Mefistofelle

Hehe, k tomuhle filmu jsem přišla naprostým omylem. Chtěla jsem stáhnout The Way Back a jaksi jsem si nevšimla, že název torrentu je trošičku jiný :D. Silly me... Ale tak co, říkala jsem si, nechce se mi už čekat až si stáhnu ten pravý film a když už to mám, kouknu se na to, poněvadž to má na ČSFD docela dobré hodnocení. A tento nenápadný film mě velmi mile překvapil. Z filmu se totiž vyklubala hezká letní komedie o poněkud introvertním klukovi. kterému se nudná dovolená s rodinou mění na nejlepší léto jeho života. A rozhodně to není nic pubertálně pitomého. Nikde se netlačí na pilu, žádný křečovitý humor-za-každou-cenu zde nenajdete. Pouze běžné lidské radosti i starosti podané místy vážně a rozhodně velmi reálně, takže nebýt scén z akvaparku, které z tohoto filmu dělají komedii, mohlo by se dost dobře jednat o rodinné drama. Funugje to v obou zmíněných rovinách. A Rockwell hraje svoji postavu tak, že rozhodně chcete, aby ten chlápek z akvaparku byl váš kámoš. Já jsem se opravdu bavila, skoro celý film jsem měla úsměv na tváří a jsem tedy moc ráda, že neumím pořádně číst a stahuju nesprávné torrenty :).

Pěkný projekt, který si zaslouží pochvalu. Dokument je zajímavý jednak proto, že dokumentuje tento projekt jako takový, ale slouží i jako exkurze do života v chudé cikánské komunitě, její mentality a z ní vyplývajících problémů. Podobné projekty, na rozdíl od jiných, smysl mají, mimo jiné proto, že lidem humanitární pracovníci nejen rozdávají, ale zároveň se je snaží učit jak žít ekonomicky - matku Máriu například naučili, že dřevo kupovat nemusí, ale může si na něj dojít do lesa. Tato forma pomoci se mi zdá mnohem užitečnější a dobrá rada navíc nic nestojí. To Neklan066: Kdyby to byly peníze darované státem, dalo by se polemizovat o tom proč se posílají jinam, ovšem zde jsou to peníze dobrovolníků z Čech i ciziny, všichni věděli na co se peníze dávají. A se svými penězi si každý může dělat co chce. Tito se rozhodli věnovat je tomuto projektu. Nechápu tak docela Neklanovo hodnocení, ale neberu mu ho...

Krásná pohádka z dílny Shaymalana. Tohle se mi líbilo od začátku do konce. Po sympatickém úvodu v prosté, zato ale efektní animaci se nám představí pestrá paleta zajímavých postav obývajících bytovku, krásná mořská víla, která potřebuje ochránce (oceňuji výběr herečky, která působí velmi étericky), zlá bestie a la vlk z Karkulky a ústřední postava v podobě hodného údržbáře, který se snaží překonat svůj smutek. Dlouho se mi nestalo, že bych někomu fandila tolik jako téhle směsi sympatických postav. Nechybí komické prvky (postava filmového kritika je skvělá), dojetí (údržbářův příběh) a již zmíněné pohádkové ladění (klasický příběh boje dobra se zlem). Po shlédnutí filmu jsem měla pocit jako kdybych se vrátila do dětských let aniž bych se cítila nějak zvlášť infantilně. Někdy je hezké aspoň na chvilku uvěřit, že dobrým lidem se svět odvděčí a zlo bude potrestáno. Je to celé velmi sympatické a i přes poměrně temný příběh velmi pozitivní.

Tak nevím. Možná kdybych neviděla Inception, kde je téma prolínání reality a alternativního světa zpracované nesrovnatelně lépe, přišlo by mi to velmi dobré. Abyste mi rozuměli, není to špatné, to rozhodně ne. Zpracování nápadu je velmi originální (živé herní konzole jsou ohromně zajímavé), je to dobře zahrané, plynulé, gradující, ale jaksi mi tam chybí vývoj postav, který by člověk při tom, co prožívají, tak nějak očekával. Přišlo mi jako kdyby svým dobrodružstvím všichni zúčastnění tak nějak prolítli jako kdyby to byla tradiční nedělní návstěva u tetičky, která se trochu pokazila tím, že se vylil čaj na nový ubrus. Nevím jak lépe ten pocit popsat. Zkrátka mi přišlo, že postavy mají určitou naprogramovanou omezenou sadu emocí a reakcí na ně, ze kterých čerpají. Velmi mě naopak potěšil Dafoe, jenž jediný vypadal, že si své hraní užívá. Zklamaná nejsem, Existenz je příjemný způsob jak zaplácnout večer s pytlíkem brambůrků, ale jak jsem říkala, viděla jsem už lepší zpracování tohoto tématu.

Možná kdyby filmů s podobnou tématikou nebylo tolik, byl by to mnohem zajímavější film. Ale v tom nepřeberném množství snímků o kněžích a temných zákoutích církve je tolik, že The Order spolehlivě zapadne. Výprava je sice velmi pěkná, zejména interiéry, ale postavy (snad až na uchlastaného kněze Tomáše) jsou tragické a k uzoufání. Druhá polovina není vysloveně špatná, ale přes tu první jsem se prokousávala velice těžko.

Symaptický příběh jedné čínské rodiny, který byl bohužel až moc zatížen náboženským tématem. Kultura čínských imigrantů prezentovaná očima dítěte je nápad, který má svůj potenciál. Nepamatuju si, že bych viděla nějaký film, který by byl na podobné téma, proto jsem se těšila, že nám režisérka pomůže poodkrýt pokličku života etnika, o kterém víme, že v USA má velké zastoupení, ale o jehož soukromém životě víme velmi málo. Do určité míry se to daří, dozvídáme se jak silné jsou rodinné vazby a jak taková rodina žije se svými starostmi i radostmi, jaké zvyky si z Číny přinesli a jak se integrují do společnosti. Samozřejmě s tím jde ruku v ruce střet dvou rozdílných náboženství - buddhismu a křesťanství. Zatímco dospělí se drží svých buddhistických tradic, dvě mladé dívky jsou ve věku kdy jsou velmi tvárné a teprve hledají svou vlastní duchovní cestu. Ze začátku je jejich počínání a seznamování se s křesťanstvím zajímavé, ovšem film se začíná postupně zaměřovat pouze na náboženské otázky a ono hledání se, dynamika se postupně vytrácí a zbývá jen citování Bible a neustálé opakování nutnosti chovat se dobře. A nakonec to celé vyšumí tak nějak do ztracena.

Existují pouze dvě možnosti - buď máte Tysona rádi a obdivujete ho... nebo ho nemůžete vystát. Osobně se řadím k té druhé skupině. Sledovat tohoto přestárlého boxera kterak se pokouší být vtipný a sympatický je svým způsobem utrpení. Mikovi hodně napomáhá značně nenáročné publikum, kterýmu stačí když Mike řekne fuck nebo nigga a reagují nadšeným smíchem a tleskáním. Tyson více než dojmem komika na mě působí jako nekriticky zbožňovaný kazatel, který velebí Boha, v tomto případě sebe. A i když je jeho životní příběh nepochybně zajímavý, jeho sebeprezentace mě strašně rozčilovala. Tyson vypráví o přepadávání a loupežíchv ghettu jako kdyby to byly nějaké veselé příhody ze života Huckleberryho Finna. A publikum to žere. Co na tom, že Tyson je asociál, zločinec a samolibá zkoksovaná celebritka, lidem se takhle líbí, po Rockym přijde vhod anti-Rocky. Na mě ale tohle nefunguje.

Klišé všech klišé snažící se napodobit Texaský masakr motorovou pilou. Leccos tomu chybí, například sympatické postavy, "charismatický" zabiják, pořádné gore a zejména originalita. Jakýkoliv pokus o ní zřejmě ani nebyl učiněn. A vypravěč? Na co podobný film potřebuje vypraveče? Je to snad poprvé, co se s něčím podobným v tomto žánru potkávám. Tuhle slátaninu jsme nebyla ani schopna dokoukat do konce.

Znáte ten pocit když si chcete vzít jeden kus pizzy, ale rozteklý sýr ne a ne oddělit dva kousky od sebe a tak natahujete ruku tak dluho dokud se na sýrová nitka nepřetrhne? Že je to otravné? Podobný pocit jsem místy měla u tohoto filmu. Někomu v tomto případě rozvleklé tempo vyhovuje, mně tedy rozhodně ne. Zpočátku to vypadá na duchařinu klasického asijského stylu, ovšem někde v polovině se film překlenuje v drama/thriller na téma osamělost, nepochopení a vyrovnávání se s trpkou minulostí. Proč ne, proti změně žánru nemám nic, ale během celého průběhu jsem nechápala kam vlastně chce film směřovat, co je jeho finálním poselstvím a co si z něj mám vzít kromě depresivního pocitu. Čistě objektivně vzato, není to špatně natočené ani zahrané, formální stránka je zcela v pořádku, ale subjketivně to ve mně nevyvolalo téměř žádné pocity, nedokázala jsem se identifikovat s postavami a jejich osudy mi byly víceméně lhostejné.

Thriller začíná na naše poměry poněkud netradičně a sice odhalením vrahů. Poté se rozbíhá psychologický thriller/drama s několika hlavními postavami, z nichž každá má své vlastní problémy, které řeší ne zcela ideálně, a jejich osudy nutně musí skončit zkázou jejich nebo těch, které milují. Hlavními motivy jsou pomsta a její morální ospravedlnitelnost, osamělost, šikana, strach ze smrti a nenaplněné rodinné vztahy. A režisérovi se podařilo všechna tato témata pojmout velmi komplexně. Postavy nejsou zcela černobílé, i ty nejpozitivnější postavy zde mají své stíny, stejně jako postavy vrahů mají životní příběhy, které vás místy donutí, aby vám jich bylo líto. A takhle to má podle mě vypadat - protože jedině ve světě, který není černobílý, lze pochopit jak těžká rozhodnutí musí někteří učinit a můžeme polemizovat o jejich správnosti (viz učitelka Yuko). Dávám velmi silné 4 hvězdičky.