Kaka

Úplně ta stejná letní jízda jako v After The Sunset, akorát o 12 let později s více prošedivělým Brosnanem, který je stále stejně charizmatický a nestárnoucí Salmou, strkajíc do kapsy o 15 let mladší Jessicu Albu. Namísto lupičské komedie tu máme lamentování o životě věčného záletníka, který je v jádru vlastně fajn. Občas legrace, ale povětšinou je to absurdně přitažené za vlasy s nulovou gradací děje. Pár prosluněných záběrů to nezachrání. Oddychovka na úrovni se příliš nekoná.

Marvel byl už skoro na odpis s těmi svými sterilními, stále stejnými filmy o superhrdinech. Civil War je ale trefa do černého a výrazný posun kupředu. Hraje se v rámci možností na temnou emocionální strunu, otevírají se zajímavé otázky mezinárodní bezpečnosti a zákonů, střílí se do vlastních a k tomu se divák velmi elegantním a nevtíravým způsobem seznamuje s dalšími borci do party. Je to téměř podobně zábavné jako první Avengers, jen to udělalo ten malinký půlkrok kupředu, protože přece jen během těch čtyř let jsme viděli minimálně pět velkých komiksovek, které byly stále na jedno brdo. Nechybí samozřejmě tradiční věci jako strhující akce - mimochodem ta přehlednost ze dvojky tady je a i tak to ještě boostuje, chemie hlavních hrdinů a byť je to stále stejně jednoduché a bez odboček, baví to velice, protože tolik parametrově zajímavých a různorodých postav na plátně jen tak neuvidíte. Zdaleka jedinou nejzajímavější a emocionálně skutečně plnohodnotnou postavou zůstava však pouze "Bucky" Winter Soldier.

Škoda posledních pěti minut, které člověk čuje různými náznaky a střípky už od poloviny a ano, je to průser. Jinak by to byla neskutečná palba. I tak je to ale v rámci tématu "americké ekonomické/realitní/hypoteční krize" ještě o chlup lepší než Big Short, který je zbytečně vrstevnatý, s velkým množstvím nasteroidovaných superbrokerů, užvaněný a pro laika složitý s velkým množstvím nicneříkající změtí čísel. 99 Homes je neskutečně přímý, bezprostřední a syrový film, kde krize nevyniká přes čísla na papíře, ale přes stres a utrpení na ulici, přímo v akci, to když chudáci přicházejí o své nemovitosti a nekompromisní Michael Shannon jen diriguje ze svého nového Range Roveru svoje další démonické galapředstavení, tentokrát materialistického makléře. Tak intenzivní, že se dostane pod kůži. Nebýt závěru, tak je to jeden z nejtvrdších filmů za poslední dobu. A ač jsou protistrany jasně rozvržené a ví se kdo je good guy a kdo je bad guy, nelze v jistých aspektech nechápat obě současně.

Když to nejde horem přes komiksy, tak to půjde dolem přes ultra vizuálně odladěné zvířecí skoroanimované dobrodružství ? Ani náhodou. Ta tam je hustá atmosféra knihy. Tady se skotačí a dovádí o sto šest a nebýt všelijakých technických propriet a neskutečně vypiplaného digifestu zvířátek, která tady tomu všemu vévodí, nebyl by to horko těžko ani průměr, protože těch pár vtipných glos nezachrání obrovsky krátký, zoufale málo rozmáchlý příběh a nevyrovnané tempo. Avatar v technické opulentnosti stále nepřekonán a že tady ta snaha byla cítit až přes plátno !

Pocta klasickému Hollywoodu. Podobné například Basic Instinct, L.A. Confidential nebo Cinatown s tím rozdílem, že Player kromě kriminálního spletence parafrázuje svým jazykem kolébku fimu počátkem devadesátých let, což byla přesně ta doba začínajících obřích rozpočtů a velké politiky, kterou tak dobře známe z dnešních kin. Altman si hraje s žánry, nebojí se spousty narážek, neortodoxních názorů/postojů a sžíravých situací, které musí hlavní hrdinové konfrontovat. Účast tolika filmových hvězd působí exkluzivně a přidává na exotičnosti. Divák tak kromě bravurního scénáře sleduje každou chvíli různá camea a plakáty starých fláků, na zdech. Jeden z klíčových filmů první poloviny devadesátých let a troufám si říct, čím starší, tím lepší, jelikož po tolika letech se k tomu všemu přidává neopakovatelná premisa čiré nostalgie, což v době vzniku nebylo možné.

Těžko spekulovat, nakolik jsou vyobrazené zážitky, emoce a situace skutečně autentické a relevantní, jelikož zážitek je to naprosto specifický, ojedinělý a nepředstavitelně trýznivý, tzn. můžeme to nazývat z pohledu filmařů spíš jako "režijní/scénaristické nápady" a jakýsi výtah střípků a zážitků - či snad jeden ze zlomových úseků 7 let dlouhého příběhu - a těch nápadů a střípků tam nebylo dostatečně mnoho na emocionální nálož. Film je to syrový, řežisérsky úsporný a přímočarý, jen jeho nastavení je příliš málo hutné/košaté a některé naprosto zásadní otazníky směrem k hlavním hrdinům v průbehu příběhu vyvstávají, nicméně odpovědi se divákovi nedostává a tak nejucelenější a emocionálně nejvíce rezonující scény jsou mnohdy ty úplně nejjednodušší (Jack se psem apod.). Uznání ale na místě jak režii, tak fantastické Brie Larson, která si tady zařídila na pár let kariéru dramaticky talentovaných a vybavených hereček ala Nicol Kidman, či Julianne Moore. Na minimu prostoru hodně muziky, ale orchestr se nekonal.

Pomalý, hypnotický a ambientní film, jehož křehká emocionální rovina je ten nejzajímavěji natočený příběh za hodně dlouhou dobu. Škoda nevyvážené druhé poloviny, která je přece jen zkratkovitá oproti pomalu se odvíjející první části. Nic to však nemění na celkové kvalitě a pocitu, že po dlohé době sledujete zase něco naprosto nového a originálního, přitom těhle osobních příběhů o osudových láskách a znameních tady bylo nespočet s více či méně mysteriózním nádechem, nebo zajímavou pointou. Glazer ovšem dominuje i překvapuje v unikátnosti některých scén (např. 2 minutový shot na tvář Nicol Kidman), kdy cítíte vnitře rozervané a tápající hlavní hrdiny i beze slov. Finální záběr dává pocit, že jste něco přehlédli a dá se vyložit mnohovýznamově. Jeden z mála filmů kde jsou závěrečné titulky ve chvíli, kdy s nimi absolutně nepočítate.

Mix pravé westernovské atmosféry (zvuky prérie, městečko, interiéry) s nekompromisní řezničinou, kterou uvídíte v mainstreamu takhle explicitně cca jednou za 5 let (naposledy podobně pouštně vyprahlé Hills Have Eyes 2), protože jde daleko za hranice normálu. Zahler obecně vzato klade důraz na postavy, jejich symbiózu s divokou přírodou a interakci mezi sebou. Scénář naprosto nepředvídatelný až do doby těšně před finále, kdy se z toho vyklubou jatka. První polovinu prostříhat/zrychlit, druhou natáhnout a asi by to bavilo o něco víc.

K nevíře, jak tahle dirty unplugged verze romantické naivní sračičky zahýbala britských filmovým průmyslem na přelomu nového millénia. Přitom cool to muselo být horko těžko ve své době, natož s odstupem dekády. Když si vezmete, že romantické klasiky jako Bodyguard, nebo Love Actually jsou moderní i dnes, tzn. nadčasové a není v nich ani 100x slovo "fuck", ani mraky trapných scén, ani lehce vulgární hlavní hrdinka v obležení dvou super pánů - obou volnomyšlenkářů na přesdřžku, tak je to minimálně k zamyšlení jak invenční a skutečně dobré tohle dílo je.

Pozitivní dělovka, která se opírá o typické trademarky, které Crowe sype do každého svého filmu. Silné postavy se kterými nelze moc nesympatizovat, nějaké to jiskření hlavních hrdinů, společný cíl pro který je potřeba něco udělat, špetka emocí a osobnostních postojů které je potřeba změnit a jedna z uvolňovaček roku je na světe. Cameron to tentokrát nebral úplně ze široka a natočil skromný, komorní film, který je ale emocionálně transparentní a sympatický, ačkoliv je vlastně zoufale neoriginální a obyčejný. Ale i vypiplat si postavy, dialogy a přidat chytlavý soundtrack je v takovémhle provedení docela kumšt. Poslední scéna je TOP.