pohled šíleně levný. 2* zůstavají a drop.

Nejočekávanější, již mnohokrát odložené, pokračování v rámci anime světa je konečně na obrazovkách! Spousta z nás ty 4 roky nemohli samou nedočkavostí vytrpět, pustili se do mangy, ale narozdíl od Starletky jsem ji dropnul. Už pro mě mírně hyplá první série mi nabídla sic neskrývané řešeto a graficky nádhěrne provedenou adaptaci, ale krom toho ryze průměrný zážitek. Dvojka měla před sebou velmi obtížnou úlohu to napravit, protože právě ona předloha skýtala si kvalitní, za to vratký materiál s nejistou podpěrou. Zprvu si nejde nevšimnout, že se na jistotu vrátilo k zavedenému, resp. co fungovalo v sérii minulé. Na nic se nečeká, krev nám skrápí políčka do té doby ovládaná lidmi a vyloží se na stůl hned několik klíčových otázek. Studio WIT se výtvarně nikterak neodklonilo od své předešlé sezóny, jen navrch přidává dodatečné CGI prvky (u extériéru s koni to až tak nevadí, ale jeden konkrétní titán to hodně odskákal), takže se kocháme z vizuálu stále do aleluia (kredit jde navrch detailnímu stínování) v onych morbidních výjevech titanního stravování a motivech piruet, salt a vzdušných tanečků čety v zelených. Nejde než jen kvitovat zkrácení na 12 dílů, které zapříčinilo větší hustotu důležitého probraného materiálu a zajistilo, že vyjma 2. prapodivného dílu jsme se konzistentně posouvali skrz další důležitá odhalení a neměli čas na řešení jakýchkoliv osobních moresů či vyřvaných výlevů, kterými v 1. sérii byly konkrétní postavy velmi profláklé. Emoce prosakují z plátna stále silným proudem, ale krom vrcholné 6. epizody už jsme těch skutečně ultimátních, zapamatováníhodných momentů naneštěstí byli ušetřeni a tak jsmě svědky pouze solidně důstojné podívané. Znechutil mě špatně napodobený opening a z endingu jsem měl zvláštně bizarní feel. V konečném zučtování se dlouho očekávaná 2. série poprala s vkládanýma nadějema víc než zdatně a nejde hovořit jinak než o úspěchu. Slušné 4*.

Welcome to the N.H.K je nesmírně obtížné na hodnocení pro mě, jak zvlaštním anime to je. Během sledování si moc nepamatuju, kdy bych prožíval jinou náladu než suchou depku, kterou sem tam nějaký gag nechal na pár vteřin uspat, aby se o to silnější poté o pár probudila. Nebylo mi příjemné prožívat slasti, ale v drtivé většiny strasti Satoa, modlil jsem se, aby se mu dostavilo štatnější období pro jeho ale i to mé dobro. Jenže ono to tak doopravdy asi bývá, zázraky se nedějí a těžko se mi smiřuje s tím, že štěstí nebyla užitá ingredience. Postava Satoa je vůbec symbol naprostého dna a ani zbytek grupy není o nic odlišnější. Vyčítám seriálu, že všem postavám (Yamazaki budiž výjimkou) zabraňoval si uvědomovat vážnost jejich situací, dokud to nezašlo až k samotné otázce bytí či nebytí. Například ostrovní pasáž mi přišla kvůli tomu silně nevěrohodná, což mi v mých očích už do konce seriálu zdiskreditovalo mnoho postav a nikdy už jsem si u nich nezískal sympatie zpátky. Někdo to tu zmínil, ale s odchodem funky postavy Yamazakiho ztratil seriál svůj náboj (Yamazakiho rozchod byl jasně nejlepší díl) a i přes mírně dramatický konec to už mou skleslou náladu nevytrhlo, nevzrušilo, nepřekvapilo. Jednoduše mi to nesedlo; neodpírám NHK své nesporné kvality v rámci psychologie, neobvyklé téma a nezvyklé volby v lidském životě, které nepotkáváme na denním pořádku. Objektivně je to výš, za mě lepší 3* P.S.: Ten první ED je jeden z největších bizárů, co jsem v anime viděl.