Kaka

Systematické, herecky dobře obsazené a pevně vedené. Eleanor Rigby nabízí tradiční příběh o velké ztrátě a hledání sebe sama se všemi překážkami a peripetiemi, které se v normálním životě nabízí. Bez sentimentu, s ruční kamerou a naprosto minimální zvukovou mixáží. Zřejmě jen s potřebnou výbavičkou lze naplno docenit rozostřené zvuky ulice apod. Téměř žádná hudba, zato v pravé chvíli roztřelí ticho trip-hopový frajer Son Lux (emocionální hroty). Představoval bych si větší tlačení na pilu a rychlější děj, nicméně uvidíme co přinesou další dva díly, možná jako celek to bude výrazně lepší.

Angelina překvapuje svojí staromilskou, důslednou režií a velice uvědomělým tónem, kterým je nasáklý celý film. Není tam mnoho peaků, ale standart si drží celou stopáž. Bohužel tempo (tah na branku) dramaticky selhává a nedrží konzistenci. Vzhledem k bravurní úvodní desetiminutovce, která člověka patřičně navnadí je cítit stagnace po celý zbytek tohohle dobrodružného příběhu, který má základní dějovou premisu ze Shawshanku, avšak kvalitativně je o trochu níž. V podstatě bez sentimentu - za to palec na horu. Ženský to v Hollywoodu koulí zdatně (Bigelow, Jolie). Herecky OK, Deakins jistota.

V rámci inovace akčního žánru pouze předskokan, protože do plnohodnotného filmového zážitku má Henry daleko. Nulový děj a zběsilý sled akčních scén nezalepí pocit, že tahle klipovitá fraška je jen a pouze spotřební matroš s krátkou životností. Originální, technicky velmi povedený, ale zároveň vyčerpaný téměr na maximum. A tentokrát nebylo potřeba ani druhého, či třetího dílu. Stačilo 90 minut toho prvního.

Mnohem lepší je Soderbergh (Contagion), který na to jde stroze, pragmaticky, fakticky. David Mackenzie chce celek uchopit ryze emocionálně a filozoficky, nicméně moc se mu to nedaří, jelikož se nedozvíme skoro nic a jen se tak na prázdno dumá za doprovodu éterické hudby, takže celek působí prazvláštně. Plus za atypický filmový příspěvek a svlečenou Evu Green, jinak žádná hitparáda.

Totální tvůrčí zoufalství a skok o tři třídy dolů. Emmerich jakoby úplně zapomněl díky jakým trademarkům a režisérksým postupům vystoupal v roce 1996 na vrchol pomyslného blockbusterového žebříčku. Jeho ID4 byl vtipný, dynamický, emocionální a místy i velmi mrazivý film. Především byl ale obrovsky zábavný, se zajímavými postavami kterým jste fandili ač (či možná právě proto) byly velmi rozličné. O 20 let později ale máme nový útok, který je koukatelný jen díky formální/trikové evoluci. Protože o scénáři nemůže být řeč, noví hlavní hrdinové jsou nezajímaví a nudní a ti staří tam jsou málo času a nebo se s nimi zachází trestuhodně špatně. Dalo by se říct, že až na Goldbluma je režisér nenechal zestárnout s grácií a noblesou, kterou by potřebovali a zároveň by byli skvělými tahouny pro mladé hladové krky, kterým je mimochodem v průměru asi tak 15 let a pilotují stíhačky, létají na měsíc a bez mrknutí oka se obětují pro lidstvo. Nadsázka je fajn, ale tady to mnohdy bylo myšleno až příliš vážně. Ten mix byl zkrátka namíchán od začátku špatně. Nelze neodpustit ani okaté kopírování Aliens a Koule. Opravdu obří zklamání intergalaktických rozměrů a s nostalgií vzpomínám na dokonale vymazlenou a charizmatickou jedničku.

Fenomenální vizuální stylizace, atmosferický soundtrack, aneb M83 tak jak je máme nejraději a precizní vykreslení podsvětí. To vše v dravém, nekompromisním a silně neamerickém podání od taliánů, kteří tu svojí mafii mají prostě v malíčku jako málokdo. Interesantní záležitost, která je tak nabombená a sebevědomá, že z ní nelze odtrhnout oči/uši. Jeden z filmů roku, kterému chybí ještě ostřejší finále.

Skromná krimi žánrovka, kde jsou specielně některé prvky (precizní vzhled a ztvárnění záporných postav, akce a práce se zbraněmi) na hranici dokonalosti a Michael Mann musel když ne radit, tak minimálně spokojene vrnět u projekce. Jenomže některé pasáže jsou dlouhé a příběh nikterak objevný. Spoustu vedlejších postav o kterých nic nevíme a ani se nedozvíme. Vše na sebe strhávájí pouze tři hlavní charaktery a svět kolem jakoby povětšinou ani neexistoval. Na Austrálii určitě super počin, je ale ještě co tunit.

Mraky tradičních hollywoodských klišé začínaje dějovými zvraty a konče rodinnými hodnotami. Singhová režie je ale vcelku svižná (dostal i smysluplný scénář) a akce nečekaně dynamická. Reynolds v další roli do které dává mraky energie. Kdyby na podobnou tématiku nenatočil před pár lety Bay vizuální magnum opus, tak by to možná bylo lepší, takhle ale Self/less vypadá jako mladší bráška.

Vrcholně romantické. Už z prvních záběrů nelze nepoznat, že to točila žena. Je to emocionální, tklivé a procítěné. Velmi osobní. Melodramatický propletenec dvou časových rovin je zajímavý, osobitě zpracovaný včetně závěrečného jemného prolnutí a uvědomění si. Možná moc snové a mimo realitu (obrazově však neskutečně opulentní), ale mám takový pocit, že přesně takhle to Madonna chtěla natočit. Nadčasově, ikonicky. Vždyť přece tyhle příběhy nikdy nezevšední.

Vcelku sympatická věc, která prolétla kiny jen v cizině a to ještě velmi rychle. Nedozvíme se sice nic moc o tom proč se to celé stalo, takže nemáme širší měřítko, ale vyobrazená survival story americké rodiny uprostřed pekla občanské války je atmosferická a dostatečně neučesaná, plus překvapivě technicky zdatná. Potěší pardál Brosnan v jeho typické roli kterou umí nejlépe (ex military) a žádné chození kolem horké kaše. Wilson hraje v rámci svých možností jako o život. Opět velmi aktuální tématika.