Chegi

Tři hodiny tancování, řvaní, hekání, nelogických dialogů a wtf děje. Ztráta času a peněz. Doporučuji místo Slunovratu kouknout na záznam sjezdu SPD. Po shlédnutí se totiž budete cítit úplně stejně, jako při odchodu z kina. A ušetříte za lístky.

Brilantní Helen Mirren jenž hravě zastíní i Dámu ve zlatém. Soudní drama proložené emočními vzpomínkami na útěk z nacisty ovládaného Rakouska a to vše dle skutečných událostí. Ač poměrně nenápadný film, je tento snímek rozhodně zatím jedním z nejzajímavějších v letošním roce.

Pár let poté, co Stone natočil své pravděpodobně nejzásadnější magnum opus a to JFK, se zaměřil tentokrát na pravý politický protipól liberálního smýšlení Johna Kennedyho, tedy Richarda Nixona. Stoneovi se podařilo opět vzbudit v divákovi paranoiu 60. a 70. let, která obestírala americký národ, jež se stále ještě nezbavil myšlenkových pout, které mu nasadil senátor McCarthy. A v této době přichází Dick Nixon, jako člověk, který eliminoval politiku na "dobro" a "zlo", "my" a "oni" a snad možná ještě přesněji na "já" a "oni". Paranoia tentokrát sídlí v Bílém domě a tomuto tématu ustupují do pozadí (ale nejsou opomíjeny) tak důležité události, jako uznání Číny, SALT I a II a válka ve Vietnamu. O co se Stone snažil, bylo nejspíše ukázat na mnohdy trnité cestě k prezidentskému křeslu Nixonovu osobnost a důvod, proč odposlouchával nejen sebe, ale i ostatní, což vedlo k jeho rezignaci. Nemyslím, že se dá tento film považovat za historický pramen už jen z podstaty, že byl natočen právě Oliverem Stonem, ale nelze mu upřít výpovědní hodnotu a snahu přiblížit asi nejnenáviděnějšího prezidenta v historii USA divákům.

Milé a nenápadné komorní drama, které především ve druhé polovině přebíjí humornou stránku filmu. Velkou devizou jsou především skvělé zahrané role všech tří hlavních protagonistů, které po celou dobu drží vysokou laťku. Když nic jiného, alespoň se dozvíte, co znamená viager (myslím, že je v tom částečná podoba s dědou Komárkem :) ).

Mrazivé svědectví dokumentu, který připomíná to, na co paměť českého člověka už dávno zapomněla, neboť byla za tu dobu zasypána dalšími aférami a kauzami vlád následných. Jeho aktuálnost i po 17 letech od zmiňovaných událostí každodenně a smutně připomíná postava prezidenta na Pražském hradě.

Příjemný nízkorozpočtový snímek, který oslovil i mě - člověka bez jakéhokoliv náznaku hudebního sluchu, či talentu pro muziku. Mínusem je nesympatický hrdina, který se od svého učitele téměř neliší, a tak zde absentuje tradiční boj dobra a zla. Strhující výkon podává J. K. Simmons, do kterého bych to nikdy neřekl. Rozhodně jde o právoplatného favorita mezi loňskými filmy.

Jedinou, ale zato velikou, chybou filmu je nevyužitý potenciál. Místo toho, aby se děj zaměřil na nejgeniálnější mysl přelomu tisíciletí, pouze sleduje ve dvou hodinách plytký romantický vztah mezi hlavními hrdiny. Neříkám, že by bylo lepší natočit strohý životopisný snímek pouze o Hawkingovi, protože první půlhodina z univerzity je perfektní, ale v určitém momentu je Hawkingův příběh vystřídán tuctovou romantickou zápletkou a to je podle mě špatně. Ovšem výkon Eddie Redmayna je naprosto obdivuhodný.

Srovnávat Americkou noc a Birmana (jak se tu někteří snaží) dost dobře nejde, přestože z obou filmů vyzařuje podobná láska k řemeslu a problémy s tím spojené. Režisér Iñárritu tu používá trik, se kterým přišel před více jak šedesáti lety Hitchcock v Provazu, a to zdání nestřiženého filmu, které dodává snímku na zajímavosti a pomáhá vám rychle se vcítit do děje. Co ale diváka dostane, je excelentní výkon Michaela Keatona, který tu dokazuje že umí hrát první ligu a už nyní lze očekávat zlatou sošku za hlavní roli s jeho jménem. Kolem a kolem, až na některá iritující fantaskní snění hlavního hrdiny jsem z letošního oscarového favorita nadšen.

Černobílý pohled na problematiku, která je tak složitá, že 60 minut nestačí ani na úvodní slovo. Chápu a svým způsobem vítám prosrbský tendenční pokus o "dokument", protože zde zaznívají názory, které u nás tak často neslýcháme. Neříkám, že je vše v dokumentu pravda, ani si to nemyslím, stejně jako si nemyslím, že Srbové jsou v Kosovu jednoznačně ukřivděným etnikem, protože to tak prostě není, na druhou stranu, jsem si po shlédnutí trochu upravil optiku, kterou koukám na Kosovo a jeho mezinárodní uznání. Uvítal bych vpravdě nezávislý dokument s vyjádřením obou stran a mezinárodních aktérů. Takhle je jen jeden extrém nahrazen jiným...

Disidentem proti vlastní vůli se stane Ivan Trojan v hořké komedii vyprávějící o strastech průměrného obyvatele ČSSR na konci 70. let. Jen v 80 minutách a v minimálních kulisách režisér Strach odvyprávěl s vtipem asi nejhorší den, jaký si dokážete představit. Autorům se zároveň povedla skvělá stylizace šedého normalizačního Československa. Škoda, že se peníze na kinematografii u nás přerozdělují tak nesmyslně - tento film by si rozhodně více zasloužil kino, než televizní obrazovku. Dle mého názoru bez diskuze nejpovedenější český film letošního roku.