P. J. D.

Geniální scénář od Ito Tomohiko podle ještě geniálnější předlohy. Skvěle natočené (respektive nakreslené) pro propracovaný svět a stejně propracované postavy, které jsou každý svým způsobem originální a zajímavé, a přesto se drží v rámci skutečných možností. Otázka, co by se stalo, kdyby jsme měly v rukou možnost vzít jediným pohybem ruky někomu život, je v tomto případě skvělé podána. Vyšetřování Kiry a jednotlivé posuny hlavních postav, které si budují cestičky skrze rozvíjející příběh... Tohle je prostě něco, co funguje. Škoda o tom psát, když člověk sám neviděl. Detektivka, noir a mnoho jiné. Jedním slovem a jednou větou se to nedá shrnout. Zkrátka a dobře geniální

Co k tomu říci… wow… tohle se mi těžko píše, protože tuším – a zřejmě i správně – že po seriálu asi žádné pokračování nepřijde a slíbený snímek na jeho motivy se pravděpodobně nedostaví. No nechal jsem si dost času na to, abych si své hodnocení promyslel, protože jsem si zpočátku myslel, že bych k němu nepřistupoval nezaujatě a tím pádem i zodpovědně. Musím ale říci, že jsem dnes tímto hodnocením zklamal na plné čáře. Seriál si mě dokázal získat a omotat kolem prstu. Jednotlivé příběhy totiž mají jednak hlavu a patu a taktéž nesou odkaz jakési stěžejní myšlenky – ponaučení. Ať už se tváří na první pohled lehkovážně, či jakkoliv trhlé – myšlenka tam je. Jenom člověk musí hledat. A hlavně chtít. Proč to ale píšu? Protože si mne seriál získal svými příběhy? Možná. Nebo to možná bude tím, jak skvělý byl jeho soundtrack. Pokud budu hledat jakýkoliv jiný animovaný seriál a pokusím se ho srovnat po hudební stránce s tímto, musím konstatotovat, že tento ho na plné čáře převálcuje a ještě mu ufrčí o několik pěkných kilometrů dál. Fontána hudebnosti – tak bych to nazval. Dobrý příběh, výborné postavy a famózní hudba, plus celá řada dalších věcí, na něž by bylo škoda plýtvat slovy. Kdo neviděl, nepochopí. Za mě 5 z 5. Na tenhle seriál ještě budu dlouho pozitivně vzpomínat.

Klasika od Agathy Christie v podání fenomenálního Davida Sucheta zná dnes skoro každý, kdo kdy vůbec slyšel o takové "malé" televizní stanici BBC. Co by to ale bylo za detektivku, kdyby se v ní neobjevily správní padouši a detektivovi věrní pomocníci v podobě kapitána Hastingse, slečny Lemonové, či Inspektora Jappa. Případ není nikdy jen tak jednoduchý, abychom vraha mohli poznat od začátku a nikdy tak těžký, abychom k němu sami podle vlastní dedukce nepřišli, což ho činí více lidské a přijatelné pro všechny skupiny (netřeba být žádným odborníkem na detektivky). Jak by řekl sám Hercule Poirot "Magnific!".