castor

Bond č. 2 - Z literárního hrdiny je definitivně filmový tahák. Smělé činy, dravý špión, studená válka, osudové ženy. Žádná srdcovka z toho sice (pro mě) není, napětí mi prostě dnes s odstupem několika dekád skoro úplně schází, děj s několika hluchými místy také zrovna nechutná jak bych si představoval, přesto chápu, proč Bond zejména starší ročníky tak drží. Současná dobrodružství s Craigem táhnou snad všechny generace, ale to je tím, že dnes je prostě někde jinde. Conneryho charisma sahá do nejvyšších pater, potěší instinktivní souboj ve vlaku, nástup Q a jeho vynálezů, suché hlášky a kousavé narážky na image špióna.

.. aneb jak si rychlonožka Scott Adkins užívá na zemi v zaplivaném podzemí, aniž by tušil, že za pár minut přijde o hlavu. A já netuším, kde jsem tohle zase vyhrabal. Čtyři přátelé a dvě ženštiny se shodou (ne úplně logických) okolností dostanou z metra ven mezi koleje, kde zanedlouho pochopí, že trojice dredatých individuí s mačetami a kopími potřebuje maso pro své psy. Ideálně čerstvé lidské. Snímek se hodí tak do přelomu osmdesátých a devadesátých let, kde bylo podobných výplachů nespočet, jenže měli (ze šesti) aspoň jednoho trochu uvažujícího kusu na porážku a neměli pološílenou kameru. Btw. není nad emotivní vzkazy těsně před smrtí.

Velmi stylové, ale zároveň i velmi laciné. Záměr? Nevím. Docela jsem se těšil, ač zrovna neholduji duchařským hororům.. Děsí mě něco uchopitelného a ne jen jakási ďábelská kletba pošahané cikánské babky.. To bylo asi takhle. Vytoužené povýšení bude stát jednu drobotinkou blondýnku mnohem víc, než by si mohla ani ve zlých snech představit. Milá a dobrosrdečná bankovní úřednice Christine vede spořádaný život, má inteligentního přítele, slušné zázemí i dobře rozjetou kariéru. S vidinou krůčku k lepší pracovní pozici nevyhoví stařenkovskému prošení o odložení platby za dům. Dle svých slov ponížená a zostuděná a dle mých poněkud nechutná babka se v doprovodu ochranky odporoučí z banky, ale na Christine si počká. Holt, bábince se zachtělo po mladém masu, párkrát nám hrdinku ožužlá a následně prokleje. Nejprve trocha toho bububu a pak cesta přímo do pekel. Co teď s tím? Netlačen rozpočtem ani producenty se Sam Raimi s nadšením mladého klučiny vrátil ke kořenům a na primitivní dějové kostře si svobodně zadováděl. Jeho stylová pouťová atrakce ale nejednou hlasitě zaskřípe. Je to taková projížďka kontrasty. Na jednu stranu staromódní balení (už úvodní logo Universalu nás na leccos připravuje), na tu druhou ne zrovna jistá práce trikařů (do tohohle světa počítače nepatří) a zbytečné klišovité kudrlinky, které se hodí možná pro současnou hororovou vlnu. Bohužel závěr je už jen slabý odvar první poloviny snímku, zvrat á la knoflík v obálce je průhledný jak křišťálová studánka a vlastně těch klišé je pohříchu mnoho. Přiblblé bitky a létání vzduchem, řada nesrovnalostí bortící atmosféru, mluvící kozel. Už u samotného scénáře to začne, ten prakticky ničím nepřekvapí ani nezaskočí. Kulminuje jen ohrané motivy a situace (pozice asistenta v bance, návštěva tchýně), kombinuje strach s nadhledem (četné nechutnosti) a ironií. Ač to mohl být v lecčems záměr, tak já hodnotím film jako celek a ne jako ukájení se nad několika lahůdkovými sekvencemi. I když ty si svou pozornost rozhodně zaslouží (dialogově výtečná první návštěva u věštce, skorofinále na hřbitově, kancelářské potřeby jako obrana proti jedovaté čiperce, návštěva u snobských rodičů). Paradoxně právě tyhle momenty mohou leckoho naštvat. Bitka na předních sedadlech auta je totiž skvostná, ale zároveň nejednou donutí k úsměvu, návštěva u partnerových rodičů je taktéž dokonalá, ale několikrát je Raimiho pokus o „nadhled a ironii“ spíše rušivým elementem. Takže zase ten kontrast.. Možná se měli tvůrci rozhodnout jen pro jednu stranu mince. Moc dobře se naopak dívá na půvabnou Alison Lohman, která má i ve třiceti výraz náctileté lolitky, která ale dokáže v pravou chvíli pořádně zabrat. Mimochodem, v bahně při plenění hrobu jí to moc sluší. No, možno můj komentář neoplývá superlativy a na Raimiho lacinou maškarádu jsem zrovna dvakrát nadšeně nepřistoupil, ale přesto všechno je příjemné, když se někdo svobodně pustí do pokleslého žánru a ještě to dělá s radostí!! Takže něco mezi *** a ****..

„Uvnitř nás všech je temnota. Někdo ji zvládá, někdo ji předvede. My ostatní se snažíme kráčet po laně mezi těma dvěma!” Detektiv Clint Eastwood je na stopě sadomasochistickému vrahovi, jenž jde po prostitutkách. Samotného hrdinu přitom opustila manželka a sám má tak trochu stejný objekt zájmu: sice je tak nanejvýš pouty připoutává k posteli, ale jinak prostitutky rovněž vyhledává. Určitě zajímavý prvek. Výsledek zobrazuje jakýsi přirozený naturalismus a těží z poměrně solidní atmosféry i několika odlehčených momentů, ostatně pomáhá už samotný příběh z pera Richarda Tugglea (napsal i scénář k Útěku z Alcatrazu). Režijně je to ovšem v několika pasážích docela odbyté, což s ohledem na výše popsané (drsný polda, dvojí život, noční podniky, sériový vrah) mrzí dvojnásob. 65%

To je mi právě záhadou, co se tady stalo. Při vší úctě ke všem obdivovatelům Shyamalanových prvních režijních počinů jsem to říkal dávno, že tenhle tvůrce nějaký ten talent má, ale přesto jsem to poklepávání po ramenou velmi krotil. A v posledních letech se jen a jen ukazuje, jak bloudí v kruhu. Tahle další z řady podpásovek, která bude hodně žádat divákovu trpělivost, přitom nevypadá v počátku vůbec špatně. Napětí nicméně velmi záhy vystřídá smích a po sugestivním úvodu (skákání ze střechy staveniště) tu máme cosi o neznámé nákaze, která postupuje jako mor a která už po zbytek rozumné stopáže zůstane prázdnou hrozbou (která se ani nijak nevyvíjí). Co se honí divákům v hlavě, Shyamalan vůbec neřeší, navíc mu znatelně chybí opora v hercích. Wahlberg přehrává hadr, Leguizamo zmizí ze scény moc brzy a dezorientovaná Deschanel je jednoduše otravná. Pointa, nepointa, Shyamalan se jen potácí mizernými dialogy stejně jako postavy po loukách, a divák je rád za jediné – že vyběhnout závěrečné titulky.

Nezávadná (mírně komická) romance se stále zajímavějším, leč zdaleka ne hvězdným Markem Ruffalem..

Pro někoho podivín, pro jiné filmařský génius. A podle všeho i rodinný typ a milý člověk. Jen prostě tomu, co dělal, přikládal velký důraz a snažil se ze všech dostat maximum. Včetně sebe. Uznávaní filmaři tak vyprávějí a skládají poctu velkému jménu, které střídalo žánry, lpělo na maličkostech, herce svým perfekcionismem dovádělo k šílenství. Dokument je to obsáhlý, nicméně poměrně standardní, rutinní, nijak zvlášť vybočující. Vznikl po tvůrcově smrti, možná měl jeho švagr a dlouholetý producentský kolega nějaké dva tři roky navíc počkat.

Byl sice první u nás, ale to ještě neznamená, že se z něho musíme posadit na zadek. Muzikál o jedné lásce a starých strukturách je plný naivních melodií a atmosféry starých dobrých chmelových brigád. Neublíží, nenadchne. I když tehdy, léta páně 1964, musel být pro diváky absolutně neznalé zaoceánských muzikálů slušným zjevením.

Pohyby zvýrazňující třásně, bohatě zdobené šaty, ladné křivky, dokonalé účesy, noblesa, elegance, živá hudba, ale také ranec dřiny a nemalé úsilí. Samozřejmě hodně rozhoduje, jaká sestava se poskládá na tanečním parketu (léta páně 2018 je velmi zajímavá), protože kupříkladu Marek Eben je tam „na furt“ a hlavně tradičně spolehlivý. Samozřejmě může vadit jistá monotónnost, na druhou stranu divák něco takového doslova hltá, takže změny mezi jednotlivými sériemi jsou spíš kosmetické. Prostě ve StarDance už všechno bylo, a ne jednou. Před některými „celebritami“ klobouk dolů, ti, kteří přidají i pořádný kus improvizace, si zaslouží ještě hlasitější potlesk. Všichni jsou tu každopádně „krásně dojatí“, pro všechny je „čest tam být“, takže ze vší té pozitivní uhlazenosti už se může přeci jen zatočit hlava.

Taková ta americká sousedská kratochvíle... Lidé začnou na přední zahradu vynášet nábytek, oblečení, nádobí, knížky, nářadí a spoustu dalších krámů, ostatní se v tom přehrabují a za pár babek si něco odnášejí domů. Takhle přišla mladá Jane, která žije ze dne na den, od nedůvěřivé seniorky k obyčejné termosce. Chtěla si zvelebit svůj pokoj bez nábytku, jenže v ní našla stočené balíčky peněz. „Náhodou“ se ještě potkají. Pak zase. A znovu… Neodbytná dívka a osamělá dáma. Vzniká nepravděpodobné přátelství, kdy každá do té druhé nějak „investuje“. A ještě možná s lecčíms zamává, že Jane vystupuje ve filmech pro dospělé. Režisér Sean Baker (oceňovaný The Florida Project) svým hrdinům rozumí, stejně jako nepříjemné realitě. Výsledek nabízí autentické herecké výkony, místy fajn atmosféru a několik momentů k zamyšlení. Není to moc, ale ani úplně málo.