juvelinokivi

Vysoce koukatelné, shlédla jsem to celé na jeden zátah. Ale realistické je tu leda tak prostředí, o realističnosti postav a jejich vzájemných vztahů bych osobně dost pochybovala. Dozvíme se tu, že všichni muži (až na jednu výjimku) jsou bezcharakterní sviňáci, kteří myslí jen na to jedno, kdežto všechny ženy (až na jednu výjimku) jsou morálně čisté a vzájemně solidární (hlavně pokud jde o společný postup proti těm sviňáckým chlapům). Proto mě dost překvapilo, že autorem předlohy je muž. Doporučuji všem ženám a dívkám, které potřebují posílit sebevědomí. Po shlédnutí seriálu si budou jisté, že ony to dokážou (ať už chtějí dokázat cokoli). P.S. A na konci jsem opravdu nepochopila, že už je konec.

Dokonalá komedie klasického střihu. Po dlouhé době jsem se opravdu výborně pobavila. Jsem zvědavá na originál s mým oblíbeným Jeanem Rochefortem.

Roztomilé. Příjemně jsem se pobavila, i když poslední část byla na můj vkus až příliš dramatická. V reálu bych ovšem každé dívce radila, aby od geniálního plánovače se značně rozvinutou obsedantně kompulzivní poruchou co nejrychleji uprchla. :)

Ačkoli ráda sleduji filmy s podobnou tématikou a Daniel Day-Lewis je opravdu úžasný, byla jsem z tohohle snímku trochu rozpačitá. Je to totiž jeden z těch "skutečných" příběhů, ve kterém je skutečnost poněkud upravena. Jenže každá odchylka od pravdy pak působí rušivě - alespoň tedy na mě - protože postavy se najednou začnou chovat nevěrohodně. Tady mi přišla těžko uvěřitelná hlavně linie se zdravotní sestrou.

Po přečtení synopse, podle kterého byl film natočen, jsem se trochu obávala toho, že příběh bude o dobré nepochopené menšině a zlé nechápající většině. Ale pan režisér dokumentaristu nezapře, takže všechno je tak, jako ve skutečnosti. Jsou tu jedinci, co se poflakují po městech a kradou - nechybí dokonce ani měděné dráty. Navíc jsem dostala bonus v podobě humoru (zejména výborný švagr-feťák). A těm, kteří mají pocit, že když viděli vybydlené paneláky a obcházeli obloukem hlučnou agresivní menšinovou partičku, vědí o Romech všechno, bych ráda vzkázala, že nikdy neškodí dozvědět se ještě něco víc. - Jen tu cestu ven jsem tam nikde nenašla...

Tak už jsem se dlouho nepobavila... taková úchylárna... krokodýl rulez... "To je poprvé, co jsem takhle vzrušila muže!" :))

No, on je to spíš milostný čtyřúhelník než trojúhelník - tím čtvrtým (aspoň pro chorobně žárlivého Maurice) je Bůh.

Zastaralé béčko s nehercem Lambertem, které je ovšem zářným dokladem citátu (bohužel si teď nemůžu vzpomenout, kdo je jeho autorem), že NEEXISTUJÍ DOBRÉ A ŠPATNÉ FILMY (?nebo knihy), JEN DOBRÉ A ŠPATNÉ PŘÍBĚHY.

Nevadí mi spletité příběhy a jsem ochotna se dobírat nějakého hlubšího smyslu. Tady jsem však bohužel žádný hlubší smysl nenalezla. Předlohu jsem nečetla (a po filmu asi ani nenaleznu odvahu si ji přečíst), přečetla jsem si pro jistotu stručný obsah na http://cs.wikipedia.org/wiki/Atlas_mrak%C5%AF a mám pocit, že v knize to všechno dávalo větší smysl. Myslím si, že obsazení většiny herců do několika různých rolí všechno jen znejasnilo. Nemám například nic proti reinkarnacím, ale očekávala bych pak nějaký vývoj k lepšímu například u každé z postav ztvárněných Tomem Hanksem. Jednu hvězdu dávám za příběh Timothyho Cavendishe, který mě opravdu upřímně pobavil a jako samostatný krátký film by u mě dostal za *****. Potěšilo by mě, kdyby tvůrci pochopili, na co mají talent, a nadále se věnovali natáčení černých komedií.

Se STROMEM ŽIVOTA mám trošku problém. Sice se ztotožňuji s hledáním a pochopením BOHA skrze LÁSKU, ale nějak se vzpírám přijmout způsob, jakým je tu LÁSKA prezentována. Vadí mi, že postoj matky je ukazován jako ten správný a postoj otce jako ten chybný. Je to samozřejmě dáno tím, že oba nahlížíme prostřednictvím syna, který jednoznačně straní matce. Přitom tady nejde o postoj matky a otce, ale v podstatě o ženský a mužský princip ve své čiré podobě (neznám žádný jiný film, kde by byly oba principy tak trefně zobrazeny). Navíc si myslím, že mužský a ženský princip by spolu neměly „bojovat“. Podle mého by se měly snažit doplňovat. Nevidím tedy chybu jen na straně otce, ale také na straně matky, která celou dobu v podstatě trpí – tj. mlčky sleduje otcův přístup a tiše ho neschvaluje – pak ji samozřejmě děti také vnímají jako „oběť“. Jako by si ona naopak neuměla poradit s mužským principem. Vzbouří se proti otci viditelně jen jedinkrát ... a musí zákonitě prohrát, protože použije otcovu zbraň – SÍLU. Jsem přesvědčena, že by daleko lepších výsledků dosáhla, kdyby použila svoji zbraň – LÁSKU. - Právě LÁSKU, která dala vzniknout třem dětem, v druhé části filmu dost postrádám. A věřím, že to není jen vina otce, že zmizela neznámo kam a z otce a matky se stali dva odcizení lidé, kteří spolu NEUMĚJÍ SDÍLET ŠTĚSTÍ ani NEŠTĚSTÍ.