sklennenka

Zase jeden z filmů natočených za 2. světové války, který měl za úkol zvednout náladu českému národu v nelehké době. Myslím, že se mu to i celkem podařilo minimálně na dobu, než divák vyšel z kina. Příběh vás donutí vypnout a vnímat sled po sobě jdoucich absurdních situací. Určitě zaujme krásná Marcelka (Jarmila Smejkalová), netradiční R. Hrušínský v roli trošku MOMENTÁLNĚ zaostalého nápadníka a celkem tradiční Jára Kohout coby Vendelín Šiška. Také přemýšlím, kam se nám poděla obliba foxteriérů? Nebýt Čapkovy Dášenky a našeho milého Bobíka, upadla by snad tahle rasa úplně v zapomnění.

Mám velikou radost, že se mi konečně podařilo najít ve zdejší databázi tenhle krásný dětský muzikál. Je pravda, že jsem ho viděla v televizi jako hodně malá, možná ještě coby dítko předškolní, ale nedokázala jsem ho do dneška vymazat z hlavy. Pamatuju si jak na mne zapůsobily zejména ony pohádkové zvířecí bytosti. Tenkrát jsem opravdu věřila v jejich existenci.

K filmům s tématikou druhé světové války mám jakousi posvátnou úctu a nerozlišuju kdy a kým byl daný snímek natočen. Plný počet hvězdiček tak obdržely filmy jako Tucet špinavců, Schindlerův seznam nebo třeba Kukačka v temném lese a Tmavomodrý svět. O to víc zamrzí, že LIDICE na ně nedosáhnou. Rušivě na mne působila chvílemi rádoby dokumentární kamera ( což bohužel zřejmě bylo záměrné ) a také střih u dramatických scén. K hereckým výkonům naopak nemám žádných připomínek, dámy i pánové se jich zhostili výtečně.

Zjistila jsem, že je to teprve můj první viděný film od Krzysztofa Zanussiho a teď už můžu říct, zdaleka ne poslední. Ve snímku mne zaujal Zbigniew Zapasiewicz i proto bych chtěla shlédnout další režisérovy počiny s tímto hercem. Jinak menší problém pochopit jednání hlavního hrdiny může mít dost z nás - diváků ateistů. Osobně si myslím, že postava Filipa je natolik komplikovaná i bez víry, že bych pokračování happyendu v jeho případě neviděla tak růžově.

Mám jeden zásadní problém. Muzikál jakožto filmový žánr mne totiž naprosto míjí. Ale přesto jsem Moulin Rouge toužila shlédnout už proto, že se o něm píše a mluví v superlativech. Uznávám - výprava, kostýmy, pěvecká i taneční čísla, kamera a v neposlední řadě i herecké výkony, to vše je hodno oscarového filmu. Ale jak říkám, mám jeden zásadní problém...

Ráda se nechám dojímat, takže nehledíc na nepříliš vysoké hodnocení a lacinou romantikou zavánějící název filmu jsem usedla před obrazovku. Náš starý známý Patrick Duffy nezklamal. Neumím si ho představit jinak než jako kladného hrdinu, bohužel tím má chvála končí. Předvídatelný děj i konec a hlavně odbytý dabing vše dokonale zazdil. Dialog obou hlavních hrdinů v život ohrožující situaci mi zněl, asi tak jako tlachání u zmrzlinového poháru v cukrárně.

Z tohoto filmu mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu musím ocenit místy originální momenty, zvláště znásilnění Anny, nebo jednu z Leonovych návštěv Anny, která mi silně připomněla jakousi repliku z Mr. Beana. Tahle scéna mne tedy opravdu zaujala a film působil chvíli jako tragikomedie, vcelku mne ale příliš neoslovil.

V tomto případě nesouhlasím s nálepkou nudný film. Naopak. Příběh nám vlastně ukazuje celkem slibně se rozvíjející vztah manželů i s jeho všednodenností, která pro někoho může být i nudou. Poté co se nakupí sled mnoha nezáviděníhodných událostí poznáváme, že právě všední starosti jsou vlastně to obyčejné štěstí. Charaktery jednotlivých postav jsou podle mne naprosto reálné a bohužel opravdu ze života. Zase jedno pěkné psychologické drama, které nikdo z nás nechce prožít na vlastní kůži.

Autoři vsadili na oblíbené téma, které již slavilo úspěch v zámoří a to jest seriál z nemocničního prostředí. Samozřejmě, že to tak úplně nevyšlo, jelikož trh je přesycen a hlavně scénář není zrovna silnou stránkou tohoto rádoby trháku. Věčná škatulata hejbejte se (odchody do Prahy a příchody odevšad ), vztahy každý s každým a naprosto nevěrohodní pacienti mne tedy dvakrát neuchvátili a proto už nyní jen a jen přepínám.

Tahle hudební studiová pohádka mne i po letech neskutečně dojímá. Postava dědečka Habaděje je opravdu jak vystřižená z Ladových obrázků, bába Kanimůra a horda čertů nemá chybu. Myslím, že se naše tehdejší herecká elita v této pohádce pěkně vyřádila. Dokonce mi nevadí ani modernější pojetí v čistě ladovských kulisách.