J. K. Lister

Člověk by nevěřil, kolik blbců kolem sebe má, jen to někdy nelze poznat. Ale opravdovým fakterm je, že, to co nevíš ty, vědí ostatní, a to co víš ty, ví málo lidí. Nechápu, proč to berete za odpad, to se stydíte za to, že jste blbý nebo jste až tak nad věcí, že nad tím mávnete rukou - to je odpad, vyhodíme to na počítači do koše, ať se o to popeláři postaraj. A to už bychom se dostali k ekologii. Jo, jasně, většinou sem příjdou známé celebrity, poví vám nějaké vtipy, zážitky ze života, protože vám chtějí ukázat, že jsou taky jenom lidi jako, jen jsou krapet víc na očích.

První Úsměvy se Zdeňkem Svěrákem jsem neviděl, až s Jaromírem Hanzlíkem, ale to myslím ani trochu nevadí. Je to příjemný moderátor, který vám dokáže zpestřit hodinu, ani o tom nevíte.

Co si pamatuju, tv pořad Vega moderoval i Tomáš Jančařík. Nejvíce mne pobavil seriál, který na tu dobu pro mne neměl obdoby Robin Hood (1986), dále novozélandský seriál Děti z kouřové hory. Někdy si myslím, že se na takové seriály zapomíná a stejně je tomu i s australským příběhem Proti větru, který jsem viděl před patnácti lety a víc už ne, o vězních deportovaných z Anglie do Austrálie, kde si měl každý odpykat svůj trest. Proto si myslím, že by měla Česká televize nějaké seriály na přelomu 70 a 80 let reprízovat.

Když mi bylo sedm, osm nebo devět let, nedovedl jsem si představit v Magionu nikoho jiného než Jana Rosáka se spoustou hraných či animovaných zajímavých filmů.

Banánové rybičky jsem bral vždycky jako odpočinkový relax. Posloucháte napůl ucha halininy občas vtipné drby. A hosté. Samozřejmě, že jsme každý jiný, takže z některých musí člověk tahat odpověď jak z odrbané deky.

Na plovárně s Markem Ebenem je asi nejúchvatnější a nejpozoruhodnější pořad, co jsem kdy viděl. A vyslechnout si interview s dalailamou či panem Lamborginim, umělci jako jsou Robert Redford, Jack Nicholson či Harvey Keitel, a jiné významné světové celebrity tak tomu říkám "klobouk dolů". Myslím, že tento pořad má ve světě díky své kultivovanosti velkou popularitu, asi proto, že jde o nenásilné rozhovory, které přivedou člověka na jiné myšlenky a jiné uvažovaní.

Když jsem byl malý a nebylo se na co dívat, podíval jsem se na dokumentární pořady, které mne v té době jako malého kluka naplnily víc, než nudné pořady, co vysílaly. Od Jiřího Grygara mám doma knížku Vesmír napsanou v osmdesátých letech minulého století a přečetl i Vesmír, jaký je. Před deseti lety jsem navštívil hvězdárnu v Ondřejově, kde jsem se dozvěděl poutavým stylem, jak uváděl J. Grygar v Okna vesmíru dokořán všechno možné o známém vesmíru. Co se týče pořadu, byl to můj první pořad o vesmíru, který jsem sledoval, uchvacovalo mne, jak vznikají dvojhvězdy, supernovy, bílý trpaslík, černé díry a jiné úkazy, které jsou ve vesmíru vidět (a když ne tak prostředníctvím televize nebo v dnešní době pomocí internetu. Nedávno jsem viděl jednu fotku ze sondy Cassiny, která přistála na Titanu, jediném měsíci Jupiteru, který má jako jediný v naší soustavě atmosféru - no přes tu hustou mlhu jsem toho moc nevyčet