deep blue

Na zpomalenej let v terárku při instrumentální Ave Maria mi nestačí horní mez stupnice. Jinak se mi to ale moc nelíbilo, hlavně postavy jsou takový divně odtažitý, samý "realisticky" vyvedený hlodavci atp. - jak kdyby Švankmajera pustili dělat zvířecí animák. Ještě že tam je aspoň ta oranžová rybka. Výtvarně, animačně pětihvězdičkový (občas teď v pátek koukam na pořad Mistři českého animovaného filmu - ty by asi koukali) ale zbylý fluidum ať už westernový, nebo předevšim to nedětský mi přijde, že má takovou divnou pachuť.

Kdybych byl mladší, napsal bych, že Srbský film je totální šit a ten, kdo ho natočil je vypatlanej kretén a hotovo – z nějakého úhlu pohledu to tak určitě je, ale na stejnou věc často bývá víc úhlů pohledu a mě teď bude zajímat jiný. Nedávno jsem zaslechl, že podle Alfonse Muchy by umění mělo být hlavně o kráse. S pojmem „umění“ se člověk často setkává jako s něčím, co by asi mělo mít objektivní váhu – „odborníci teď určí, jestli má dílo uměleckou hodnotu“. Ani s názorem Muchy ani s objektivizací umění nesouhlasim. Pojem „umění“ mi dlouho docela vadil a přišel zbytečný - něco je považováno za vznešené umění a to ostatní je brak a kýč - nevěřim, že ta hodnota jde určit objektivně. Pro někoho je něco velké umění a pro mě to přitom nemá žádnou cenu – a co je pravda, kdo jí má? a je v takovém případě vůbec pravda jen jedna? těžko. Zároveň mi ale přišlo, že něco jako „umění“ by existovat mohlo a možná mělo. Co by to ale mělo být? A co když by umění byl umělý výtvor, který člověka dělá lepším? - kultivuje jeho přirozenost, bližší (asi) k animalitě, k sobecké a zbytečné agresi, bezohlednosti, lenosti, snaze jít za vlastním přepychem přes poškozování životů jiných atd. Pak by ten pojem měl asi cenu, a v lidské společnosti možná docela velkou. Jenže každý člověk je jiný, má jinou historii, povahu atd. - co někoho ovlivní pozitivně, jiného může ovlivnit negativně – proto by takové „umění“ muselo být subjektivní. Stejný výtvor by pak opravdu pro někoho byl uměním a pro jiného bezcenou trapárnou. Mohlo by pak být umění jen o kráse? - podle mě ne, i když to není příjemné. Muselo by být složené z krásy (cca dobra) proto, aby se jí člověk naučil poznávat a i z ošklivosti (cca zla) pro to samé a navíc proto, aby člověk poznal, že krása je lepší a pochopil jak snadno může být zničená/nepřítomná – a to často jen kvůli něčemu, co je možné nazvat „nízkost“. Krása a ošklivost by tedy byla také subjektivní (minimálně do určité míry). Myslim, že díky médiím už jsem viděl hodně „ošklivosti“ - reálné i fiktivní, viděl jsem záběry z koncentračních táborů, masové hroby, vraždy, mučení, popravy – a teď jsem viděl i Srbský film. Podle úvahy, kterou jsem nastínil by pro mě tenhle film musel být jednoznačně uměním, a tím i něčím, co má vysokou cenu. Ta představa se mi sice dost příčí, ale zatím v té úvaze nevidím chybu. Dal bych potom 4*, ale vůbec se mi nechce.

Nějak jsem nepochopil ty nenávistný útoky o bandě buranů a debilů na zájezdu - daleko víc na mě takhle působí tyhle komentáře, než ty výletníci. Mně to přijde jako zajímavej dokument a myslim, že nabízí to, co dokumenty nabízí - nějakej časoprostorovej výsek reality, pozorovaný z určitýho úhlu pohledu. Osobně mě tam kromě skeletu stavby hotelu Rugyong nejvíc zaujalo to fluidum totalitní kultury - pomníky, propagandistický plakáty, sbory zpívajících dětí a ta hudba! (připomínající konce filmů z Jackie Chanem) - že tam tohle "žije"/je aktivní a neni to jen v nějaký knížce o historii - je to možný autenticky vnímat (jako nějaká výprava z budoucnosti ála "Zabil jsem Einsteina, pánové!"). Zaujaly mě i ty výjevy jako "čistě náhodou je tady sbor" (zpívající něco jako "Ó náš velký Kim Čong-Ile"), v knihovně jen dva vojáci, protože normální lidi se přece připravujou na den volna; rozhovor se studentama, který kladou zahraničním turistům snad všichni otázku "jak se vám líbí zdejší počasí" a jako jeden z vrcholů vnímam akci s povinnou úklonou před sochou Kim Ir-Sena a to, že problémy by odnesly hlavně průvodci. To všechno mi navíc nebrání v úvaze, že (pravděpodobně) jde o jedno z míst světa, kde se to vlivem pár lidí, co se dostali k moci a drží se tam nějak nepovedlo a lidi se tam (pravděpodobně) nemají "moc dobře", i když by mohli - což je škoda a smutný. Je mi celkem jedno, jestli to někomu přijde jako moc banální úvaha nebo to považuje za zbytečnej přínos - mně to na jeden malej dokumentární film přijde docela dobrý. a Lá la lá la Kim Čong ÍÍÍL..... :)