HrrrOch

Příšerně schematické a neumělé. Až mi bylo líto, že někdo si takhle sáhne po tak citlivém tématu a přitom na to nemá. Ale určitě to tvůrci zamýšleli jako poctu obětem a jako školní film je to snad stravitelné. tak budiž...

Dvouhodinový sadismus Michaela Hanekeho se skrývá ve zdánlivě nestranném sledování německé vesničky. Čas pomalu plyne, pod povrchem se nic neděje, ale uvnitř to vře, cítíme zlo, které neumíme pojmenovat ale které je tak zneklidňující.

Má to tempo a svébytný styl, který povyšuje jinak celkem vděčné schéma skandálního story, jen mi trochu připadá, že díky celé té dokonalé dějové konstrukci se pak celkem upozadí poselství o sžíravé osamělosti Judi Dench.

Bál jsem se toho, ale nakonec jsem byl celkem mile překvapen. Samozřejmě je to jedna velká manýra a kýč - všechny ty zrychlené a zpomalené záběry a čachry s kamerou, až se kameramanovi točí hlava, ale co je hlavní - drží to pohromadě, má to svůj styl, a stejně jak je to komerční, je to kurňa taky výchovné. Až někdo Řehořkovi dopřeje pořádného scenáristu a on se trochu vybouří ze svých experimentů, tak myslím stane dobrým režisérem.

Skvělý politický thriller, formálně vytříbený, člověk by ani nečekal, že se dá z tématu politiky vykřesat tak zábavný a energický mafiánský příběh, který osciluje někde mezi Kmotrem a kvalitním akčním filmem. Jen těch informací je už možná tolik, že se v tom neitalský divák topí. Chápu, že všechny ty kauzy jsou v Itálii určitě hodně profláknuté, ale aby se v nich aspoň základně orientoval i cizokrajný divák, to dá fůru práce.

Je to poctivá, stylististicky konzistentní NUDA. Chápu vylidněnost scén, umrtvenou naraci, ale že by mi to zprostředkovalo nějaké tísnivé emoce, které to snad chce navodit... Ta veliká autobiografičnost je možná až moc na škodu. Ale chápu, že 80 dopisů rádi hrají na festivalech. Podle mě až moc festivalový kus :-D

Ten film je něžný, je tichý, je nesmělý a je čistý a já ho mám rád jako málo českých filmů

Tabakovův koncert. A dojal mě konec, na ten si určitě počkejte, aneb jak pragmatismus prohrává se srdečností.

Už od prvních záběrů jsem měl neodbytný pocit, že vlastně hledím na reklamu na Old Spice se vší tou trendy akcí na kole a příšerně vlezlou muzikou. Pak se to sice zklidnilo, ale stejně musím říct, že tohle je jeden velký reklamní klip. Co jiného můžete čekat od Boyle, že ano. Samozřejmě je to řemeslně skvěle provedené a kdo jiný by dokázal natočit dvouhodinovku o chlápkovi se zavalenou rukou v jedné úzké díře. Boyle je invenční, ale člověk se nemůže zbavit všech těch vlezlých cukrkandlových záběrů a momentů, kdy brečí smíchy. Franco hraje skvěle a člověk je rád za těch pár sebeparodujících chvilek - hlavně za tu imitovanou televizní show nebo za scénu s reklamami na různé nápoje, ale stejně mi celý film připadá příšerně vlezlý a moc hraje na city. Asi ne tolik jako Slumdog, ale i tak to pro mě bylo spíš k zasmání, než že bych u toho přemítal nad lidským bojem o přežití.

Je to skvost kinematografie. Na svou dobu určitě experiment, hra s vnitřním monologem, hraný film na hraně dokumentu. Vlastně to už ani není film. je to pro mě otisk něčeho vyššího. Pro někoho možná krapet moralita, ale můj světonázor se v tom zrcadlí.