gipper

Efekt motýlích křídel… Opravdu velmi působivý a vlastně i trochu děsivý příběh Evana Treborna jsem viděla už mockrát. Díky jeho cestování v čase si člověk tak nějak uvědomí, nakolik může současnost ovlivnit budoucnost. A že i na detailech záleží! To by jeden neřekl : ) Závěr naprosto dokonalý.. jedno „nenávidím tě“ malého kluka dokáže změnit celý život (a ne jeden). Až mi to bylo trochu líto. Evanovo konečné „Vím, kdo jsem“ je po tom všem opravdu záviděníhodné. A poslední perla, kterou musím zmínit - dechberoucí song od Oasis - Stop Crying Your Heart Out.

Všechno krásný jednou skončí... a jsem z toho trochu smutná, protože Harry mě provázel od mých třinácti let. Ovšem závěr celé ságy.. jak v knížce tak ve filmu.. excelentní! Parádní Desplatova hudba, kterou jsem si zamilovala už v Twilightu, se proplétá skrze celý film a dotváří neuvěřitelný zážitek, ze kterého mě mrazilo v zádech. Úžasné postavy.. předně moje nejoblíbenější dáma profesorka McGonagall se svým "Piercotum lokomotor ... I always wanted to use the spell ". Dále pak samozřejmě profesor Snape, který odhalí nejedno tajemství. Co bych asi klidně vynechala bylo přenesení se na nádraží King Cross, protože to bylo trochu jako z Matrixu. Na druhou stranu tam padlo mnoho moudrých slov profesora Brumbála "Do not pitty the dead, Harry... pitty living. And above all... all those who live without love. And the largest is the wretch who lies to himself." Chtěla bych mít Brumbála doma v pokoji na obrazu, abych s ním mohla probrat všechny důležitý věci a rozhodnutí.. Tahle návštěva kina byla pro mě nejkrásnější a nejsilnější ze všech!

Tohle je velká jízda a hodně velká sranda. Film, co mě rozhodně nikdy neomrzí. Ikdyž největší frajer je asi Viky se svým pérem, tak já jsem vždycky dávala přednost Převrátilovi s jeho nezapomenutelným v knížce podtrženým „Čeho se na nás dopustí druzí, s tím už se nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami“. Paní učitelka Hanka věděla, komu má dát svoje sympatie. Na lyžák se většinou osobně podívám jednou za rok a je to prostě oblíbená klasika: )

A když už jsme u těch "pohádek" ... Hvězdný prach mě nadchnul ještě o něco víc než Sněhurka. Né že by snad Charlize Theron byla míň sexy než Michelle Pfeiffer a né že by snad Kristen Stewart byla míň sympatická než Claire Danes. Možná akorát sedm bratrů bylo vtipnějších než sedm trpaslíků :o) O tom to ale není.. Hvězdný prach byl pro mě prostě pohádkovější, přecijen se tam víc čarovalo a přítmonost zářící hvězdy nebyla rozhodně k zahození .. a tak se stal z vesnického chlapce král, který si vzal hvězdu za ženu a na obloze šťastně září dodnes :o)