castor

Pamatuji, že mě tehdy někdy před dvanácti roky brala ústřední píseň ze závěrečných titulek, po druhém shlédnutí jsem si pamatoval hlavně to, že dekorace, výprava a kostýmy hrají v tomhle výpravném a nákladném snímku pro diváka snesitelnější roli než děj a osudy ústředních postav.. ač už jsou jakkoliv dobře zahrané!! Roztahaný příběh zašlapává do prachu země jakékoliv náznaky emocí, osobně si troufám tvrdit, že producenti měli lépe hledat, kým obsadí režisérské křeslo!!

U nás poměrně neznámá a na první pohled ne úplně triviální sonda do jednoho nově vzniklého vztahu, kde se nepoměr sil přelévá z jedné strany na druhou. Násilnické hovado ale nakonec přeci jenom doplatí na své choutky, protože když Marjorie nedostane žádnou podporu u policie, týrání a ponižování utne při jeho další návštěvě u sebe doma. Místy skutečně naivní honba za senzací, ve které všemu nasazují korunu hrdinčiny hysterické kamarádky. Závěrečné pasáži chybí spád (ne, že by snímek odsýpal i předtím), závažný společenský problém tu místy ustupuje primitivním dialogům a situacím, do kterých se všichni zúčastnění dostávají. Farrah Fawcett poměrně slušná, snímek jako celek ale velmi lehce zapomenutelný!!

Hloupé, nenapínavé, neoriginální.. prostě druhé. Mickey Rourke jen chodí, hloupě civí, přemýšlí, sní, doufá. Nakonec tu ale jen bezúspěšně chytá poslední kousky své toho času výrazně upadající slávy a nechává se oblékat do pološílených obleků. Erotika, ač se snaží být tajemná a umělecky nasnímaná, se může rovnat několika odhaleným hrudníkům z laciného erotického filmu vysílaného na soukromé televizi o půl jedné ráno. Vlasy hrůzou nevypadávají, přesto diváci, kteří tohle pokračování neuvidí, o nic nepřijdou.

Slabší, utahané, minimálně vtipné.. prostě druhé!! Je to, přiznejme si, zvláštní pocit, když se člověk dívá na komedii a za celou stopáž se mu třikrát lehce rozkmitá koutek. Jinak nic. Je pravda, že Pařba v Bangkoku nějak zásadně nevadí, ale divákovi je po několika desítkách minut jedno, kde je Teddyho prst, proč má Alan oholenou hlavu nebo Stu potetovanej ksicht. Dvojka je prostě okatě nastavovaná kaše, která postrádá svěžest a nápad a hraje až moc na jistotu. Ústřední trojice mi už v jedničce nepřišla zvlášť přitažlivá a vtipná, bavily spíš situace, do kterých se dostala. Zach Galifianakis byl v jedničce fajn, v Na doraz už otravný, tady je pouze trapným obtloustlým idiotem. Bacha by si příště měl dávat i samotný režisér Todd Phillips – aby neskončil stejně!!

Téma aktuální dnes, před pěti i před deseti lety. Hlavním a vlastně i jediným důvodem, proč jsem po tomhle lehce nadprůměrném dramatu sáhnul, byla Rachel Weisz. Čmuchá, doufá, bojuje, slibuje. Právě přišla o opatrovnictví své dospívající dcery, vůně zlaťáků a možná i nějaké to poslání ji zavane do Bosny, ve které postupně zjistí, že černý trh s bílým masem je hodně lukrativní byznys, a že jen zarputilost a odhodlání nestačí. Snímek ocejchovaný „podle skutečné události“ táhne do nadprůměru syrová režie (i když je cítit ženskou rukou), netriviální scénář a právě nadmíru přesvědčivá a herecky všestranná Rachel Weisz.

Asi se vzácně shodneme všichni. Tak nesympatickou, necharismatickou a nepřirozenou trojici porotců si snad štáb nemohl přát ani v tom nejhorším snu. Formát kulinářské show s úctyhodnou stopáží není tak úplně zlý, ale ta nabubřelá velkolepost si jen neumně pohrává s trpělivostí diváka. Daniela Peštová nemoderuje, jen zoufale a zbytečně komentuje to, co všichni okolo vidí. Pár momentů to přeci jen má, přesto ponižování (házení talířů o zem) a povyšování se nad (nutno podotknout amatérské) soutěžící je ubohé, a hlavně naprosto zbytečné!! Pohlreich na Hrad!!

I přes chvály kritiků a samotných diváků si Salvadoru všimla americká kina až po úspěchu Stoneovy následující Čety. Právě nadšení z režisérova zlomového snímku zaostřilo zraky dalších lidí na sarkastické politické drama, které své názory formuluje až překvapivě jasně. Ve snímku představuje novináře Richarda Boyla (za energickou roli na Oscara nominovaný James Woods), kterého naposledy s balíkem kapesného poslali do Libanonu. Jenže to by nemohl pravidelně ztrácet novinářský průkaz, pít, kouřit marihuanu, lhát a být mizerný katolík. Zapálený fotograf se už tak musí konečně prosadit a vstupenkou do vyšší ligy má být cesta do středoamerického, občanskou válkou zmítaného Salvadoru. Nejde ani tak o to, do které strany kontroverzní politický filmař Stone kope víc, ale spíš jak. Jeho překvapivě jistá a kompaktní režie dokáže být nejednou dokonale zákeřná, kdy manipuluje s divákem, jak se mu zlíbí a happy-end odkládá tak dlouho, až ho úplně smete z prašné salvadorské cesty. Režisérův nadčasový útok je jasně mířený proti politickému i vojenskému směřování a vměšování vlády Spojených států. Hořkou pachuť v ústech kombinuje s poměrně vtipnými a svěže napsanými dialogy, které vkládá do úst nejen sarkastickému Boyleovi, ale i jeho věčně opilému kamarádovi. Možná ale i kvůli tomu nejsou některé scény tak úderné, protože ne vždy je vrstvení komických a dramatických scén úplně vhodné.

Oslovuje otce, kterého nikdy neviděl, zatímco jeho starostlivá matka mu ho s dobrým úmyslem idealizuje v hrdinného námořníka, jenže, co když jednou jeho loď přistane u chladných skotských břehů? Citlivě natočené drama ukazuje, jak těžké je brát dětem iluze a postupně odhaluje další a další souvislosti, přitom to dělá velmi nenásilně, přesto divácky atraktivně. Když se pak na scéně objeví Gerard Butler, divačky zbystří, vyšpulí pusu a vytáhnou kapesníky a diváci budou zase přikyvovat, protože jeho kroky nejsou až tak prvoplánové, jak by se mohlo zdát. Vyvážené, poetické, laskavé, uvěřitelné, melancholické.. moc příjemné!! Herci a hudba na výbornou..

Brazilský tvůrce Fernando Meirelles je pro mě stále spíš neznámou. Talentovanou, záhadnou, zvláštní. Jeho filmy jsou sice seštelované na míru, ale jakoby nedýchaly, netlouklo jim srdce. Evropský výlet mezi vztahové peripetie, který láká na několik solidně rozehraných příběhů, si mě ale nakonec docela získal. Poukazuje na propojenost životů a osudů, je pesimistický, lehce odosobněný, pocitový, nabízí nejasné výpovědi. Mluví se v něm několika jazyky (máme tu Rusa, Brazilku, Angličany a Američany, Němce, Slovenky, Francouze), jeho síla opět spočívá v pomalém, vlažně plynoucím ději. Drobné, zato silné příběhy bez začátku i konce, s dobrými i výbornými herci, kteří musí ukázat kus svého umu, aby si v krátké době přitáhli diváka. Přesto všechno je to zvláštně lákavá hra, která neomrzí a dokáže umně zakrýt fakt, že jisté aspekty příběhů nejsou nijak objevné.

Hlavně žádné odsuzování, pokyvuje na sebe s vážností ve tváři otcovská garda na své pravidelné vyjížďce s kočárky. Možná i na tuhle jednohubku jako celek jsme až zbytečně přísní. I když leccos dokážu pochopit, protože: mohla to být lehká melodramatická komedie, ve které se budou řešit skutečné problémy, v očekávání ale nejsou jen hlavní protagonistky, ale i divák. Snímek rozhodně nestrhne. Nejpřijatelnější volbou je čas strávený v přítomnosti uvěřitelné dvojice Kendrick-Crawford, která jako snad jediná (Lopez-Santoro se ji lehce přibližuje) aspoň trochu působí jako lidé z masa a kostí. Zbytek je místy scénáristický průjem, kdy namísto něčeho pořádného tu tvůrci řeší trumfování se syna s vždy vítězným otcem nebo odstranění předkožky ještě nenarozeného syna. Komplikují si to také tím, že postavy vykreslí skutečně bídně, vztahy mezi nimi jakbysmet. Divák se se svými hrdiny i těžce identifikuje, hlava nehlava se tu skáče od jednoho k druhému. Samotná „problematika“ těhotenství se pak pochopitelně smrskává do absurdních dialogů. Vedle všech těch „bohužel“ ale britský tvůrce velmi solidního dramatu Všichni jsou v pohodě tak úplně neselhává. Některé momenty zábavnost nebo dojetí přes všechna klišé nepostrádají, navíc Anna Kendrick je prostě.. Anna Kendrick!!