Moje oblíbené filmy

• Nebe nad Berlínem (1987) Někdo chce "pochopit" a nechat se unést, někdo nechce a nenechá se. Srdeční film. __________ (šla jsem na to kdysi do dnes už neexistujícího Kina Praha jen kvůli Caveovi, ale nakonec to bylo všechno úúúplně jinak)

• Takoví normální zabijáci (1994) Milovat nebo nenávidět. Dokonalý skvost. Kult.

• Stalker (1979) Neuvěřitelně zvláštní, hypnotický snímek s nádhernou vizuální i hudební/zvukovou stránkou a absolutně specifickou depresivní atmosférou - nevzpomínám si, že bych někde jinde zažila (byť jen trochu) jí podobnou. Filosofické otázky tu člověk nalezne na každém kroku a je jen na něm, jak se k nim postaví a co si z toho pro sebe odnese. . . . . Jeden z těch opravdu nejsilnějších filmů, jaké jsem kdy viděla.

• Idioti (1998) Jednou jsem si takhle četla Housera a narazila na pár slov k právě promítanému filmu Idioti. Tak mě to zaujalo, že jsem tehdá ve svých cca 15 letech šla úplně samotinká do Kina Praha, sedla si do skoro prázdného sálu a s čelistí u kolen shltala celý naprosto jiný film až do konce. Jen u pornoscény jsem byla rudá až za ušima a dělala jsem před těmi asi čtyřmi spolusedícími, že tam nejsem. Zlatý časy.

• Krtek (1970)

• Mechanický pomeranč (1971)

• Satanské tango (1994) O Satanském tangu se dá bez uzardění říct, že je vážně "něco extra"! Sedmi a půl hodinový černobílý opus má tři intermezza a je rozdělen na několik kapitol. První polovina (možná první dvě třetiny) filmu, to je pocitová lyrika v tom nejsilnějším slova smyslu! Pomalý, hypnotický pohyb kamery a nekonečné záběry (ztemnělé okno - zdá se, že se na plátně absolutně nic neděje, ale po chvíli se ukáže, že pomalu svítá - postupně je vidět sklenice na stole, nábytek,... dost silný "okamžik"), které jsou však dlouhé přesně tak, jak mají být. Poslední třetina ale začíná být v kontextu celého snímku až příliš epická - původní, podivně neurčitá depresivní atmosféra, promoklá deštěm a plná beznaděje, se téměř vytrácí a nastupuje jiná, už bohužel poněkud "konkrétnější" (deště a dlouhých záběrů si však užijeme i tady - a slovo "užijeme" nemyslím ironicky). V rámci celého díla zvládl Tarr vystřídat snad všechny nálady - od deprese, úzkosti a znechucení (velmi silná scéna s trápením kočky - ač v ní neteče krev, lhostejný při ní nezůstane snad nikdo, protože je vidět, že to není "jenom jako"), až po téměř záchvaty smíchu (tancování opilých vesničanů - ať mi nikdo netvrdí, že herci nebyli totálně nalití - tohle se totiž zahrát prostě nedalo - a pokud nebyli, pak smekám!). Satanské tango je umělecké dílo v téměř ryzím slova smyslu (nebýt té zmiňované poslední části - byť samotný závěr je opět příjemně podivný) - někdo může donekonečna snímat dlouhé záběry krásné krajiny či osob a divák u toho umře nudou - Tarr, potažmo i jeho kameraman, však svým obrazům vdechl duši - jak to udělal, netuším, ale je to nádhera, pro kterou je i sedm a půl hodiny málo...

• Unaveni sluncem (1994) Jeden z nejkrásnějších filmů, co znám! Michalkov dokáže být neuvěřitelně "lidský" - jak v režii (spousta milých detailů v chování postav dělá film "opravdovější"), tak i v samotném jeho stylu hraní (vztah s dcerkou zde sice hrát ani nemusel, ale přesto mě jejich krásné pouto pokaždé neuvěřitelně dojímá - navíc ona je před kamerou tak bezprostřední, jak jen to je vůbec možné...a snad ještě o trochu víc!). . . . . Nádherné obrazy, zajímavý děj, krásná hudba a skvělí herci - a ať už se mně nebo komukoliv jinému politický podtext snímku líbí nebo ne, já tenhle film prostě miluju...

• Krásná hašteřilka (1991) Velmi silný film, zobrazující symbolicky tolik nevyřčeného - podivný vztah malíře a jeho nahého modelu (a též podivné, ale silné pouto s jeho dřívější modelkou a nynější životní partnerkou), strach člověka z přiznání si svého vlastního já (je přeci o tolik snazší schovávat se za různými falešnými maskami), touhu umělce jít svým výtvorem až za hranici lidského chápání - uchopit a zobrazit neuchopitelné a nezobrazitelné,... Je toho tolik, co se v tomto skvostu dá najít. Třebaže film má celé 4(!) hodiny, Jacques Rivette mě opět nedokázal ani na chvíli nudit - dokonce bych bez jakýchkoli problémů zvládla celé ty čtyři hodiny bez přestávky (která je ve filmu uvedena). I druhé (a ještě silnější) setkání s tímto, dříve pro mě neznámým režisérem, mi dokonale vyrazilo dech a já se ho snažím jen stěží znovu popadnout...

• Žhavé výstřely 2 (1993) Uzel. Bastardi. Spolu s prvním dílem dva dokonale laskavé filmy, na které se podívám každý rok minimálně jednou a vždycky si to budu neskonale užívat. Topper Sheen forever.