castor

…mor a kurvy, nabízí se dodat. A samozřejmě zvrácený a cynický Holanďan Paul Verhoeven. Kdyby někdo ve filmové branži zakázal sex a násilí na plátně, skončil by na ulici. Jeho první hollywoodský film představuje tlupu středověkých žoldáků, kteří na svých cestách rádi naráží na zlato, žrádlo a pití a nějakou tu nevinnou ženštinu. Ideálně pak pannu, zvlášť když jde o zaslíbenou synovy šlechtice, který je při poslední štaci zradil. Hysterická Jennifer Jason Leigh a urostlý Rutger Hauer tu tak rozjíždějí středověké orgie plné vizuálních nápadů, odhalených klínů a utrhaných končetin. Přesto nešokují tak, jak by si milovníci o krapet mladšího Verhoevena zřejmě přáli. Chybí i pořádný příběh, zapamatovatelnější momenty a zábavná zvrácenost z jiných režisérových počinů. Hravý Verhoeven bezesporu je, jen si tady hraje s trochu zvláštní látkou!!

Počátek devadesátých let patřil v žánru rodinných komedií bezpodmínečně jemu. Chris Columbus tehdy moc dobře věděl, kdy sáhnout po sentimentu, jak pracovat s timingem a kdy zase ubrat. Sólo velkého komediálního herce, který jako otec za moc nestál, naopak jako postarší britská chůva je úžasný. Nejprve jsou všichni trochu v rozpacích, pak přijde na řadu vaření, uklízení i hraní fotbalu, tvůrci brzdí sentiment, scénář několikrát překvapí a herci? Jedním dechem úžasní. Robin Williams si stejně jako někteří jeho kolegové vyzkoušel život ve spodničce, v dámské konfekci je k nezastavení a znovu dává vyniknout své neodolatelné komice. Pierce Brosnan to párkrát mile schytá. Těším se na další zhlédnutí. Protože tohle je pozoruhodná komedie s jemným moralizováním, která spolehlivě funguje i po letech.

Ne každý osud má prošlapanou cestičku tak, jak by si jeho „majitel“ představoval. Takové Tess hodil do cesty nejeden klacek a moc štěstí a klidu jí nenadělil. Své o tom ví Roman Polanski, který osud prosté venkovské dívky přetavil v téměř tříhodinovou romantickou fresku z viktoriánské Anglie. Tehdy osmnáctiletá Nastassja Kinski soustředěně zachycuje úsilí osvobodit se. Tři Oscary (výprava, kamera a kostýmy) a další nominace dokazují, že Polanského opus není radno úplně přehlížet. Jenže co by šlo říct během dvou minut, francouzsko-polský mistr roztahuje do několikaminutových pasáží. Filmařsky bez výhrad, příběhově strhává jen místy!!

Tohle si dám vždycky rád.. Nevtíravý a velmi příjemný náhled do zajímavých kultur, okořeněný velmi civilním komentářem pánů Donutil/Bartoška. Sympaticky krátké, funkční, trefné, doplněné podmanivou hudbou. Tvůrci navíc téměř každý díl stihnou ovonět jídlem, atmosférou ulic, pamětihodnostmi a zvyklostmi lidí.. tenhle díl je přesně o tom a diváka může jen a jen těšit, že cyklus si svou kvalitu drží už slušnou řádku let.

Tvůrci s Bournem zkoušejí něco nového. Nebojí se naskočit do rozjetého vlaku, zatímco divák už netráví čas po boku okolnostmi zmateného Bournea, ale jiného vycvičeného bouráka Aarona Crosse, který s puškou nebo holýma rukama právě přežívá v zasněžených horách, zatímco se divák mezi hlavouny pokouší rozplést další pletichy vládní chobotnice. Akce do toho moc není, takže i na zívnutí je naneštěstí prostor. Ne vždy to ale vadí. Vadit může někomu spíš to, že Tony Gilroy si postavil hlavu a jeho nový Bourne dělá věci prostě jinak. Někoho to může naštvat natolik, že před sálem kina roztrhá líbivě originální plakát, jiní to vezmou jako fakt a příslib do dalších dílů série, které rozhodně přijdou. Upřímně mě Jeremy Renner už nějaký ten pátek hodně baví, sličné a civilní doktorce Rachel Weisz by to slušelo, i kdyby byla knihovnicí v obci s padesáti obyvateli a modré pilulky podporující inteligenci prostě tak nějak musíme přejít. Škoda i slabého rozjezdu a místy nervózního stříhání, jinak ale tenhle čtvrtý příspěvek potěší razancí (výslech u Rachel doma, kaskadérské kousky, běhání po střechách, honička v Manile) a celkovou atmosférou. Úplně jisté čtyři hvězdy to určitě nejsou, ale i tak je dám!! PS: Stále méně zajímavý Norton zoufale šlape vodu..

Neurazí, ale za těch necelých sto minut strhnout prostě nedokáže. Ač je tahle záležitost solidně napsaná a velmi dobře zahraná (Helen Hunt fandím už dlouhé roky), lehce rozesměje i zabrnká na vážnou notu, nezapadá do nemalé skupiny filmů, o které bych chtěl někdy znovu zavadit.

O sevřeném hrudníku se rozhodně mluvit nedá, ale jinak jo. Jednou za čas je holt potřeba strávit i něco podobně nemastně-neslaného. Uplakaná báchorka s odvážnou stopáží a v závěru i překvapivě pevnou dramatickou linkou těží zejména z výborně uvolněného Grega Kinneara. Když je na plátně on, tak i přes zbytečný balast, který filmu výrazně sráží vaz, divák okamžitě zbystří. Bez něho bych i ty slabé tři * hledal hodně obtížně.

Zvučná jména se sešla už při psaní scénáře podle knihy Johna Grishama (nejúspěšnější kousek pod lampu roku 1991), velké osobnosti filmu se pak poskládali před i za kamerou. Každý má svou chvilku, svých pár minut slávy, a to platí nejen pro herce, ale i pro kameramana, střihače nebo hudebního skladatele. Rozhodně nesouhlasím s tím, že by Tom Cruise po boku velkých jmen nějak zaostával. Scénář bych příště ale skutečně lehce učesal, některé rušivě zdlouhavé scény jsme mohli klidně postrádat. Hlavní hrdina se tu vzpírá nemilosrdným pravidlům firmy, která ho nejprve uchlácholí nablýskaným mercedesem krátce po promoci, aby pak mohl své kvality podpořené červeným diplomem uplatnit proti svým zazobaným chlebodárcům. Se svižnějším tempem a méně důmyslně vypracovanou zápletkou (některé scény by divák skutečně snesl jako bonusovou výbavu) to mohly být čisté čtyři hvězdy. Takhle jsou lehce slabší, ale pořád jde o poctivou filmařinu s velmi dobrými herci.

Sám doma střihnuté Fincherovým Úkrytem.. jenže tam dával divák oba palce nahoru, tady musí skřípat zubama!! Přitom Stash House nezačíná vůbec špatně. V rámci rozpočtu našlápnutá kamera a střih, sympatičtí herci, dialogy od lidí z masa a kostí a naťuknutá zápletka ne úplně ze spodního šuplíku. A to se na scéně ještě ani neobjevil Dolph. Když pominu, že bych toho nanicovatého pracháče nejradši přejel tříkolkou, tak jsem se docela těšil. Jenže večer se nepovede jenom tomuhle pářečku, tvůrci ho stihnou zkazit i divákům. Každá pátá scéna překvapí nějakým logickým lapsem, postavy se začínají chovat, jako kdyby se teprve nedávno zvedli z nočníku, a tvůrci to celé jen nesmyslně natahují. Závěr ve stylu „zahraju si na tvýho taťku“ je už úplně mimo mísu. Škoda..

Režijní kvality Peter Weir má, o tom žádná. Tentokrát nabízí příběh o bídě, strachu a zoufalství slamů, propocených košilích a nefunkčních klimatizací a hlavně nepokojných dnech uprostřed jedné revoluce. Plíživé vyprávění představuje drzouna Mela Gibsona coby zahraničního dopisovatele Guye. Ten stojí před rozhodnutím, zda zveřejnit zásadní zprávu, ačkoliv by informace ukázala na jeho zdroj. Rok nebezpečného života ztroskotává na tom, co jinak zdobí Weirovy filmy – na příběhu. Ten je až překvapivě jednoduchý. Drama hledá napětí zejména v mezilidských vztazích nebo v davech rozbouřených lidí. Významný představitel australské nové vlny tak nabízí jen minimum scén, které by byly samostatně napínavé nebo jakkoli vyhrocené. Několik orosených čel a párů vyděšených očí možná napínavou scénu může podpořit, emoce ale na plátně scházejí. Ani vztah mezi Billym a Guyem není cítit osudovostí, stejně se dá uvažovat také nad milostným vzplanutím mezi Jill a Guyem. Nic na tom nemění ani výborný herecký výkon Lindy Hunt (Billy), která si jako první herečka, která ztvárnila mužskou roli, odnesla Oscara v kategorii herečka ve vedlejší roli.