Rawar

Nádhera, moc se mi to líbilo, opravdu kamarádi. Ale měl jsem se raději podívat na tu animovanou :-) Po dlouhé době jsem sebral odvahu shlédnout snímek, který jsem jako dítě tenkrát nedokoukal a ta část, co jsem stihl mě pronásledovala ve snech pěkných pár měsíců, snad i let. Ach proč zrovna s mouchou, proč ne třeba s tapírem, nebo sépií ? Pravda, těžko by se tahle fauna dostala do transmitoru nepozorovaně, ale alespoň by se mi tolik nezvedal žaludek z kašičkovitých efektů a silně odpudivých abscesů. Nejedná se sice o žádnou slaboduchou srajdu, kde nechutnosti hrají jediné housle, alóbrž o dobře zvládnutý horor, který má perfektní scénář, dobrou hudbu a je skvěle zrežírovaný. Dokonce i výkon Geeny Davis je excelentní...já jen prostě vážně nechtěl mouchu, mouchu vážně ne, třeba užovku nebo vietnamské prasátko, ale mouchu ne, prosím Vás, mouchu už ne

Tak tohle byla sračka prvního stupně :-) Dvojka je sice v šedočerném moři braků a slátanin, ale pořád to byla legrace. Tady jsem měl silný pocit, že to rejža myslí vážně a hlavně se mi z té botoxové nádhery zvedal obsah zavazadelníku až běda. Nebýt jejich "smyslných" rtů, možná by se to na jednu hvězdu vyšplhalo ;)

Po nějakém čase jsem se na Hvězdnou Pěchotu opět podíval. Na tomto základě, i na základě některých nařčení, že hodnotím příliš vysoko, zvedám ze čtyř hvězd na hvězd pět. Když si k perfektnímu, rychle se valícím, vesmírném dobrodružství o přerostlých členovcích, které si nebere servítky s narážkami na ožehavá témata universa a je okořeněno skvělým humorem...přičtu naprosto famózní hudební doprovod, nemám nejmenší důvod nejít k hodnocení nejvyššímu. Komu se to nezdá, ať si pustí výsadek na Klendath a pořádně zesílí hlasitost ;) Chvílemi má člověk pocit, že to ten film myslí vážně, velice silná záležitost

Nastavovaná kaše ??? Možná. Ale perfektní hudba, pankáči ve službě státních složek a létající RoboCop, to je přece super :-) 75% " s tím nepočítejte, kamaráde "

Nechutná Paris, vrtící svým strnulým tělem pro pobavení milého čokoládového hocha patří k tomu nejstrašidelnějšímu zážitku, který jsem si z filmu odnesl. Jinak celkem klasická vyhlazovačka, z prostředí ne úplně klasického muzea “ voskových “ figurín na opuštěném venkově

Pokračování v žádném případě nedosahuje kvalit prvního dílu, pořád se na to ale dá koukat. To že hudbu nedělá mistr Poledouris jde znát ale i tak doprovod není žádnou katastrofou. Závěrečný fajt kdy RoboCop vytrhne nepřátelskému robotovi mozek i s míchou je docela fajn :-) Ustoupilo dramatično ale je zachovaný nadhled a smysl pro humor. 70% "Říkal jsi, že ho chceš jenom postrašit! A nevypadá postrašenej ??"

RoboCop může veřejnost často zmást svojí nálepkou akčního krváku. Ne že by akce a krev nebyla součástí, naopak, tyto prvky jsou zde zastoupeny velice hojně, na základě čeho se slabším povahám může udělat nevolno. Nijak nám to nezlehčuje ani fakt, že film je natočen v 87 (pro mě docela zásadní rok ) Od Člověka co natočil Total Recall nebo Hvězdnou pěchotu nelze očekávat decentní přístup. Není to však jenom tupé masakrování a potírání zločinu nejdrsnějším možným způsobem. Máme tady docela dramatický a vlastně dost smutný snímek o osudu nešťastného policajta, který se proti své vůli stane něčím, na pomezí stroje a člověka. Konstruktérům se však nepodařilo vymazat jeho mozek dostatečně a tak se mu vrací vzpomínky v bolestivých flashbacích a on se tak vydává cestou pomsty a hledá odpověď na leckdy přetěžkou otázku: „ Kdo jsem ??? “ Podpořeno skvělou hudbou se pak jednomu i sevře hrdlo, konkrétně scéna kdy RoboCop prochází svým starým bytem, anebo si poprvé sundá helmu, mě osobně dlouhou dobu velice tížila. Pan Verhoeven to zkrátka svým sadistickým způsobem umí. Stejně jako vše okořenit svým luxusním humorem: “ vesmírné dělo při rutinním testu náhodou vypálilo lasery strategické obrany “

Určitě nehodlám obhajovat svých pět hvězdiček rádoby intelektuálními žvásty o rukopisu tarkovského a sracionální, pardon stacionární kameře, ale řeknu to jako člověk a řeknu to po svém. Je pravda, že film se jednomu může táhnout jako smrad, že mu příjdou zdlouhavé záběry, na zdánlivě banální kusy krajiny, jako provokace a celková patina a barevné podání je mu těžce u pérdele. Není to žádný akčňák, ke kterému můžete nepřipraveni usednout a bude Vás bavit, protože i když jste o něm nic nečetli ani neslyšeli, je natočen chytlavě a přístupně pro větší část populace. Je asi hloupost chtít po divákovi, aby si před shlédnutím filmu nejprve přečetl historii celého příběhu, ovšem u STALKERA to není na škodu. Myslím že většina pětihvězdičkářů už s bratry Strugackymi něco dočinění měla, nebo je také zaujala perfektní FPS akce STALKER, odehrávající se v zóně po Černobylské katastrofě. A možná, že jen spoustu z nich rádo lehce psychadelické kousky, kde je obrovský prostor pro vlastní názory a přijetí pointy po svém. To všechno jsou argumenty, zdvihající STALKERA do červených vod. Konkrétně mě tak moc zaujal barevným podáním, autentickým dabingem, krásnými záběry oné zóny (miluju Piknik u cesty i hru STALKER) a třeba jen cestou po kolejích do magické a tajemné krajiny, kde začíná divočina. Mít tak za barákem taky takové koleje a vyrážet si za poklady do tajů nebezpečné zóny. To by byla přece krása. A neméně podstatnou předností je samosebou ukázková sonda do lidské, i když ruské, mysli. To už ale bruslíme do filosofična a to jsem neměl v plánu

Inu, ne že by to bylo vyloženě na tři hvězdy, přece jenom trojhvězdí není jen tak pro kdejakou slátaninu, jakou tento počin rozhodopádně je. Osudy osádky vězeňského autobusu, toho času v lesích, kde zhýralé, deformované kreatůry dávají dobrou noc nejsou nikterak záživné, ani když jsou ozvláštněny faktem, že se nám zde setkávají tváří v tvář americký nacista a turecký kebabáš, co si mimochodem střihl roli v perfektním Footbal Factory. Nic z toho by na ty tři hvězdy nedosáhlo. Jedna věc se ale tvůrcům nechat musí. Jejich smysl pro humor musí být nebetyčný, nebo snad musí být úplně vylízaní. Jak jinak si vysvětlit scénu, kdy muklové uříznou mrtvým druhům jejich nohy tak šikovně, že nejen že se nijak nezbaví řetězů, ale potom sebou vláčí uřezané pahýly zavěšené v poutech, kymácející se ve vzduchu, jakoby se nechumelilo. Tohle bylo prostě epesní

Mohlo z toho být docela zajímavé post-apo krimi (to je žánr, co?) kde by Bandaska vyšetřoval spiknutí ohledně robotických poutníků, ale bohužel se z toho vyklubalo jakési prapodivné melodrama, kde půli filmu protrpíme v nekonečné poušti aby nám na závěr zamávala robostitutka a ve vzduchu plynulo zodpovězení otázky, zda li přivést dítě do zničeného a chátrajícího světa. Myšlenka lehce ohraná a jenom na jejím základě snímek zkrátka nefungoval.