Roman Albach

Víc než osud neviného Trojana - Adamíry mě děsil osud krásnýho středověkýho města Mostu. Z dnešního pohledu mi to přijde až neuvěřitelné, tehdy to bylo podle všeho normální, jinak by si snad komunisty netroufli tohle pouštět v kinech a ještě se tvářit, že je to vlastně naprosto v pořádku....

Mirka Spáčilová napsala před 30 lety ve Svobodném slově: "Tento seriál připomněl nezastupitelnou úlohu strany v naší společnosti, přiblížil každodenní hrdinství jejích pracovníků na všech úrovních a v neposlední řadě vyvolal rozpravu o problémech, které – mnohdy poprvé – přivedl na obrazovku. A to byl záměr tvůrců, který se stal zároveň jejich odměnou za seriál, jenž důstojně a podle svých nejlepších možností přispěl k oslavám 60. výročí založení strany a XVI. sjezdu." ... Předpokládám, že paní Spáčilová by dala pět hvězdiček, to já bohužel nedám. S odstupem těch 30 let se na tento seriál dá dívat, je to svým způsobem retro, kdy jakýkoli pokus o propagandu dnes vyznívá směšně. Ale musím uznat, že dějově to zas tak ploché není. Původně jsem myslel, že kouknu na jeden, dva díly a víc nevydržím, ale nakonec jsem viděl všech 13 dílů. Okres na severu bych určitě nepočítal mezi ty nejhorší seriály, co u nás vznikly. Ve srovnání s dnešní produkcí je to vlastně nadprůměr.

Příjemný, poetický, citlivý film s kouzelnou Romy Schneider, která si roli bezstarostné, život milující Elizabeth skutečně vychutnávala. Jean-Claude Brialy nám ukazuje, jak mají romantické filmy vypadat. Minimum patosu, maximum poezie.... Snad jen pár zajímavostí k filmu. Manžela Elizabeth, kterého ve filmu slyšíme jen v telefonním sluchátku, hrál dobrý přítel Romy Schneider Michel Piccoli. Jeho fotografii můžeme vidět na komodě v hotelovém pokoji. A druhá zajímavost - v 60. minutě se ve filmu objeví sedmiletý syn Romy Schneider David jako klučina v bazénu učící se plavat.

Vidět tento seriál v době vzniku, tak mi bude asi nevolno. Ta plížívá a někdy už vlastně velmi okatá propaganda by byla k neunesení. Ale dívat se toto dílko 20 let po revoluci, to je už věc jiná. Já se u toho totiž bavím. A to celkem dobře :-)

Zajímavý film, který defacto docela obyčejný příběh lásky muže a ženy dokázal díky promyšlenému prolínání děje podat jedinečným způsobem. Divák je téměř "vhozen" do rozjetého děje a postupně dostává všechny "indicie", aby pochopil, kdo proč jak jednal. A můžu říct, že to postupné odhalování mě velmi bavilo. Romy Schneider sehrála přitažlivou, charismatickou Margot výborně. Nikdo se nemohl divit, že ji muži padali k nohám a byli schopni pro ni ledacos udělat. Zkrátka velmi povedený francouzský snímek, který určitě stojí za to vidět.

Mně osobně velmi vadilo neobjektivní pojetí tohoto dokumentu. Přirozený domácí porod byl vynášen do nebes, porod v nemocnici považován téměř za to nejhorší, co matka může udělat. Já osobně nejsem zastáncem porodů doma, chápu ženu, že prostředí v nemocnici může být stresující a doma je doma, ale pokud nastanou jakékoli komplikace, tak porod doma může dítě poznamenat na celý život. A to podle mě za dobrý pocit při porodu skutečně nestojí....

Jak jsem rád, že životní příběhy těchto lidí nikde nezapadly a jsou zdokumentovány. Dnes si už nikdo nedokáže představit, co vlastně znamenal život v koncentráku. Díky Zdence Fantlové si uvědomujeme, že ti lidé měli své osudy, že nešlo o jeden holocaust, ale o šest milionů holocastů. Neuvěřitelná žena, smysluplný dokument.

V jako Výborné.

Strhující drama, geniální Marion Cotillard. Myslím, že lepší životopisný snímek o Edith Piaf snad ani už nemohl být natočen. Olivieru Dahanovi se podařilo velmi citlivým způsobem rozkrýt život umělkyně, která nic neměla zadarmo, které osud připravil ty nejtěžší životní rány, ale ona přesto dokázala milovat a dosáhnout svého. Zpívat a stát se umělkyní, která tu zůstává napořád.

Tři hvězdičky a to přivírám oči nad přitloublýma "bojovýma" scénama. Chvílemi mi to přišlo jako placená reklama na Concorde.