Chegi

Ve scéně, kdy Diane (JoBeth Williams) vrací prázdnou láhev Dr. Lesh (Beatrice Straight), pokládá ji na stůl hrdlem dolů, aby zdůraznila, že je prázdná. V následující scéně ale doktorka šroubuje víčko na láhev, která na stole stojí dnem dolů.

Když se spolu baví Monika (Courteney Cox), Rachel (Jennifer Aniston) a zlodějka kreditní karty v kuchyni, tak Monika v jednom záběru maže rozříznutou bagetu. V dalším záběru bagetu znovu otevírá, aby ji mohla namazat.

Jedna z posledních pronesených vět ve filmu "Láska znamená, že se nikdy nemusíš omlouvat" je vtipnou narážkou na dva roky starší zahraniční film Love Story (1970). I zde je totiž jednou z posledních řečených vět, tentokrát však s mnohem dramatičtějším podtextem.

Přibližně v osmé minutě, kdy se objevuje záběr na letadlo letící v písečné bouři, lze dobře vidět dva provázky, které drží model ve vzduchu.

Během 23. minuty, kdy spolu hovoří Sir Huphrey Appleby (Nigel Hawthorne) a James Hacker (Paul Eddington) v pracovně, se Humphreymu během jedné scény změní kravata z červené na puntíkovanou a poté zase zpět na červenou.

Peter Sellers hrál svou roli pana Quilla, senilního promítače, v pouhých 32 letech, zatímco jeho kolegům Margaret Rutheford a Bernardu Milesovi bylo 65 a 50 let.

Příklad, který Arthur (Eli Wallach) použije k popisu "setkávačky", odkazuje na film Osmá žena Modrovousova (1938), kde se Nicole De Loiselle (Claudette Colbert) a Michael Brandon (Gary Cooper) seznámí v obchodě, když si ona chce koupit spodní díl a on vrchní díl stejného páru pyžama.

Kuchařka dá sluhovi (Alec Guinness) při jejich seznámení papír, na kterém stojí, že neumí číst ani psát anglicky. Přesto poté, co je sluha zavražděn, podává Wangovi (Peter Sellers) lístek, na který napsala, že byl spáchán zločin.

Sloupový koridor, který Ariadne (Ellen Page) při jedné snové scéně vytvoří před Cobbem (Leonardo DiCaprio) pomocí zrcadel, se objevuje i ve filmu Poslední tango v Paříži (1972).

Ve scéně, kdy Milo Tindle (Michael Caine) otevírá pomocí nože šperkovnici, se na okamžik za jeho pravým ramenem objeví silueta člena štábu.

Když Boris (Woody Allen) sjíždí v kánoi z kopce do bojující vřavy, jsou vidět za dřevěným kolem pneumatiky, po kterých dělo skutečně jede.

Jaderná bomba na konci filmu odkazuje na bondovku Goldfinger (1964).

Po válce nyly během mccarthyovského "honu na čarodějnice" komisí vybírány filmy s tzv. škodlivým poselstvím. Směr Tokio patřil mezi prvních deset, a to pouze kvůli jedné narážce, kdy Cassidy (Cary Grant) upozorňuje na fakt, že nevybuchlé japonské torpédo bylo vyrobeno v USA.

V některých scénách, kdy je ponorka potopená, je možné vidět, že nevrhá žádný stín na dně moře.

William Jennings Bryan, jehož jméno bylo ve filmu změněno na Matthew Harrison Brady (Fredric March), ve skutečnosti nezemřel v soudní síni, jak je prezentováno ve filmu, ale pět dní po skončení procesu ve spánku na mrtvici.

Když C. K. Dexter Haven (Cary Grant) nese sklenici "životabudiče" Tracy (Katharine Hepburn), mezi střihy se hladina ve sklenici mění.

Když John Robbie (Cary Grant) odchází ze hřbitova a baví se s Francine (Grace Kelly), opírá se o její auto. Ta ho poté chytne za ruku a řekne mu, že ho miluje. V detailním záběru se její ruka ale posunula a drží Johna za rukáv.

Ve filmu několikrát zazní narážka, že Francie (Grace Kelly) je starší než Danielle (Brigitte Auber). Ve skutečnosti se představitelka Danielle narodila o rok dříve než Kellyová.

Když se William (Cary Grant) svléká v taxíku, aby mohl běžet za Davisem (Jim Hutton), je slyšet rozhovor, který zde probíhá mezi Christine (Samantha Eggar) a Haversackem (John Standing). Scéna ale musela být v originále předabována, jelikož text se neshoduje s pohyby úst herců.

Když Christine (Samantha Eggar) vystupuje spolu s Davisem (Jim Hutton) z taxíku, je možné vidět, že ji klobouk sjíždí po zádech. V dalším záběru ho má opět na hlavě.