ceerdan

Nijak zvlášť šokující tenhle biják. Keanu bije, bije, bije a když všechny pobije, tak film končí. Nenadchne, ani neurazí.

Co se týče filmů o americkym fotbale (Blind side, Remember the Titans, Draft day atd.) většinou se řídím pravidlem: "Ukaž mi tam aspoň jeden touchdown a tři hvězdy jsou jasný. Přidej k tomu aspoň trochu slušnej příběh a pár termínů jako special team a interception a máš tam další. A proslov u Gettysburgu, při kterym musí slzu zamáčknout i zarytej fanda fotbalu doopravdy hranýho nohama, ti zajistí pět hvězd a doživotní úctu navíc." Ale Peterovi Bergovi se podařilo tuhle doteď parádně fungující strategii rozdupat na prach. Naprosto průměrnej příběj průměrnýho týmu, kde je spousta nudnejch sestřihů ze zápasů s mírně natvrdlym komentátorem, kterej i neznalýmu fanouškovi vysvětlí, kdo že je to zrovna hrdina na fieldu i mimo něj. Vzhledem k hodně nízký off-field stopáži neni šance si vytvořit ke komukoliv z hráču nějakej vztah, kterej by aspoň trošku člověka motivoval k neusnutí. A proslov Billy Bob Thortona by strčil do kapsy i pan profesor Friml z Kavalírka high.

Nejzábavnější na celém filmu je to, jak se dva alfa samci v hlavní rolích snaží zuby nehty vžít se do rolí homosexuálů a vážně zoufale jim to nejde. Což o to, když mají mezi sebou vést normální dialog, vypadá to vcelku důvěryhodně, ale protože se Steven vůbec nebál intimních scén, často je vidět, že pro oba z nich je cokoliv víc než podání ruky s příslušníkem stejného pohlaví zásadním problémem. Bohužel sledování dvou špičkových herců vařících se ve vlastní štávě je sice zábava, ale po čase to trochu omrzí a film nenabízí nic, z čeho by člověk nutně musel spadnout ze židle. Upozornění na závěr: pokud jste si museli při scéně z Brokeback mountain zakrývat oči, tak tady budete trpět jak zvěř, to si pište.