juvelinokivi

Zatím jediná pohádka (včetně televizních), kterou jsem nebyla schopna shlédnout až do konce - a to už jsem přetrpěla leccos. Opravdu otřesný příběh. Jednu hvězdičku dávám jen proto, že nechci lámat hůl nad režisérem, který natočil film "Co chytneš v žitě".

Mohu hodnotit film jako dobrý, jen pokud jeho příběh dává nějaký smysl. Takže ani výborná kamera, ani hudba nominovaná na Oskara mě nepřimějí dát víc než 1*. Celý film jsem se snažila být shovívavá k některým nepravděpodobnostem, které se přede mnou odehrávaly, ale závěr mě opravdu dostal. Postavy se začaly chovat jako parodie na sebe sama, takže jsem po chvíli nevěřícného zírání nakonec dostala takový záchvat smíchu, že jsem si prodloužila život nejméně o deset let. Už nikdy více.

Při udělování cen Swedish Guldbagge Award 1976 získal film ocenění za nejlepší snímek a nejlepší herečku v hlavní roli (Margaretha Krook).

PÝCHA A PŘEDSUDEK je moje oblíbená kniha a uznávám, že film z ní přejímá jen základní dějovou linku. Zatímco Austenová sleduje své postavy ironickým pohledem, Wright se na ně dívá shovívavě, s chápavým úsměvem. Proto filmový pan Darcy není vůbec pyšný a matka Elizabeth není hloupá husa. Ve filmu také, narozdíl od knihy, zabloudíme občas ze salónů na zadní dvůr plný hospodářského zvířectva a upocených čeledínů. Tyhle změny oproti předloze mi ale, kupodivu, v tomto případě vůbec nevadí. Wrightova PÝCHA A PŘEDSUDEK je prostě konzistentní dílo, ve kterém puntičkářský pan režisér skládá své umně naaranžované obrazy do nádherného celku (jen závěrečná scéna s Elizabeth a jejím otcem mi připadá až příliš dlouhá). Mimochodem - vřele doporučuji režisérův audiokomentář na DVD. Dozvíte se v něm například, proč jsou všechny dámy na plese oblečeny do bílých šatů, a mnoho dalších zajímavostí. Naopak varuji před českým dabingem - mnohdy tam postavy mluví úplně z cesty - překladatel patrně nejen že neumí anglicky, ale asi ani nečetl předlohu.

Měla jsem to štěstí, že jsem film poprvé viděla až jako čtrnáctiletá a navíc na velkém plátně. Takže jsem si ho dokonale užila. Nejvíc mě děsily obrazy Josefa Vyleťala (zejména portrét té podivné paní, z kterého Kráska setře prach), jemuž tímto skládám poklonu za úžasné výtvarné pojetí pohádky. Myslím, že film by si určitě zasloužil hodnocení nad 80%.

Scénář Oty Hofmana natočil o sedm let později Juraj Herz pod názvem "Panna a netvor". Srovnání obou zpracování stejného scénáře je nesmírně zajímavé. Slyšíme tu stejné dialogy, obě díla mají takřka shodnou stopáž ("Kráska a zvíře" je o 3 minuty delší). Přitom při sledování televizní verze patrně žádné dítě neutrpí doživotní trauma. Tady se nekoná horor, ale poezie. Herzův film je úžasný, ale svému dítěti bych raději pustila Moskalykovu inscenaci.

Četla jsem třetí verzi scénáře, na které už se sice podílel i režisér, ale ještě je tu patrný původní scenáristův záměr. A tak si musím povzdechnout nad tím, že vynikající scenárista Vladimír Körner po smrti Františka Vláčila stále nenašel režiséra, který by chtěl nebo uměl jeho dílo adekvátně převést do filmu (světlá výjimka - Svobodův "Zánik samoty Berhof"). Milan Cieslar se příliš zaměřil na výtvarně vděčné nacistické rituály a nezbyl mu pak prostor na Grétčin příběh. A tak se do filmu nedostalo mnoho důležitých rozhovorů - hlavně mezi Grétkou a Leem, zmizela kašna s údajně léčivým "pramenem života", který hlídala socha sv. Margharety (Grétčiny jmenovkyně). Z jadrné vesnické dívky Grétky se stala uvzdychaná bledulka a vůbec dost drsný scénář byl učesán tak, aby i hrůza vypadala vznešeně. Takže pro ty, kdo chtějí vědět, jak vypadalo ve scénáři ráno poté, co dívky splnily svoje poslání počít nadčlověka: "Z opačné strany jezera se vracel bídný zástup. Urážlivě nazí chlapci, jako by vylezli z hrobů, nesli dokonce vlajku s hakenkrajcem, ucourané dívky táhly s nimi a máchaly si v jezeře plavky a blůzky. Odillo: Jitro Nibelungů! Nakonec jebou všichni do kupy, jako červení psi..."

Ach Karle, miťuli je! "Ovšemže najímám tento útulný pokojík s vědomím, že nemáte dcery, jak pravíte. – Jsem vdova, pane profesore. A naše manželství bohužel bylo bezdětné.- Pravíte bohužel, já však dím: Bohudík! Neboť nebylo by mne zde, kdyby zde bylo dcery." Srdečně doporučuji všem oblibovatelům jazyka českého.

OBSAHUJE SPOILERY. Ano, film je brilantně natočený. Ano, Jean-Dominique obdivuhodně bojuje se svým "uzavřením ve skafandru". Ale já jsem prostě toužila po nějakém vyšším poselství a ono se nedostavilo. Dle mého bylo poselství filmu takovéto: Veškerá vaše statečnost není k ničemu - stejně nakonec umřete - možná předtím stihnete napsat (= "namrkat") knihu, která vás proslaví, ale to už vám může být jedno. Předlohu jsem nečetla, takže nemohu soudit, nakolik je v ní zachycen Jean-Dominiqueův morální profil. Ve filmu si z útržků vzpomínek skládáme dohromady jeho prázdný a hektický život, v němž před milující manželkou dostává přednost vrtošivá milenka. Jenže Jean-Dominique se po svém ochrnutí vnitřně vůbec nemění. Přijímá jako samozřejmost oddanou péči manželky a netrpělivě očekává příjezd milenky, která se ho ovšem bojí spatřit v takovém stavu (jak pohodlné). A kdyby se stal zázrak, jenž by ochrnutého dostal z jeho "skafandru", pravděpodobně by žil stejně povrchně jako dřív - nanejvýš by čas od času přispěl větší částkou na charitu. Takže na otázku "Proč zrovna on?" se dalo odpovědět. A život i smrt by dostaly smysl.

Tenhle film je vlastně pohádková parodie: drak tu nežere princezny, ale uhlí; princ nejde na draka s mečem, ale s loutnou; král lišácky pasuje uhlíře na rytíře, aby mohl drakovi předhodit jeho dceru,... Filmové zpracování sice pokulhává, ale točilo se podle dobrého scénáře, takže snímek určitě stojí za vidění. Jen princ Jan mohl být trochu menší ňouma - takhle je opravdu nepochopitelné, že se do něj Liduška zamiluje. Herecky vyniká zejména trio Císler - Kemr - Kvietik. Císlerovi jako králi scenáristka (Markéta Zinnerová) přidělila největší porci "hlášek", ale dostává se i na ostatní. Takže se pokaždé při sledování dobře pobavím. "Kdo je tady prostý, vy sprostý?!" :)