Roman Albach

Myslím, že tento film bychom měli hodnotit v kontextu doby. Hovoříme o klasickém romantickém příběhu, který vznikal v období protektorátu a divákům mohl dát aspon na chvíli zapomenout na marasmus kolem nich Jednoznačně oceňuji výkon Adiny Mandlové, která přijala úlohu Jarmily, prosté a naivní dívky z vesnice. Adina je na počátku filmu téměř k nepoznání a vypadá jako ošklivé, ale milé káčátko. Postupně se mění v roztomilou ženu, ale stále to není ta krasavice z Kristiána, kterého ve stejné roce také natočí. Každopádně roli Jarmily zvládla bravurně. Podle mého názoru by se na konci 30. let obyčejná služka z vesnice, která se dostane do nejvyšších kruhů, chovala naprosto stejně. Ta její naivita a prostota je zcela na místě a je hloupost a nepochopení dnešních diváků, že se tomu smějí. Adina jenom dokazuje, že je výbornou herečkou a nemusí hrát pouze mondény.

... Zdeněk Troška prý uvažuje o pokračování.... Děkuji, nechci.

Název filmu Dirty Dancing určitě pomohl návštěvnosti, ale taky ublížil hodnocení na čsfd :-) Jednička je dneska už prostě kultovní film, takže jakékoli srovnávání nemůže pro jiný snímek dopadnout moc dobře. Mně tento film mile překvapil. Čekal jsem slátaninu, za to jsem viděl celkem reálnej příběh z konce 50. let na Kubě, kdy mladá americká dívka vzplane láskou k místnímu číšníkovi. Ocenil jsem zobrazení atmosféry Kuby v době revoluce, kdy se američtí tvůrci vyvarovali toho, aby Batistu ukázali jako oblíbenýho prezidenta. To on vážně nebyl. V hloupém romantickém filmu by ti dva vyhráli soutěž a společně odjeli do USA pryč z Kuby, kde moc uchvátil zlý Castro. V tomto filmu ti dva soutěž nevyhráli a odjet musela ona mladá americká dívka, zatímco její milý Kubánec Xavier zůstává na Kubě, protože věří revoluci. Já jsem tento závěr filmu ocenil. A taky jsem ocenil skvělý latinsko-americký rytmy, který celej film provázejí. Na 4 hvězdičky to asi není, ale když vidím ty ostatní příliš nízký hodnocení, tak musím takto.

Tak tento film mi sedl! Téměř 80 minut jsou před kamerou jen dva herci. Tu sedí v kavárně, tady jdou parkem nebo jedou na parníku. A povídají. Mohlo by se zdát, že to bude šedivá nuda. Nic se přece neděje. Ne, děje se toho tolik! Tolik pravdivých postřehů a myšlenek, který přichází právě se třicítkou. Oběma jsem tak rozuměl. Oba jsem tak chápal. Díky za ten konec. Líp to pan Linklater vymyslet nemohl. Teď jen čekám, co přijde do kin v roce 2014. Po půlnoci?

Nuda k uzoufání. Měl jsem co dělat, abych to vůbec dokoukal. Já ani nevím, jestli byl špatný už ten samotný námět, nebo je tak příšerné jenom režisérské zpracování. Každopádně mi bylo úplně jedno, co skrývá devátý svazek a jen jsem se modlil, až už nikdo neřekne slovo energie.

Bohužel tvůrci tohoto filmu nevyužili dostatečně potenciál, který v příběhu jednoznačně byl. Mohlo to být velmi silné, strhující drama o vině a odpuštění s poměrně nečekaným rozuzlením na konci. Silných je však jen posledních několik minut. Ten zbytek je tak trochu nudný, zdlouhavý, bez náboje, šťávy, přestože to všechno v setkání se starými spolupachateli po 30 letech mohlo být. Po skončení filmu mě ale napadlo, že možná bych se na něj díval shovívavěji, když bych ho sledoval jako padesátník. Pak bych snad tu lenivost odpustil, možná by se mi zdála na místě. Proto váhám s hodnocením jen za ***.

Jiří Krejčík dokázal v 50. letech natočit sociální drama bez jakéhokoli náznaku ideologie, která se v tehdejších filmech skrývala za každým rohem. Vznikl tak velmi silný snímek o pokrytectví a maloměsťáctví, ve kterém exceluje Zdeňka Baldová a Marie Tomášová v hlavních rolích. Jedna z posledních scén, ve které služebná Hanka pohnutým hlasem říká slečince Mele (Jana Brejchová) "Vy jediná jste tady za něco stála" patří k těm nejsilnějším momentům filmu. Řečeno je málo, řečeno je vše.

Tak toto mělo šťávu! Skvěle nadupaný, strhující film s geniálním J. Rhys Meyersem, který se snad pro roli Briana Slada narodil! Ewan McGregor nezklamal, to on vlastně ani neumí. Jeho Curt Wild byl úchvatnej. Když k těmto hvězdným hereckým výkonům, promyšlenému scénáři a režii ještě přidám skvělou muziku, kterou je film doslova prošpikovaný, nemůžu jinak než 5* a jen lituju, že jsem se s Brianem a Curtem nemohl setkat osobně.

Tento dokumentární film, který vznikl ke 20. výročí úmrtí herečky, představuje Romy Schneider především jako umělkyni. Vzpomínají na ni její herečtí kolegové, režiséři, scénáristi nebo třeba také maskéři. Jejich zajímavé postřehy a vzpomínky jsou vždy prolínány ukázkami z filmů, o kterých se hovoří. Autoři nám připravili také celou řadu záběrů z natáčení nebo dobová interview s Romy Schneider, některá téměř neznámá. Dokument se vůbec nezabývá soukromým životem Romy Schneider, jako jeden z mála nepřípomíná tragickou smrt jejího syna a ani se nesnaží dělat senzaci z nenadálé smrti 43. leté herečky. Je to velmi důstojný snímek, který si tato umělkyně jistě zaslouží. Uvidíme, co francouzská nebo německá televize připraví ke 30. výročí jejího úmrtí. Snad to bude alespon stejně tak dobré jako tato "Jedinečná cizinka".

Filmu by zajisté prospěl důslednější střih, 130 minut je vážně příliš dlouho, když se navíc to nejvtipnější odehraje již v první hodině. Ale i tak musím uznat, že Davidovi Swiftovi se podařilo natočit nadprůměrnou komedii s výbornými herci v hlavních rolích. Jack Lemmon svého Sama Bissela hraje bravurně, je evidentní, že komedie mu sedí. Romy Schneider komediální herečkou nikdy nebyla, přesto se jí v tomto filmu daří mezi své americké kolegy výborně zapadnout. Ale jak jsem rád, že v Hollywoodu nezůstala a raději se vrátila do Evropy. Jak sama říkala, proč dělat v Americe to, co tamější herečky umějí stejně dobře, možná i líp.