Ouwen

SPOILERY: Pro mě jednoznačně to nejlepší, co dvojce Benson feat Moorhead vytvořila. Překvapila mě návaznost na jejich Resolution a jsem rád za camea obou hlavních hrdinů z toho filmu. Velkým mínusem jest, že Moorhead s Bensonem jsou velký neherci, takže se docela museli dostat do svých rolí, ale ke konci už působili přesvědčivě. Závěr potěší solidníma efektama, dostatečně vysvětlenou pointou a je strhující a emocionální. Audiovizuálně rozhodně jejich dosavadní strop. Nechybí ani několik skvostných twistů z Resolution. Rozhodně se stávám velkým fanouškem této dvojce a budu nadšeně očekávat jejich další nadšenou pecku. O Endless oba tvrdí, že je to jejich nejosobnější film a děkuju moc za jejich lásku k filmu, kreativitu a upřímnost.

Prostě stejně dobré, jako jednička. Nechybí ani emoce, nespočet dvojsmyslných vtipů, nějaká ta myšlenka a over top absurdní díly. Dokonce kamera se mi zdá kreativnější a nespočet scén a gagů se stalo ikonických..."NO THIS IS PATRICK!!!". Samozřejmostí je, že jsem se i dusil často smíchem, pořád tam hraje příjemná hudba a každej díl mimořádně nápaditej. Je to stejně dobré, jako první série a žádnej pokles jsem nezaznamenal.

Spring rozhodně není hororem. Začneme tim, že kamera je až...lehce umělecká, projevuje se to na vizuálu - není vyloženě skvostný, ale rozhodně pastvou pro oči. Prostě se na to dívá příjemně. Jen občas mi trošku vadilo použití ruční kamery, ale to je detail. Hlavní hrdina je sympaťák s troškou rebelství a škoda, že Britské duo magorů s nim nezůstalo déle. Je i fajn, že se má Taylor Pucci s kym doplňovat - Nadia Hilker se mi vzhledem moc nelíbí, ale jejich chemie je výborná, probíraj fantastický témata a skvostný, filozofický dialogy, až jsem místy nestíhal hltat každé slovo. Pokud dojde na onu hororovost, masky, gore....gore tu není. Masky a ty hororovější prvky dokážou solidně vyděsit a je zde dokonce i jedna fantastická lekačka ke konci. Prostředí Itálie je navíc příjemně refrešující a je zejména znát, že režisérské duo svejm filmům dává duši, cit, charisma a hlavně je baví točit. Rozhodně nevyhledávám romantický sci-fi filmy, posledně co jsem takového viděl před pár lety, Comet a dál si nic nevybavuju. U tohohle filmu se však přiznám, že bych se dokonce i obešel bez toho mysteriozního/hororového prvku a obstálo by to u mě dokonale, jako alternativní slaďárna. Místy je to přeci jen trošku delší, na druhou stranu chválim "objasnění" kolem toho mysteriozna a jak logicky, přehledně a nenásilně mi jsou informace kolem toho všeho interpretovány. Už se těšim na údajně jejich nejosobnější film The Endless. Přiznávám se však, že Resolution se mi přeci jen líbil víc, přesto však můžu Spring doporučit náročnějším divákům, co maj rádi trošku alternativní indie Lovecraft s přemýšlivým scénářem, myšlenkou a talentovanou filmařinou - to zda se budete však bavit, je ale už čistě na vás. S otevřenou myslí, by to nemělo zklamat.

Trošku mě mrzí, že snad většina komentářů neustále zmiňuje jak je The Void poctivou, v opačným případě lacinnou vykrádačkou asi sto šedesáti osmi hororů a nedočtu se nějakou solidní rekonstrukci názorů proč se komu film líbil a nelíbil. Já si spíš myslim, že ty scénáře píše ten samej týpek, protože jsem se opět dočkal poctivé kolosální porce nelogických kolapsů a předvídatelných scén, (zejména když jde buchta sama pro ty medikamenty, zákonitě se něco musí posrat). Gore, lekaček, krve a podobných lahůdek sice zde není až tak moc, ale i tak mě to nebavilo. Příšery jsou asi skvostný, tyhle filmy však nejsou dělaný pro mě pravděpodobně. Opět se totiž spíš vsadilo na nějakou brutalitu, ale atmosféra, pocit beznaděje a zejména HOROR se nedostavil. Vůbec jsem se necítil sklíčený a zdeprimovaný, což je dost velkej problém u filmu, kde kolem nemocnice stojí asi padesát bílejch pláštů s kudlou v ruce a černým trojuhelníkem na xichtě a v nemocnici řádí sem tam nějaká příšera. Postavy klasicky na sebe křičej, nadávaj si, skáčou si do řeči, místo toho aby se uklidnili a podali si pomocnou ruku. Snad každej se tam vyjadřuje jako hulvát, až mi toho policajta bylo líto. Scénář dost kolísá taky v tom, jak moc vše ulehčuje té partě. Ještě při prvním takovém krvavém momentu jsem si vychvaloval realistické vykreslení policajta, kterej po použití služební zbraně to psychicky neunese a měl jsem přitom momentu nepříjemný pocit a na chvíli mě zavalila husina, ale když tam reagují na příšery bez nějakého strachu, respektu a jen řvou fuck, fuck, veškeré napětí o ně, se vytratilo. Musim pochválit fenomenální audiovizuál, ale opět, kvůli tomu na horory nekoukám. Vlastně to obsahuje veškeré prvky, kterými pohrdám u hororového žánru, jen je to říznuté nějakým mystičnem. První setkání s příšerou je navíc utopené stylem, že tam neustále bliká světlo každou vteřinu a není ani pořádně vidět, takže se pro mě tyhle momenty automaticky stávaj nesledovatelný a umělý. The Void bych mohl doporučit divákům, co maj rádi krev, obludy a 80's horory.

I přes lehké ambice režiséra a dost možnou pointu k závěru, hodnotim film jako nekompromisní odpad, protože se to nedalo sledovat. Proč bych se já divák měl starat o dění ve filmu, když má film až unavující, táhlé dialogy? Mě prostě přišlo, jako kdyby ani jednoho zdejšího herce nebavilo předstírat nějakou mimiku. Nevim, zda je to skutečností, že během natáčení bylo šíleně pod nulou, ale to neobhajuje podstatnější problém a to, že Perkins není schopnej vtisknout duši filmu a zejména absolutně nejzákladnější prvek, bez kterého žádnej film nefunguje: ZÁBAVU. Podobnej případ, jako u nedávného Hold The Dark. Místy se Perkins snaží o nějakej art shit, ale měl by si uvědomit, že s televizním, podprůměrným vizuálem to celé působí nepřehledně, tmavě, a především hnusně. A není to myšleno ani v dobrým: jindy mi levnější vizuál u filmu vyhovuje, mám radši když jsou psychologický strašáky fakt hororové a necítím se komfortně při sledování tohohle žánru. Tady to však ruší, protože jsou zde nekonečně dlouhé záběry na sníh a akorát vyniká ta nekonečně ubíjející nuda a jak hnusně obraz vypadá. Všiml jsem si, že Kirkwoodová s kamerou se snaží navodit pocity rámování, ale většinou je hlava postavy utopená v tom nejtemnějším rohu záběru a fakt nevim, co si z toho přesně mám vzít. Samozřejmě: pohrdám i stylem tohohle vyprávění, kdy se týpek zeptá holky na primitivní otázku a té trvá asi 2 minuty než odpoví "yes" a mezi tim čumí na podlahu. Soundtrack opět dokonale vydírá: viděl jsem v místním komentáři srovnání s mým oblíbeným lovecraft filmem, Black Mountain Side. Zmíněný horůrek měl však určitý přesah, nemusel vyvolávat na sílu pocity strachu, klaustrofobie, paranoii a psycha hutným, ambientním soundtrackem. Nemám nic proti minimalistický hudbě, ale zde každá scéna působí předvídatelně. Prostě se stačí soustředit na to, jak zesiluje a dá se bez problému připravit na to, že TEĎ A TADY se NĚCO odehraje. Black Mountain Side se navíc mohl opřít o dynamické dialogy, zajímavou tématickou plochu v podobě archeologie, trošku gore a sympatické obsazení. Tady máme pár pěkných holek, ale ..... hej, já na horory koukám, abych se u toho bál, né abych si vychvaloval jak hezký holky zde jsou. Problémem filmu není to, že se vlastně nic neděje - vadí mi, že i to nic režisér nikam neposouvá a každá scéna působí absolutně prázdně, nezajímavě a vyhořele, "díky" nic neříkajícím dialogům. No jo, nevim co má ve mě vyvolat rozhovor mezi brunetou a blondýnou, co říká aby si nedělala srandu ze smrti rodičů, když jí druhá odpoví, že krásně voní. Pointa?!

Rozhodně nejslabší článek u Hunting Party. I samotnej Shinoda říkal, že v porovnání s celou deskou, jest Until It's Gone nevýrazný. Je to věrné zvuku, na kterém LP postavilo kariéru - prostě elektronický nu-metal. Ale v porovnání s Mark The Graves, A Line In The Sand nebo Rebellion se jedná o masivní propad, protože zde tolik nevynikaj instrumentály, bubny Roba, basa a celková kreativita. Naprosto v pohodě bych Until It's Gone zaměnil s Victimized z alba Living Things.

Výborný vokály, bez počítačovejch úprav a dýchání. Prostě oldschool jak se patří. Horší je to s instrumentama, kde jak jsem psal u Lost In The Echo - elektronické bubny nebudou nikdy tak kvalitní, jako ty realistické, což nám potvrdila kapela při písničkách jako Given Up, No More Sorrow nebo celá deska Hunting Party.

Mistrovi Tjahjantovi by měl někdo vysvětlit, že nemá eliminovat schopnosti fighterů a měl by se naučit psát scénáře. Největší problém filmu, je minimum logiky, 70's feeling a nulovej cit pro natočení jednoho průměrného souboje. Z MMA technik jsem zde viděl asi čtyři a tim končíme. Co tohle mělo bejt? Ani jeden úder nezapadl na tělo, všechny souboje jsou pomalé, umělé a nemaj dynamiku. A zaštítit to gore po každým chvatu je už parodie. Souboje jsou dlouhé, unavující a u některých jsem si přál, aby to skončilo: nože, elektrické obušky a mačety zde fungují, jak se to hodí ve scénáři - jednou to schytá Taslim elektrickým obuškem do břicha, omdlí. V autě je schopnej bojovat dál proti policajtům, kteří ho ani nepřipoutaj aby mohla začít samoúčelná bitka. Poslat na dva lidi 50 neschopných idiotů s mačetama, zatimco dva profi zabijáci čekaj na chodbě, jen aby mohla začít samoúčelná bitka. Celé je to předem naprosto nalajnované, "nascriptované" a nezáživné. To, aby za Taslimem stálo 30 chlapů a chodili po jednom, se vidělo posledně snad ve filmech Bruce Leeho. Zbraně maj zaslepenou hlaveň a postavy zde inkasují asi dva tisíce řezných a střelných zranění, jen aby se na to podívali a bojovali dál. Co nějaká zranitelnost, únavnost, něco co fakt divák může cítit na těle? Proč bych měl bejt zhnusenej z toho, že se tam prořezávaj hrdla, když ty postavy na vše absolutně rezignují a jsou schopni bojovat dál? Gore tam je strašně moc, ale je toho tolik, že mě to až unavuje. Není zde ani jedno šokující gore, u kterého bych si to stopnul a chytal se za hlavu, jak geniální využití prostředí Tjahjanto poskytl. Režisérovi chybí cit k tomu natočit alespoň jeden průměrný souboj, v úzkých uličkách se naprosto ztrácí a neví, jakej úhel kamery má zvolit a tak jich tam je asi třicet šest na pár chvatů. Kameraman absolutně nepodporuje chvaty, celé je to až nechutně otupené, pomalé a nevýrazné. Myslim si, že zde nejenže chybí Gareth Evans, ale hlavně Yayan Ruhian, kterej dokázal choreografii dodat určitou náročnost, pružnost a moment překvapení. Audiovizuálně je všechno v pořádku, ale chybí nějakej hororovej soundtrack, kterej by sám o sobě vyvolával emoce. Tenhle komentář není nostalgickým vzpománím na Raid, ale je důležitý si položit otázku, proč současná režie není schopná se upgradovat na jeho úroveň. Protože Evans k akci přistupuje logicky, z jeho režie jde poznat cit, láska a hlavně NADŠENÍ pro akční žánr. Timo doluje nadšení pro slasher, ale akční filmy sleduju kvůli tomu, abych byl unešený z fantastický kaskadeřiny, choreografie a né krvavé lázně. Chybí zde logický kompromis mezi žánrama.

Mám rád tyhle lovecraft horory, s nulovým budgetem a pár herci. Ovšem pointu zde absolutně nechápu. Že lidi jsou příliš ovlivňovaný televizí a novinama? Myslim si, že i herci jsou ještě v pohodě. Předně hlavní dvojce. Ale ta rodina..takový odporný rasisti, primitivové, vypatlanci a idioti bez charakteru, mozku, nějak jsem si přál, aby to tam celé vychcípalo. Což pravděpodobně není dobrý, obzvlášť u hororu. Ta blondýna je teda fakt rakovina a mít takovou sestru, tak se od rodiny distancuju na kilometry. Skutečně, ty postavy jsou fakt na hovno a rasistickej dědek tomu nasazuje korunu.

Bitky maj stále skvělou choreografii, Jason Statham to táhne s charismatem a některé scény maj potenciál na to se stát kultovní, hlavně parkour s BMX. Horší je to s absolutně nezvládnutým střihem - pořád jsou souboje naprosto přehledné, ale jsou natočený divným stylem a nepůsobí tak dynamicky, kontaktně a zábavně jako předtim - myslim si, že problémem není kadence střihů, ale ta nesouvisející a trhavá rytmika. Chválim atraktivní námět, nádhernou Audinu a soundtrack. Miluju pihovaté zrzky, ale Rudakova je nesympatická, Knepper charismatickej záporák. Celkově to je ještě sledovatelný o proti pozdějším sračkám, co Megatrol vypotil.