gicous

Sympatický hlavní hrdina a spousta soubojů mně dokázali, i přes přemrštěnou stopáž, udržet u filmu až do úplného konce. Zmínil bych zvláště závěrečný fight, který byl opravdu vzrušující a skvěle natočený. Fungovala i vztahová rovina mezi třemi přáteli, jenž je vyprávěná formou flashbacků a zachycuje jejich osudy na střední škole. Nicméně myslím, že by filmu prospěly vstřícnější střihačské nůžky směrem k přítomnosti hlavních protagonistů, kde je velké množství vedlejších dějových linií. Ty vybíhají z hlavní dějové kostry a končí neuzavřeně kdesi ve ztracenu, aniž by zanechaly větší divácký dojem. Místy mi vadilo přepjaté asijské herectví, ale to je pouze subjektivní averze, kterou v sobě chovám. Celkově se jedná o slušný snímek, který vyniká hlavně ve své sportovní rovině jednotlivých soubojů. 6/10

Není těžké poznat, do čeho tvůrci investovali tak velké peníze. Nádherné kostýmy, stavby a dekorace se především na začátku umějí prodat. Radost pohledět. Kromě tohoto, ale film selhává na všech ostatních frontách - nevyvážené tempo příběhu, špatně fungující fantasy prvky, průměrné akční scény a mdlé charaktery. K tomu si připočtěte naprosto mimoňského Keanu Reevese v hlavní roli. Tomuhle já říkám velkorozpočtové fiasko. Sbohem Keanu Reevesi. Měl jsem tě rád. Neo a Jack Traven mi budou připomínat tvé slavné časy. Možná, že v dalším životě budeš mít při výběru rolí šťastnější ruku. 3/10

Ženský orchestr dirigující svět kolem sebe. Violet, Mattie a Barbara, tři ženy, tři dominantní zástupkyně jednoho rodu, každá hrající vlastní malý vůdcovský part v životě svých bližních. Ovlivňující, ničící, usměrňující, dominující. Dlouho zapomenutí kostlivci pečlivě ukryti hluboko ve skříních, díky ním pomalu vylézají ven na denní světlo, aby uspíšili rozpad celé rodiny. Plejáda hollywoodských hvězd v divadelním aranžmá bez hvězdných momentů, hrající pro celek spíše než pro sebe. Přes vychvalovanou Meryl Streep bych ale vynesl ještě o stupínek výše Julii Roberts. Její výkon v roli Barbary je ozdobou celého filmu. Přízemnější, skromnější a obyčejnější než role Violet, ale o to těžší. 8/10

Cílova divácká skupina bude nepochybně vrchovatě uspokojena, neboť se znovu jedná o prvotřídní vizuální žně. Vzestup říše je obrazově perfektně vypiplané dítko, které jde v identických stopách, zbrocených krví první Třístovky. Má všechno, co jsem od ní očekával - výborné souboje, brutalitu, slow-motion záběry, "krásně" nasnímané uťaté končetiny, lítající vzduchem a především hektolitry digitální krve stříkající vesele všemi směry. Co ale nemá, to jsou alespoň zbytky nějakého příběhu. První díl měl příběh, i když jednoduchý, tak ho měl. Druhý díl nemá ani to. Je to vlastně spin-off, v němž sledujeme vedlejší linii, odehrávající se souběžně s událostmi z prvního dílu. Z dějové kostry zůstaly pouze roztroušené kosti. Nemá to začátek, střed ani konec. Absolutní absence všeho příběhového. Ale stejně si myslím, že Vzestup říše stojí za vidění. Už jen kvůli nadherným bitvám a nádherné krvelačné dračici v podání Evy Green! 6/10

Abych byl upřímný, čekal jsem mnohem větší bordel, než to ve skutečnosti opravdu je. Chvíli jsem dokonce váhal nad třemi hvězdami. Závěr ale dokonale pohřbil celý film. Zimní příběh je především pohádka o boji dobra a zla. Takto k tomu musíte přistupovat, abyste u jeho sledování vydrželi až do úplného konce. Je to pohádka vyloženě pro dospělé se zajimavým námětem, kde je osud prezentován jako zlo a zázrak jako dobro. Vystupují tam démoni, Lucifer, létající kuň, a příšerně ostříhaný Colin Farrell. V rukou Akivy Goldsmana se tohle všechno změnilo v příběhovou spoušť, ke které by tvůrci měli povinně rozdávat divákům kompas, aby se v tom vyznali. Jediné co jakžtakž obstojí, jsou herci a ústřední romance mezi Farellem a zrzkou. Jinak ale na tento film pozor! Nevím, jestli jste na něco podobného připraveni. 4/10

Krásné triky, které ale ve spojení s hlubším příběhem působí nesmírně lacině a prvoplánově. Jackson se předvádí seč může, ale kontrast komorního dramatu a nebesky bezchybných CGI efektů je jako pěst na oko. Nejlepší chvíle zažívá Pevné pouto na začátku, jehož pomyslným vrcholem je scéna únosu. Poté se snímek dostává na nejistou půdu snových sekvencí kombinovaných s komorním rodinným dramatem, do kterého jsou napasovaný motivy vyšetřování a nadto ještě thrillerové prvky s vrahem Susie. Velký zmatek. Sem tam se film dostává na geniální půdu Prstenové trilogie, kdy mně opravdu chytil za pačesy a strhnul sebou. To byly ale pouhé momentky, následované spoustou víceméně průměrné podívané. Z pevných pout cítite potenciál. Film má v sobě univerzální životní poselství, má silnou osobnost za kamerou, vysoký rozpočet, dobré herce, ale tentokrát to jednoduše nevyšlo. Tohle se prostě někdy stává. 6/10

Až na poslední citový výlev Cliva Owena na mně Trust působil reálným dojmem. Film se nesnaží jít příliš přes okraj a ždít tak divacké emoce z přespříliš přecitlivělého chování hlavních hrdinů. Vyšetřování celého případu je odsunuto do ústraní. V centru dění je rodina, a především pak dcera a otec. Jedná se tedy o čistokrevné drama bez thrillerových prvků. David Schwimmer režíruje s jistotou tvůrce, který věděl, co chce sdělit a z jeho filmu to jde cítit. Jasný cíl, kvalitní provedení. S tím korespondují také herecké výkony typově dobře vybraných herců. Moc se líbil úplný závěr filmu, který je zřejmě ukotven v nefilmové realitě více, než bych si to přál. Vzhledem k tomu, že se jedná o drama, mi nevadilo ani televizní aranžmá celého filmu. 8/10

To, co ostatním lidem způsobuje radost, Césarovi naopak přivádí na mysl bolest. Štěstí ostatních lidí je pro něho utrpení nejhrubšího zrna. A tak se César celkem logicky, v jeho případě, rozhodne pro opačnou cestu, jak dosahnout ve svém životě štěstí. Bude zasévat do srdcí ostatních otrávená semínka neštěstí. A pro začátek si zvolí ten nejtěžší možný exemplář. Skrznaskrz šťastnou Claru, která si umí život užít plnými doušky. Ovšem César ji ukáže, co to znamená projít si peklem. Postupně přitvrzuje a své nejlepší číslo si nechává až na úplný konec. To Cláře ten věčný úsměv z její roztomilé tváře definitivně vymaže. A mu přinese konečně blažený pocit dokonalého naplnění. Nádoba štěstí je vrchovatě plná, stejně tak jako divákova nádoba filmového uspokojení. Nezbývá než politovat ostatních šťastlivců, kteří se Césarovi připletou do cesty. Pro jistotu se na ulici nebudu přiblbě usmívat, abych nepřítahl nechtěnou pozornost nějakého podobného nešťastlivce. Mohl bych toho později pekelně litovat. 8/10

Korupce prostupuje všechny režimy a provází lidstvo už pěknou řádku let. Vymýtit ji nelze, navzdory slibům našich velkých politiků. Nicméně někteří se s ní přesto rozhodnou bojovat. On the job vypráví právě o tomto nerovném a často zoufalém boji. Provázanost politiků, kriminálníků, policie a dalších vrstev státní zprávy je natolik spletitá, že rozplést tento zašmodrchaný uzel je věc shola nemožná. Když už někdo sebere odvahu a dokáže vystoupit proti korupční elitě je nemilosrdně odstraněn z cesty. V případě Filipin jsou ideálním nástrojem k provadění vražd vězni. Můžeme děkovat, že u nás máme korupčníky pokrokovější a řekněme uhlazenější. Uchylují se pouze k veřejné diskreditaci a zesměšnění v tisku a v televizi. On the Job má dobrý příběhový námět. Bohužel způsob vyprávění je příliš skokový, kostrbatý a neuhlazený. Tvůrci prezentují spoustu informací bez předešlých vodítek. Byl jsem tak ponechán s vlastní představivostí a spoustu dějových kroků jsem si musel sám domýšlet. Scény vražd a sporadické akce mají dobrou atmosféru a jsou natočeny řemeslně dobře. Ve prospěch filmu hovoří také pro evropana exotické a atraktivní prostředí filipinských slumů a věznic. Celkově se jedná o slušný thriller, kterému ale chybí hladší práce s příběhem. 6/10

Nevadila mi rozvleklost děje. Spíše naopak, dobře se doplňovala s melancholickým laděním celého snímku. Nedokázal jsem ale skousnout naprostou absenci příběhové logiky a také tvůrčí rezignaci přiblížit divákovi motivy jednaní jednotlivých postav. Nechápu také přítomnost kněze v příběhu. Naprosto zbytečná postava. Naopak oceňuji dobře zvolené herce a hezkou kameru. 4/10