Freemind

Generační film o beach bitches, zhýralých teenagerech z éry post-MTV, který se nakonec rozseká na tom, na čem se rozseká většina generačních filmů - a to na faktu, že je vždycky točí lidi o dvě generace starší. Scénář moralizuje a dívá se na své postavy svrchu, a to jsou hříchy, které nespraví ani dvě tuny naolejovaných cecíků, kterými je celé toto dílko zavaleno. Jinak jde o kus solidní práce, hlavně z vizuálního hlediska - něco ve stylu "Enter The Void" meets "Drive". Bohužel na rozdíl od těchto dvou mistrovských kousků připomínají "Spring Breakers" krásně zabalené krabicové víno. Pobaví, vyprchá, zanechá krátkodobý bolehlav. Další, prosím.

Průměr, a to ještě s odřenýma ušima. Boyle má asi nejlepší léta za sebou, protože jeho nejnovější dílko připomíná zpracováním debut nějakého britského rejži od reklam. Film vaří z velmi nevyrovnaného scénáře, kterému rozhodně nepomáhá devadesátková hudební režie a hodně slabá kamera. Kdyby nebylo jako vždy vynikajícího MacAvoye a hladkopohlavní Rosario, tak bych ještě jednu hvězdu ubral. Co to robiš, Danny?

Extrémně chutný, sofistikovaný film srovnatelný se scenáristickými hříčkami Woody Allena nebo Charlieho Kaufmana. Jednotlivé úrovně a metaúrovně příběhu se vzájemně proplétají a ovlivňují, hrdinové se postupně začínají dusit v husté šťávě svých egoistických ambicí až nakonec dospějí do fáze, kdy jsou úplně všichni odhaleni jako krásně nechutní, poutavě trapní sobci. Poslední třetina sice trochu zbrzdila úspěšně rozjetou zápletku, ale elegantní konec to vše vrchovatě vynahradil. Mňam.

Výtečně natočený psychologický thriller o běsech schoulených v zákoutích lidské duše a zároveň ukázka klasické scénaristické školy Tennesseeho Williamse. Pokud se vám líbil "Tramvaj do stanice touha", tak neváhejte ani vteřinu. Tleskám obsazení - uhrančivé Elisabeth Taylor, sympaticky roztržitému klaďasovi Montgomerymu Cliftovi i démonické Katharine Hepburnové. Po finální, takřka surrealistické gradaci (s lehce přehrávající Taylorkou) nemohu jinak - velmi, velmi silná čtyřka.

Mike Leigh je divnej, ale (nebo spíše "proto") ho začínám mít rád. "Secrets and Lies" sice trochu hyzdí přepjaté herectví permanentně ubrečené Brendy Blethyn, ale zbytek funguje naprosto dokonale - nenápadná mozaika náhledů do intimního života několika lidských ztracenců diváky nestrhne, ale spíše pomalu podemele. Timothy Spall, který po celou dobu exceluje v roli dobráckého fotografa, se nakonec geniálně blýskne v působivém proslovu před rozhádanou rodinou. Krásný, tichý, velmi anglický film.

V polovině jsem to vypnul - a to obvykle vydržím i u těch největších kravin. Utahaná, mdlá, nudná óda na newyorskou italskou menšinu s klišovitými postavami, které hrajou mizerně vedení ochotníci. DeNiro je Pan Herec, ale jako režisér stojí za kyblík prošlé mozzarelly.

Krev, moč, střeva a zvratky prosím jako aperitiv a ne jako hlavní chod. Jinými slovy - troška nechutností mi divácký zážitek nikdy nepokazilo, ale nebaví mě, když jsou alfou a omegou celého filmu. Nuda.

Tohle bude horší než coming out homosexuála před ultrakonzervativními křesťanskými rodiči. Dal jsem čtyři hvězdičky filmu s Jasonem Stathamem - teď bych měl potupně vrátit průkazku do knihovny a spálit DVD kolekci s Bergmanovou filmografií. "Redemption" se vědomě snaží flirtovat se širokým publikem - je to sice akční thriller s klasickou stavbou revenge-flicku (a lá Mason Storm - jen počkejte, holomci, umeju se, potrénuju a pak pohovoříme!), děj je ale prošpikovaný jemnějšími psychologickými prvky, takže celé to chutná dost ... evropsky. Do osmdesátkového béčka je namíchané lovestory s rachitickou jeptiškou (dejte už někdo té Buzkové nažrať!), hlavní hrdina sice kráčí londýnskými ulicemi jako mlejnek na maso, ale zároveň je to dobrý synek, který tu pohladí pejska, tam dá penízky bezďákům a na prvním rande svou milou něžně poceluje na rtíky. Ke konci už tato prapodivná konstrukce ztrácí stabilitu, takže jsem si užíval spíš drobné chuťovky - vynikající Marianelliho hudbu (šup do seznamu oblíbených skladatelů), scénu s rukama vyčnívajícíma ze stěn (Polanského Hnus?) nebo dlouhý close-up na brečícího Stathama (a to je opravdu něco, protože jeho dosavadní herecký repertoár sestával ze dvou poloh - a) nejdřív tě ošukám a pak tě zabiju, b) nejdřív tě zabiju a pak tě ošukám). Suma sumárum, je to celé trochu jako paraolympiáda - Honzík sice nevyhrál, ale celé to pěkně zaběhl, tak dostane hliněnou medaili za snahu. Steven Knight je schopný scénárista, který si dokáže pohrát s žánrovými klišé, takže mu do budoucna držím celuloid, aby nemusel dělat tolik kompromisů. V jeho dalším projektu vystřídá dutohlavého Jasona Tom Hardy - a to už může být jiné drámo.

Máte rádi filmy, u nichž každou vteřinu cítíte, jak se vám pomalu a nenávratně snižuje IQ? Tak si to užijte. "Olympus" je jako nedonošené dítě dvou otců - Baye a Emmericha, a po obou zdědil to nejhorší. Je to patetická, stupidní ptákovina se scénářem, který vypadá, jako by ho napsal šestiletý fakan, který má školní sešit počmáraný kresbami tanků, rotačních kulometů a amerických vlajek. Od prvních okamžiků útoku na Bílý dům až do samotného konce se táhne dlouhá, předlouhá série WTF okamžiků prokládaných směšným vlasteneckým rosolem. Zabít, spálit, zahrabat v lesíku.

Film vypadá trochu tak, jako by se Kubrick chystal natočit "Shining", ale poslední noc před natáčením by strávil sledováním japonských horrorů a ráno si u kafe a cigára řekl "Kašlu na art, natočím něco se spoustou lekaček". Film má do poloviny docela slušnou atmosféru, ale jakmile mamča vyleze ze stínu, hned je celá husí kůže tatam a už se nikdy nevrátí, pohádka mládí. Zajímavý nápad ubíjí fádní podání, mé poslední jiskry zájmu definitivně uhasil utahaný závěr. Mohlo to být horší, nebylo to ... ale vlastně jo, bylo to dost špatné.