Kaka

Jestli pětka pomalu klopýtala do finále, šestka se pachtí už od startu. Tolik generických šablon, toporných dialogů a twistů, které jsou mnohdy vycucané z rukávu a zpatlané horkou jehlou nebylo dost možná v prvních 3-4 sériích combined. Probůh už to nějak doklepejte a nechte našim oblíbencům alespoň trochu toho osobnostního fluida. Mezi 2-3.

Jedna velká wannabe dramatická šaráda s krypto magickými skřínkami, házením miliard USD doleva a doprava a to všechno v retrospektivně stříhané epizodě, kde nic moc nedává smysl a scenáristické neumětelství se schovává za zahuštěnými, rádoby sofistikovanými dialogy.

Hedge fund veselohra s polymorfní strukturou, místy nepochopitelným střihem a přeskakováním důležitých momentů ve vývoji příběhu/postav a závěrečná pointa ? Kam se hrabe Fincher.

Docela vkusná oddychovka, ve které opět vede celý peloton Paul Giamatti v roli nezmara Chucka Rhoadese. Navíc ve krásné atmosféře venkovského luxury country-clubu u jezera, kde se přímo nabízí vymýšlet další zvraty a návrat na bitevní pole.

Horská dráha plná uhlazených dialogů které vypadají spíše jako reklama na roboty, ovšem pak se do toho vloží Paul Giamatti s jeho proslovem a jste ochotni tomuhle užvaněnému seriálu, který je specielně v posledních dílech dost za hranou, prominout ledacos.

fyzicky ambiciózní béčko, které možná nemá topovou technickou skladbu a disponuje prachbídnou psychologii postav, ale napětí by se tu mohlo krájet a veskrze dobře inscenované dramatické scény mnohdy nutí zakrývat si oči. Tvůrci si s malým budgetem a 30ti metrovou věží pro kaskadéry dokázali poradit a přetavili to v místy nervy drásající survival. Social networks narážky super.

Corey Stoll se snaží seč mu síly stačí, ale když tu scénáristi připraví několik twistů na 50ti minutách stopáže, může dělat co chce a stejně divák jen nechápavě zakroutí hlavou. Jednotlivé pohyby na šachovnici jsou natolik zkratkovité a nedoslovné, že se dějí jen pro účel zápletky, nikoliv že je jakákoliv reálná predikce, že by se takto opravdu mohly stát reálném světě, plném reálných postav.

Originalitu a záporáka jedničky to nepřekoná, ale sterilní dvojku bez nápadu už ano. Equalizer naštěstí nedopadl jako například Taken a s trojkou udělali duo Washington Fuqua důstojné finále, nebo-li nechali McCalla zestárnout se ctí v překrásných kulisách Amalfi. Last chapter je překvapivě méně akční než předešlé díly a docela obstojně utváří mix křehké rodinné atmosféry pitoreskního maloměsta, které má svůj specifický spirituální náboj, vs extrémního násilí a krve, čehož se Fuqua nebojí a umí jej nadprůměrně dobře zpracovat. Úvodní scénu už sice nic nepřekoná a zdaleka se jí žádná další pasáž ani nepřiblíží, ale jako celek je třetí Equalizer hratelný. Denzel už není neporazitelný maxi-zabiják, ale zranitelný postarší muž, sužovaný démony minulosti a sem tam někomu po cestě životem nakope prdel a udělá co je správné. Přesně mezi 3-4.

Vlastně docela zábava a zcela výjimečně epizoda funguje dobře i samostatně a není přímo nalepená na nějakou další. Vystačí si sama, má docela obstojnou dramaturgii postav, zápletku která se přelévá z leva do prava a zajímavou femme fatale v podobě manželky Mika Prince. Jasně, pořád je to to stejné téma, pořád je to tak trochu na jedno brdo sem a tam a i ty motivace jsou dost těžko pochopitelné, ale jestli to tímhle stylem bude směrovat do finále, tak se to dá v pohodě udýchat.

Nepřirozeně uhlazené, zdánlivě bezchybné, monotónní. To je zároveň i celý problém šestky. Zajímavá je tady jen Sacker v upnutých šatech a možná skalní fandové Chucka Rhoadese budou mít radost z jeho analogických anabází, to je ale asi tak vše co se z toho dá vykřesat.