Laurent

Prvních 90 minut je velmi nudných s několika málo ucházejícími scénami. V mých očích přišla zápletka až po těch 90 minutách. Kdyby Sláma rozpracoval poslední část na celý film, to by bylo zajímavé. On se naopak 90 minut lopotil vesměs s podružnými scénami a se skutečným tématem přišel na posledních 30 minut. Neherci zahráli s výjimkou Ladislava Šedivého velmi špatně. Neherce, kteří tam byli sami za sebe, jako například hospodské povaleče nepočítám. EXTRA VIDITELNÁ "ZAJÍMAVOST" je, že Liška v jedné scéně vykládal o včelách a přitom měl do třídy přinesenou maketu člověka a několik závěsných názorných obrázků částí lidského těla. Naopak EXTRA NEZŘETELNÁ "ZAJÍMAVOST" je, že vzhledem k ročnímu období (sběr třešní) nebyla kupa slámy na poli (logicky z minulého roku) slehlá.

Zdejší hodnocení je snad až příliš kruté. Scénář je velmi dobrý, na něm by se nic měnit nemuselo. Problém je v tom, že režisér tohoto scénáře vůbec nevyužil. Opakující se repliky úplně unikly jeho pozornosti, kterými mohl snímku dodat mrazivý a mysteriózní háv. Snímku by také pomohlo, kdyby šel režisér mnohem více "do hlavy" hlavnímu hrdinovi, aby zdůraznil zhoršující se jeho asociace a vidění. Kdyby byl celý snímek výjevem z hrdinovy duše a pointa byla natočena jako logické vyústění a ne jako nějaká náhoda, byl by výsledek výborný.

Tento snímek je solidně natočené béčko. Velmi dobře napsané jsou postavy trestanců. Scénář je ale překombinovaný, přestože hlavní linie příběhu zásadně neuhýbá. Řídící centrum sice stupňuje napětí a bystří divákovu pozornost, ale bez něho (řídícího centra) by se mohlo ve vlaku rozvinout hutné psycho. Vedlejší linie stíhajícího bachaře je už trochu nástavba, obzvláště pak vyvrcholení je překombinované. Největší zádrhel je v logice. Nevím, jestli lze v silném mrazu skočit do řeky a pak běžet několik kilometrů bez vážné újmy na zdraví. To by věděl nějaký lékař. To, co však víme zcela jistě, je, že závěrečné řešení se zastavením vlaku mohli hrdinové použít hned na začátku. Takže všech těch vyumělkovaných peripetií mohli sebe i nás diváky ušetřit. Pak bysme ale neměli na co čučet !!! :-O

Talisman nesmírné moci, otázka dobra a zla, ubíjející dialogy lidí, kteří si uvědomují svou důležitost, pěkná obrazová stránka, Ian McKellen. To je Pán prstenů ...e eeee vlastně Pevnost.

Film je sice netuctový, ale otázkou zůstává, jestli tato netuctovost netkví náhodou v tom, že je mimořádně až unikátně nezábavný.

Toto dílo je na tom stejně jako Nerudovy Malostranské povídky, které se nehodí (nehodily) nikam jinam než do novin, kde plní (plnily) funkci čtivě povrchní zábavy pro spestření takových novin. Vydávání podobných děl v knižní podobě je stejné jako prodávat růžová prasátka z porcelánu k dekoraci. Učit se potom o podobně ubohých autorech a jejich dílech ve školách je směšné. Na uměleckých školách se také neučí o porcelánových prasátkách.

Problém je, že Václav jako film nenese žádné výrazné sdělení. Námět samotný je v pořádku. Na scénáristovi případně na režisérovi bylo, aby nějaké výrazné sdělení doplnili. Nestalo se. Námět vybízel k tomu, aby poukázal na typické lidské vlastnosti, které si běžně lidé neuvědomují. Když někoho zkopu do krve, tak je každému jasné, že je to něco negativního. Kvůli tomu nemusím točit film. Václav je pouze dojemný příběh dětinského provokatéra, který za to tak trochu nemůže. Jaké sdělení mi tam schází? No přece označení viníků! Většina lidí si asi myslí, že vinu nesou všichni. Není to tak. Nebo vinu nesou všichni s výjimkou těch, kteří podepsali petici? Ne, ani tak to není. A jak to tedy je? Pro upřesnění zdůrazním, že uvažuji o vině ostatních lidí. Pro mě je jednoznačné, kdo nese největší podíl viny. Je to matka a starosta. Tito dva se sice zdánlivě snažili Václavovi pomoci, ale tím mu dělali to nejhorší, co mohli. Skutečný problém řešit nechtěli a všechny průšvihy se snažili zakrýt tím, že odstraní následky a potom budou dělat, že se vůbec nic nestalo. Matka ani starosta nechtěli o nějakém skutečném řešení slyšet. Mnoho ostatních lidí zcela správně nabádalo tyto dva k nějakému řešení. Těžko vinit někoho jiného, obzvlášť pak ne ty, kteří chtěli věc řešit. Kdybych neznal české tvůrce, tak bych prohlásil, že jsem zůstal v úžasu nad tím, jak jsou autoři krátkozrací, povrchní a hlavně pohodlní stejně jako dva největší břídilové příběhu. Bohužel ani výtka Václavova bratra vůči matce to nezachrání.

Některé okamžiky byly dobré, ale většina scén byla podprůměrná nebo i zcela špatná. Proč si režisér nedal více práce s dětmi, nevím. Když už nic, tak jim měl dát alespoň pár facek, aby se rozbrečeli normálně. V některých scénách ty děti vypadaly, jako kdyby se tam připletly nějakým nedopatřením. Nejen scény s dětmi ale i mnoho ostatních bylo vyloženě samoúčelných. To vedlo také k tomu, že až příliš mnoho jich bylo neuvěřitelných. Např. jsem neuvěřil, že by měli vodu v předváděcí vaně. Neuvěřil jsem chování Vilhelmové u padající zdi, nakonec ani té náhodě, že přijela zrovna v tento okamžik. Probůh, napsat do scénáře: "Monika se vrací, přichází k opuštěnému domu, bagr shazuje přední obvodovou zeď ", to je smradlavý kalkul, totální marasmus a názorná ukázka neschopnosti scénáristy. Dále Marek Daniel se choval velice podivně. Jeho chování u předváděcí vany moc nekorespondovalo se zbytkem, stejně tak bylo podivné, že se právě on objevil na narozeninách s Geislerovou. Vrcholem všech nesmyslů bylo propadnutí Lišky střechou, která se za ním evidentně zavřela, protože za ním nešel žádný déšť. Největší problém je ve scénáři, který se za každou cenu snaží ukázat co nejvíce životních překážek a zlomů, jako celek pak nemá šanci fungovat. Navíc ještě u nás strašně populární technika pointování, lépe řečeno nepointování, kdy se autor snaží dosáhnout přemýšlení u diváků, tomu pak nasazuje korunu. Rozhodnout se pro takovou techniku, kterou používá většina kolegů, je buď absolutní nesmysl, nebo si musí být autor jistý, že tato technika zrovna do jeho filmu dokonale zapadne. Pointa mě donutila k přemýšlení, přičemž jsem si uvědomil další vadu, což je záměrný politický podtext. I když zapomenu na politický podtext, tak mě tenhle film irituje svým scénářem a zpracováním.

Tento film je bez kontextu české umělecké tvorby pouze průměrný počin, o kterém by nešlo říct nic víc než, že je experimentální. Avšak v kontextu české umělecké tvorby a faktu, že je to studentský film, vše vyznívá velmi špatně. Kdyby za mnou jako za pedagogem (ve skutečnosti jím nejsem) přišel s tímto filmem Jan Svěrák, tak bych na něm nenechal nit suchou. O nějakém nápadu či genialitě nelze vůbec hovořit, ba právě naopak. Vždyť přesně tohle už desítky let před Janem Svěrákem praktikoval a praktikuje jeho otec Zdeněk, což je námět s neexistující záhadnou postavou (o které navíc houbeles víme), vědecko-dokumentární formou a humorem. Právě v tomhle bych viděl velký problém, že se Jan nesnažil jít vlastní cestou, přijít s vlastním nápadem. Ropáci jsou pouze variací na Cimrmana. Divím se, že Jana s tímto záměrem soudobí pedagogové zavčas nevyhodili. A že za tento film získal nějakou cenu? Porota asi neznala Cimrmana. Já, jako soutěžící, bych se styděl. Jestli někdo vidí v podobných projektech smysl, tak tedy jen houšť. Chcete třeba někdo vyhrát zlatou palmu z Cannes? Pak si vezměte ve světě neznámý film, třeba Happy end Oldřicha Lipského, a natočte snímek se stejným fíglem. Je docela dobře možné, že dopadnete podobně jako Jan Svěrák se svými Ropáky. Na csfd si potom přečteme od uživatelů "skvělý nápad", "geniální", "originální", "obdivuhodný" a kdo ví, co ještě. Jan Svěrák v době vzniku tohoto filmu dokázal pouze to, že je synem slavného otce. Dokonce i režijní stránka filmu není vůbec dobrá.

Jedná se o krátký film (22minut) podle stejnojmené novely Stanislawa Lema s postavou Ijona Tichého. Snímek je pro dva herce a odehrává se na Zemi. Příběh je potom malou úvahou o relativitě času a prostoru, přičemž pro to využívá různých smyček a fíglů, které jsou velice působivé. Řemeslná režijní práce je odvedená velmi pěkně a hlavně poutavě. Snímek si rozhodně zaslouží svoje místo na slunci.