Cruchot

Neměl jsem dopředu žádná velká očekávání, o to víc jsem možná nakonec příjemně překvapen. Asi se nejedná o úplně nejoriginálnější film, který kdy vznikl (pár neotřelých prvků se zde i tak určitě najde), ale nějak mě to nevadilo. Dobře natočený film je prostě dobře natočený film. Má to takovou správnou "Kingovskou" (Stranger Thingovskou") atmosféru. A hlavně to má výbornou ústřední sourozeneckou dvojici, díky níž mě to prostě bavilo (hlavně Madeline McGraw si krade mnoho scén úplně pro sebe). Záporák je ok. Stopáž filmu tak akorát. Za mě palec nahoru.

Rozmáchlá freska zachycující období, kdy vznikala země zaslíbená, země neomezených možností, země, kde si každý může splnit svůj sen, Amerika. Jedná se o mozaiku příběhů propojených společným tématem "dobývání Západu" a postavami jedné konkrétní rodiny. V podstatě je to povídkový film, čemuž odpovídá i předloha, a jednotlivé segmenty mají na svědomí i 3 různí režiséři. Máme tu vše, co by člověk k danému tématu očekával - osadníky, hledající štěstí v nové zemi, zlatou horečku, budování železnice, indiány, válku severu proti jihu, pistolníky, šerify a desperáty. Film se odehrává v nádherných exteriérech a opravdu se na něj hezky kouká. Po právu byl snímek nominován na Oscara za kameru, výpravu a kostýmy. Stejně tak oprávněný je Oscar za střih a zvuk. Oscara za scénář už chápu méně, protože právě tady je podle mě zakopaný pes. I když na vině není možná scénář, ale způsob, jak se tvůrci rozhodli s látkou naložit. Na to jak je film dlouhý, na mě působil hrozně zkratkovitě a roztříštěně. Jednotlivé příběhy jsou jen tezovité, vesměs nezajímavé, s postavami se nestačíme často ani pořádně seznámit. Máme tu několik opravdu úžasně natočených scén (útok indiánů s pomocí bizonů či jízda peřejemi), ale na druhou stranu i hluchých míst. Rozhodně nejzábavnější je závěrečný segment s výborným Eli Wallachem a přepadením vlaku. Ale ani ten nepřeklopí výsledné hodnocení výš než ***.

Přes všechny ty moderní serepetičky a postupy (když už nic jiného, ve filmu se dozvíte spoustu zajímavých věcí o vyšetřování leteckých nehod) to na mě působilo jako takový oldschoolový konspirační thriller ve stylu Romana Polanskiho nebo Sydneyho Pollacka. K tísnivé atmosféře přispívá především vynikající hudba. Zpětně vzato se ve většinu filmu zas až tolik superdramatického neděje, ale z nějakého důvodu jsem stejně byl napjatý jak struna a zvědavý, jak se to celé vyvrbí. Dějově tedy možná slabší, ale minimálně za závěr a Noémie, shlížející ve skleněné kukani jako bohyně pomsty, čtvrtou **** ještě přihodím.

Upřímně jsem nevěřil v nějaký zázrak, ale pátý Vřískot je překvapivě dobrý. Ta energie, nápaditost a hravost tu pořád je. Máme tu klasické archetypy postav hororových filmů, klasické situace, klasické twisty a hru s očekáváním. Film se opět nebere moc vážně. Máme tu nové postavy, ale i staré známé, včetně ikon předchozích dílů. Dojde i na party pro Wese. Všímavý fanoušek si tu užije tunu odkazů a narážek. Ty necelé dvě hodinky utečou jako voda. Co chtít víc? Palec nahoru. Vřískot je pořád top.

"Říká se, že demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních způsobů, které jsme vyzkoušeli." Tak nějak to zformuloval pan Churchill a stále to nejspíš platí. Jedním z prvků demokracie, který přispívá k určité prohnilosti celého (a asi nejen toho amerického) systému patří činnost různých lobbistických organizací, s jejichž působením se setkáváme právě v tomhle filmu. Titulní hrdinka příběhu pak patří k úplným esům v oboru. Stejně jako lobbistka by se dozajista uplatnila i u zpravodajců - způsobem, jakým nekompromisně a efektivně dokáže řešit zapeklité situace, číst a předvídat kroky svých protivníků, neústupností a chladnokrevností, s jakou využívá vše a všechny kolem sebe. Jessica Chastain nikdy nepatřila k mým oblíbenkyním, ale herečka je to výborná. Tady to jednoznačně dokazuje. Miss Sloane, která se zprvu zdá být jen bezcitnou mrchou bez přátel, volnočasových aktivit a spánku, pojala takovým způsobem, že je možno ji pochopit a nakonec i držet palce - i s ohledem na to, jakou věc se nakonec rozhodla všemi svými silami podporovat. Film vyžaduje poměrně značnou pozornost - divák je zahlcen jmény a informacemi. Plusem je množství překvapivých zvratů a ne snadno odhadnutelný závěrečný šach-mat slečny Sloanové. Celkově rozhodně podařený snímek, který poodkrývá, jak také funguje tzv. reál politika v praxi. A obávám se, že bude aktuální ještě dlouho.

Taková klasická francouzská kriminálka té doby. Karty jsou brzy rozdány vcelku jasně a divák si pak může jen vychutnávat jednotlivé přestřelky, honičky nebo sexy přítelkyni hlavní postavy v podání Alaina Delona. Dal bych možná i ****, kdyby chování některých postav  v určitých situacích nepůsobilo tak hloupě, nelogicky a jen na efekt - včetně závěrečného rozhodnutí Monsieur Gerfauta.

Ptá se takhle jistý nesmělý puberťák slepého plukovníka, jaký je jeho plán na večer. Plukovník odpoví, že to není úplně plán, ale spíš "výlet, menší výlet za potěšením. Bydlet v prvotřídním hotelu, jíst kvalitní jídlo, vypít dobrou sklenku vína, vidět svýho velkýho bráchu - rodina je důležitá, chápeš. A pak se pomilovat s nádhernou ženou. A potom... Potom si lehnu do tý velký krásný postele ve Wahldorfu a vystřelím si mozek z hlavy" ... Cha!...A znáte ten, jak jistý nesmělý (a nezletilý bez řidičáku) puberťák a slepý plukovník řídí nepovolenou rychlostí Ferrari a zastaví je policista? ... Cha! ... A co takhle ten o krásné dívce znuděně čekající v hotelovém baru na svého přítele, k níž si přisedne jistý nesmělý puberťák a slepý plukovník. A pak... Pak si s ní onen slepý plukovník zatančí tango a rozjasní jí den... Cha! ... Slepého plukovníka v podání úžasného Al Pacina si nelze nezamilovat. Klasický nevrlý arogantní mizera se srdcem na správném místě. Jeho vlastní dcera ho na začátku filmu vystihne celkem výstižně: "Štěká, ale nekouše. Byl to skvělý voják, hrdina. Ten chlap vám přiroste k srdci. Do nedělního večera budete nejlepší přátelé". Ta slova směřovala k jistému nesmělému puberťákovi, který ho má na víkend pohlídat. Jeho odměnou má být snadných 300 dolarů, ale nesmělý student získá nakonec mnohem víc, než jen peníze. A i plukovník díky němu možná nakonec zjistí, že ještě existují věci, kvůli kterým stojí za to revidovat onu poslední zastávku svého malého víkendového výletu za potěšením. Ačkoliv by se mohlo zdát, že 2 a půl hodiny je zatraceně dlouhá stopáž na jeden menší výlet za potěšením a poznáním sebe sama, film uteče zatraceně rychle. A já se na onen výlet s nesmělým puberťákem a slepým plukovníkem rád někdy vydám znovu.

Tohle je už samozřejmě naprostá klasika - nadčasová studie mezilidských vztahů, pohled do nitra lidské psýché a ukázka toho, k čemu může dojít, když jisté věci prostě příliš dlouho dusíte v sobě. Snímek, který vznikl již relativně brzy po premiéře své divadelní předlohy, nás přivádí do jednoho večera, jednoho domu a jedné poměrně typické jižanské rodiny, která má oslavit narozeniny patriarchy rodu - "Big Daddyho". Máme tu jeho mladšího syna Bricka, který chlastá, a jeho krásnou manželku Maggie, která se cítí jako ta titulní kočka na rozpálené plechové střeše. Máme tu staršího syna Goopera, který by rád převzal otcův byznys, a jeho otravnou manželku ("chovnou dojnici") Mae, která se s pomocí houfu svých dětiček snaží stůj co stůj získat přízeň svého tchána a tchýně a štve je proti Brickovi a Maggie. Máme tu poněkud nudnou, ale věrnou a pečující matku rodu. A máme tu také rodinného lékaře, který svým rozhodnutím vlastně spustí řetězec událostí, jež vedou k rodinné krizi onoho bouřlivého večera. Věci, které měly být již dávno řečeny, konečně postupně vyplouvají na povrch. Film podobně jako divadelní předloha řeší "věčná" témata jako je relativita pravdy a lži, láska (synovská, otcovská, manželská, opětovaná, neopětovaná) a nenávist, hamižnost, sebelítost, štěstí, smysl života a náš odkaz potomkům. Herecké obsazení je parádní - Paul Newman a Elizabeth Taylor byli jistě po právu nominováni na Oscara. Skvělý Burl Ives si svou roli "Big Daddyho" již předtím vyzkoušel na Broadwayi. Ostatní mají přece jen méně prostoru, ale své si odehrají. Obecně dávám přednost spíše epičtějším filmům a snímky podle divadelních předloh nejsou úplně můj šálek kávy. Nicméně tahle adaptace je natočena opravdu svižně, s přehledem a bez výraznějších hluchých míst. Na přebalu k mému DVD se píše "jednoduše vynikající". Nemohu nesouhlasit.

„Za růst dobra ve světě z větší části vděčíme nehistorickým událostem. To, že to s námi ještě není tak zlé, je především právě díky těm nesčetným lidem, kteří poctivě žili svůj život stranou vší pozornosti a odpočívají v hrobech, k nimž nikdo nechodí.“ Tento krásný citát George Eliota (Eliotové) uvedený před závěrečnými titulky filmu trefně vystihuje jeho hlavní nosné téma. Toto téma je opravdu velmi silné, ale zpracováno (alespoň pro mě) velice těžko stravitelným způsobem. Už jen samotné snímání filmu, podivné úhly kamery, používání rybího oka, roztřesené záběry či podivné střihy mi úplně nesedly. A samozřejmě samotná stopáž je vražedná. Věřím, že každý jednotlivý záběr měl své místo v režisérově vidění příběhu. Ale co je moc, je moc. V kině bych to patrně do konce na jeden zátah nedal. Při domácím sledování je alespoň možnost vidět snímek "po kouskách" a s přestávkami. Jednou ale úplně stačilo.

Velmi příjemné překvapení a jeden z nejlepších (fungl nových) filmů, který jsem v pocovidové sezóně 2022 měl možnost shlédnout. Nádherně natočené a ničím neošizené retro, které dýchá atmosférou 70. let z každého políčka filmu. Příběh napsaný jen tak suše na papíře možná nezní příliš originálně, ale ve filmu je odvyprávěn brilantně. V příběhu otloukánka, který jednoho krásného léta v Gironě dospěje, fungují jak romantická linka, tak ta kriminální. A vyústění obou je vskutku napínavé. Postavy jsou výborně napsané a jejich herečtí představitelé vybráni přesně. Přidejte si k tomu výtečnou hudbu a překrásné španělské lokace a není co řešit. Uvidíme, jestli časem nepřidám i tu pátou *.