Mefistofelle

Po výborně čtyřce opět přichází nuda. Nevýrazné postavy, nic moc efekty aneb návod jak zabít slibné téma.

Buranské vyvražďovačky jsou velmi oblíbené a toto je jeden z filmů, který jim vydláždil cestu. Straw Dogs se tak ale ze začátku rozhodně netváří. Minimálně do poloviny působí jako drama o soužití městského páru s poněkud svéráznými obyvateli vesnice. Zpočátku nevinné vtípky ze strany místních se později mění ve znásilnění ženy a posléze i zuřivý útok, proti kterému se musí manželé bránit bez šance na pomoc. Hercům zde kraluje Dustin Hoffman a ani Susan George v roli jeho ženy nezůstává o moc pozadu. Tomuto filmu rozhodně patří velké zásluhy za zrod subžánru jménem hixploitation.

Já prostě tyhle staré exploitationy miluju. Zvlášť pokud jsou kombinovány s roadmovie a mají postavy, které jen tak nezapomenete. Přesne to je případ Faster Pussycat. Všechny tři představitelky krásných a drsných holek s rychlými fáry mě bavily, stejně jako ti ostatní, kteří se ve filmu objevili. Příběh sice není kdovíjak rozvinutý a pár chybiček by se jistě dalo najít, ale od béčkového filmu to člověk očekává. Násilí je dávkováno decentně, přesto velmi efektivně a působivě. Hudba naprosto sedí k prostředí a černobílá kamera dokonale podtrhuje atmosféru. Za mě pět hvězdiček a to naprosto bez debat.

Final Destination - leželo to u mě na disku dlouho a nějak se mi do toho nechtělo. A moje podvědomí asi nějak vědělo proč, protože mě to opravdu kdovíjak neuchvátilo. Příběh je sice svým způsobem originální, ale v mém případě to naprosto zabily hlavní postavy, ke kterým jsem si nebyla schopna vybudovat vztah, a dialogy, které jednou nohou stály v louži jménem klišé. Od prvního dílu poměrně známé hororové série jsem čekala mnohem víc. A přebytečných posledních pět minut snad ani komentovat nemusím...

Tak tohle bylo úplně něco jiného, než na co jsem byla u japonských hororů zvyklá. Hledala jsem film, u kterého bych mohla prokrastinovat a oddálit tak děsuplné učení se na zkoušku. Z množství nezkouknutých filmů, které jsem měla na disku, jsem vybrala Hausu, protože jsem si uvědomila, že jsem vlastně nikdy neviděla japonský horor ze sedmdesátých let. A protože jsem neměla momentálně k dispozici internet a nemohla jsem si na ČSFD ověřit, do čeho jdu, neměla jsem absolutní potuchy, co mě vlastně čeká. Už od začátku to bylo naprosto jiné, než jsem očekávala. Přeslazené záběry, divné postavy, psychoidní dialogy - říkala jsem si, co že jsem to proboha zase stáhla, ale na druhou stranu jsem byla zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál. Psycho se neustále stupňovalo a nakonec se z toho vyklubal halucinogenní horor o zabijáckém domě. Ostatně označení horor je poněkud ošemetné, protože ačkoliv to staví na hororovém příběhu, jedná se ve skutečnosti spíše o komedii. A k tomu ta šílená hudba... Zkrátka, je to něco, co jen tak neuvidíte. Lítající hlava zakusující se do zadku školačky, souboj s telefonem, masožravé piáno a k tomu spousta barev a šílených počítačových efektů - to je Hausu. Škoda jen, že zhruba v půlce už mě to moc nebavilo a čekala jsem na konec. Divné filmy mám dost v oblibě a Hausu je jeden z těch šílenějších, které jsem v této kategorii shlédla, ovšem značně pokulhávající děj a otravná neustále opakující se písnička mě nakonec nutí hodnotit film jako průměrný.

Nemusíte mít nutně rádi japonský styl humoru, abyste se u toho bavili. Tahle komedie je svým pojetím humoru dost univerzální, ale zároveň nespadá do hloupých stereotypů. O zábavu se zde stará velmi povedená dvojka představovaná mistrem v jujitsu a jeho lehce retardovaným žákem. Pracujíc v jakési výrobně hasicích přístrojů si během přestávek na oběd trénují své jujitsu a starosti jim dělá snad jen šéf, kterému se takové plýtvání časem nikterak nelíbí. Jenže přijde zombie apokalypsa a tak jsou oba hrdinové nuceni z města odejít. Nešťastná příhoda je však rozdělí. - STŘIH - Zombie apokalypsa o pět let později. Fujio (ten retardovanej) se konečně naučil jujitsu a vydělává si souboji se zombíky v aréně. Bydlí se svou ženou a děckem ve městě, které ovládají bohatí a ti ostatní jsou buď jejich otroky, přisluhovači nebo materiálem pro zlikvidování v aréně. Obě části filmu sice sdílejí stejnou hlavní postavu, ale působí jako dva úplně odlišné filmy. Je to dáno tím, že film vznikl na podkladě mangy, která má právě dva díly. První polovinu hodnotím jako velmi vtipnou a zároveň odlehčenou zombíkárnu, která sice nenabízí kdovíjaké gore, ale vše vyvažuje dobrý humor založený na dialozích. Druhá půlka je tvořena především souboji v aréně a vtipných momentů výrazně ubývá. Je škoda, že druhé části se nepodařilo udržet laťku, kterou film nastavil na začátku, protože jinak bych rozhodně hodnotila výše.

Tady si v hodnocení trochu protiřečím, ale hned se to uráčím vysvětlit. Ten film je opravdu neskutečná sračka - příšerným hereckým výkonům kraluje Tommy Wiseau, scénář nechtěně připomíná absurdní drama, sexuální scény jsou laciné a v případě přítomnosti Tommyho i nechutné (pohled na jeho zadek ve mně málem vyvolal epileptickej záchvat), hudba příšerná a příběh je na prd. Neexistuje jediná věc, která by na tomto filmu byla dobrá. Přesto jsem se u toho královsky, téměř pětihvězdičkovsky bavila. Byla sranda sledovat Wiseaův herecký antitalent, počítat kolikrát řekl "Oh, hi" a bavit se stupiditou ostatních postav. A ty hlášky! "I did not hit her, it's bullshit, I did not hit her, I did naaaaawt!... Oh, hi Mark." Ten film mě prostě strašně bavil tím, jak neskutečně je špatný. A rozhodně bych si dala říct, kdyby byla nějaká veřejná projekce. Vím, že na svém profilu píšu, že hodnotím filmy podle toho, jak se u nich bavím, a tím pádem by bylo jen logické tomuto filmu prdnout čtyři nebo pět hvězdiček, na druhou stranu by to bylo urážka pro filmy, které jsou skutečně kvalitní, proto jsem tak neučinila. Takže závěrem říkám: je to odpad, naprosté dno kinematografie, ale podívejte se na to, protože to za to stojí.

Redneck Zombies je v rámci Troma produkce spíš tím horším snímkem. A přitom to tak podle slibného začátku ani nevypadalo. Banda buranů je skutečně "okouzlující" a děj se vyvíjí zajímavým směrem. Pokud byste však čekali, že poté, co se burani začnou měnit na zombíky, bude to ještě větší sranda, zklamete se, protože opak je pravdou. Sice je tam spousta střev a jiného humusu, ale po půl hodině "akce" to rychle přestane bavit. Sem tam nějakej vtípek to zachraňuje od naprosté zívačky. No, je to Troma, věděla jsem do čeho jdu, ale po Toxic Avengerovi a Night of the Chicken Dead jsem čekala trochu víc.

Zde se plně projevuje pro nás naprosto cizí a zvláštní japonská nátura a vnímání komedie. Jakožto gore taškařice si to nebere servítky a spolehlivě to zabaví na celých 40 minut trvání tohoto divného snímku. Efekty sice nejsou nejlepší, ale v rámci série jsem viděla i horší věci, tudíž zlepšení se cení. Docela se mi ulevilo, že tento díl je úplně jiný než předchozí dva, protože ty mě kdovíjak nezaujaly a vážně jsem uvažovala, že v této sérii nebudu pokračovat.

Po spíše komediálním třetím díle série přišlo na řadu něco poněkud vážnějšího a zároveň i mnohem nechutnějšího. Malíř nachází ve stoce mořskou pannu, kterou si odnese domů a umístí ji do vany. Jenže na mořské panně začnou vyrůstat odporné nádory plné barevného slizu a divných červů. Zatímco umírá, malíř se snaží zachytit prostřednitcvím obrazu tento proces. Efekty, se kterými doposud měla série Guinea Pig problém, jsou už na velmi dobré úrovni. A moje fóbie z červů a podobné havěti dostala opět zabrat - na některé záběry jsem prostě nebyla schopna se dívat. Konec, který to celé obrací úplně jiným směrem, je taky zajímavý. Zatím to hodnotím jako nejlepší díl série.