Kaka

Sledovat 140 minut pobíhat puberťáky po lese je na hranici utrpení. Yates vykrádá batmanovské motivy Nolana na každém kroku, ale nechápe, že to samo o sobě nedělá dobrý film. Protože pokud herci nemají co hrát a za celou dobu se nestane jediná zapamatovánihodná scéna, která by opravdu stále za to, výsledek je více než tristní. Nedopečený, špatně udělaný film bez drajvu, při kterém se tvůrci utopili v opulentních kamerových panoramatech a robustní muzice, přičemž zapomněli na všechno ostatní, co utvářelo úspěch celé série o Harrym Potterovi.

Všechno v čem má prsty Cruise baví a většina toho v čem má prsty McQuarrie nebavila. Minimálně takový je první dojem po shlédnutí MI7. V případě Toma je vidět extrémní nasazení, píle, snaha udělat pro diváka všechno jen aby se bavil. O kaskadérských kouscích, včetně dnes již legendárního skoku z útesu ani nemluvě. Ovšem obsahově to nebaví. Devadesátkový děj, dialogová vata a většina postav nedostatečně prokreslených a tedy emocionálně plochých a to včetně hlavního "megazáporáka" o kterém se dozvíme onen osudový moment historie přes pěti vteřinový flashback, který nám tvůrci pro jistotu v průběhu trvání filmu zopakují tak třikrát. Extrémně nabobtnalá stopáž je při feelingu filmu ala Tomorrow Never Dies těžko ospravedlnitelná. Fyzická akce sice nějaká je, ale Cruise se v tomhle těžko může rovnat s Craigem, nebo s řezníkem Hemsworthem. Na to nemá věk a hlavně fyzické parametry. Tolik diskutované vlakové finále je uspokojivé, ale určitě ne to nej, co kdy MI nabídla. Šestka, která je formální stylizací podobně střižená špiónská jízda je lepší. A ty hřmotné "darknightovské" syntezátory jako by vypadly z dílny Hanse Zimmera tomu pomáhají jen trochu a vykrádají hodně.

Not great, not terrible. Když se při startu bleskově vracíme do druhé světové a oficír Wehrmachtu svítí do tváře okatě digitálnímu Indymu, který mžourá očkama všude jinde než kam má, je to trochu scary, ale naštěstí se po pár minutách ten vlak (doslova) přece jen pomalu rozjede kupředu a dočkáme se i pár vtípků, solidní akce a nápaditých lokací. Ta urputná snaha tvůrců ctít unikátní retro-dobrodružný koncept celé ságy je okatá na každém kroku, ale ne vždy úplně nutná a vhodná. Klobouk dolů před Fordem, který na osmdesátníka dělá neskutečné kousky. Na druhou stranu chápu, že tenhle film v kinech nejspíše propadne i kdyby se Indy stavěl na hlavu. Protože pro mladou generaci je to příliš nezajímavý, neaktuální, generický příběh vycucaný z prstu a staří pardálové si raději pustí The Last Crusade, která se nemusí snažit vracet se ke kořenům, protože ona je ten kořen.

Unikátní bromance ve světě plném ruin a utrpení. Křehká, dojemná a nepodbízivá. V prvních minutách to sice vůbec tak nevypadá, ale postupně si vás dva parťáci získají kousek po kousku. Pokud tedy nejsi úplný ignorant a nehledáš za tím něco, co tam není. Je zde jednoduše řečeno vše důležité o smysluplném vztahu jakéhokoliv pohlaví.

Dystopická pouť opuštěným světem bez pravidel, kde jde každou vteřinu o přežití. Nekompromisní survival s ultimátní atmosférou, napětím a v neposlední řadě promakaným vizuálem se kterým si tvůrci pohráli do detailu. Sice se obsahově celek neposouvá téměř vůbec, ale chápu, že tahle postapo krasojízda mohla být hlavní devízou hry, takže ji tvůrci chtěli dopřát i filmovému divákovi v pořádném množství.

Jakožto absolutní laik, který nikdy nehrál tuhle extra slavnou herní pecku, jsem velmi spokojen. Apokalypsa je dávkovaná postupně skrze autentický dvacetiminutový otvírák, který má naprosté minimum otravně šokujících/lekacích momentů a spíše sází na syrovou autenticitu a peckové first person záběry, které primárně z auta vypadají naprosto výborně. Celek se spíše nese v duchu minimalismu a tenze, než-li okázale velkolepých scén ala World War Z. Jakmile se děj přesouvá do přítomnosti, už je to malinko méně soudržné a trochu to ztrácí tempo, navíc zničené město není vlastně ani tak cool, protože není rozpočet na to mít to cool. Ale hlavní postavy fajn a dějová linie je přinejmenším zajímavá.

Neubráním se srovnání s The English Patient. Podobně koncipovaný příběh, téměř identicky čarokrásné záběry přírody a velká lovestory s ne zrovna idylickým happy-endem.  Na rozdíl od Minghelly je však David Lean generačně jinde a to se podepisuje na dlouhých záběrech, škrobených emocích a především obludné stopáži, která je dost často neospravedlnitelná. Ne snad, že by Zhivago nebyl pompézní film. Nákladně zpracován, dobře zrežírován a k tomu všemu poměrně pečlivě vyobrazující turbulentní dějiny Ruska začátku 20.století, ale prostříhat to o půl hodiny kamerových panoramat a předlouhých obličejových expozic a bylo by to pro diváka mnohem příjemnější.

Art above entertainment. Cyrano disponuje skvělými hlavními herci (dominuje Gérard Depardieu), výtečně zpracovanou dialogovou lyrikou a prvotřídními maskami. Na druhou stranu to má klasická negativa filmového zpracování divadelní hry. Papundeklové kulisy, záměrně přehrávající herce v podstatě ve všech vedlejších rolích a neslanou nemastnou dramaturgii. Divadelní adaptace se tvoří těžko, podobně jako ty herní a dobře uchopit se podaří málokterá. Tato se dá ustát, leč za vyslovenou hitovku bych ji nepovažoval.

Dějově plochá taškařice se stokrát viděnou variací jedné a té samé zápletky, avšak s výtečně sehranou grupou sympaťáků a vlastně i labužnicky zahraným záporákem. Celé je to dynamické, vtipné s několika výbornými scénami (tlustý drak) a charismatickým leaderem Chrisem Pinem. Je vidět, že to točil někdo kdo má cit pro danou látku a úctu k fantasy. Potenciál na nějaké pokračování, či ságu tam je, ale příště buď temnější, nebo scenáristicky originálnější.

O chlup lepší než jednička. Dvojka dobře rozvíjí všechny klíčové postavy. Nestojí na místě, nepřešlapuje. Divák se hlavní představitelům průběžně dostává víc a víc pod kůži, někdy to tvůrci dovolí více a někdy méně, ale když přijdou ty klíčové rozhovory, rozhodnutí a vlastně i dojemné momenty, je jasné, že tady scenáristé a casting neselhali. Dvojku navíc opepřili vynikající neo-cowboy mafiáni bratři Beckovi, kteří přidali patřičnou chuť už tak velmi zajímavě poskládané mozaice individualismu a touhy po moci.