elizabeth_ba

Ne že by tento film dokázal nějak vzbudit sympatie vůči Židům, kdyby o tom člověk nic nevěděl. Podle mě ale výborně typově zvolení herci - Mojžíšem počínaje, přes Siphoru, Jethra, Miriam až k Ramsesovi. Jak už píše yakoob, film se věnoval především Mojžíšovi, a jeho problémům a přiznávám, že pro mě byl jediným z mála z představené židovské komunity, který mé sympatie měl. První díl byl horší druhého, v prvním díle jsem musela "fandit" Egypťanům, ač zrovna Ramses taky nebyl kdovíjaký sympaťák, ale princezna-matka nebo egyptský bratr to zcela dorovnali. Druhý díl už byl lepší, ale ještě méně po tomhle zpracování rozumím, proč vlastně si Bůh Židy vybral jako svůj vyvolený národ a to, že mi starozákonní Bůh připadá mstvivý a krutý, se tímto filmem rozhodně nikterak nezměnilo. V tomhle ohledu si mnohem lépe dokázal poradit Mojžíš, i když jinak byl v lecčemž horší, zejména pak ve výběru herců (ač Ben Kingsley, David Suchet nebo Geraldine Mc Evan, jsou extratřída, na role mladých lidí se vůbec nehodili) nebo v některém až příliš podrobném líčení příběhů. Zpět k tomuto zpracování, hezké bylo jak Mojžíš vysvětloval Jozuovi podobenstvím, proč je třeba se bránit a že ne vše Bůh učiní za ně ;-) Připomnělo mi to sympatická Ježíšova podobenství z Nového zákona.

Docela se zájmem jsem se podívala při znovuuvedení seriálu v nědělních dopoledních hodinách... Krásná atmosféra 30. a blížících se 40. let, charismatický Vetchý (nyní soukromý detektiv), někdejší idol dívčích srdcí Vaculík a známý svůdník Langmajer, jako dávní přátelé ze studií a úžasný ženský - fešná Kodetová, sympatická a hezká Srncová (jako Múza a anděl v jednom) a afektovaná Žilková (která mě v roli slečny Carmen rovněž nadchla - (Žilková): "Pan továrník je jako dítě."- (Bára Srncová): "Prdlajs, dítě. Je to dobrodruh."...(Klepl jako továrník Zdeborský): "Slečna Skovajsová je tady vítána" - (Žilková) "Vítána? Prdlajs." aneb ukázka toho, jak se v případě nutnosti slečna Carmen dokázala přizpůsobit jadrné mluvě Boženky z periférie.) Předlohu jsem nečetla, tudíž nemohu porovnat, ale bavila jsem se, jak je vidět z citace, takže 3.75*.

Jedna hvězdička za oblíbeného Martina Růžka v roli posledního Rožmberka a ta druhá za kladnou zmínku mého také oblíbeného (ač zde by spíše bylo adekvátní užítí slova milovaného) Záviše z Falkenštejna a kritiku jeho nečestného zajetí na Pražském hradě českým králem Václavem II. (přičemž pohnutý osud téhož okouzlujícího českého šlechtice týž režisér Steklý tak ráčil sprasit (či snad zprasit?) ve Hře o královnu). Jen tak mimochodem, když jsme loni byli na výstavě o Rožmbercích, pořádané u příležitosti 400 let od úmrtí právě Petra Voka, tak jsme až žasly (my holky), jak mu moc byl Růžek podobný.

Díky nefunkčnímu kompu, čekání na Sběratele kostí a včerejší nechuti cokoli před tím aktivně dělat jsem se krátce kolem osmé hodiny podívala na jakýsi díl tohoto seriálu a už asi po pěti minutách jsem přemýšlela, co to ... je!? Hvězdičku to nedostane ani za fešného Zacha, i když jen díky němu jsem to teda nakonec s absolutně (ale skutečně absolutně) vypunutým mozkem dokoukala... A jsem si jista, že si to vůbec tak dlouhý komentář nezasloužilo.

Sice už malinko stárnoucí Robert Taylor, ale pořád velmi koukatelný fešák :-)), nás provází westernem plným lásky a zejména politky. Zastávám názor, že svému malému bratrovi ji měl fláknout daleko dřív (a to říkám jako příznivec Chelčického a Tolstého), možná by to pak dopadlo mnohem lépe. Druhým problémem je, že se do příběhu zapojil konflikt Jihu a Severu, byť pouze jeho doznívání, a ten neprobíhal nikdy dobře a vždy přivodil spoustu problémů... Solidní příběh, jehož hlavním kladem jsou kromě charismatickýho Roberta, ústřední píseň o tom, jak si osedlat vítr, a také krásná Juliet London a nechápu proč ji někdo posílá do kuchyně, či zapojit do práce snad znamená, MartinezZ, něco jiného? A vůbec už nechápu, proč by ji měli vyhnat, nebo ona snad podle Vás způsobila pitomost a problémy mladšího bratříčka? Pokud ano, blbě jste se koukal. :-((

Zajímavý film, u něhož mě, jako svátečního diváka westernů, ani nepřekvapilo, že byl proindiánsky orientován. :-) Ale vážně, protože to byl velmi vážný film s velmi vážným poselstvím o lidské statečnosti a o spojení člověka s půdou, na níž se narodil. Zajímavá postava advokátky, která je po doktorce Quinnové druhá, samozřejmě na Východě vystudovaná, ženská na Západě, s níž jsem se setkala. Proměna dítěte v muže trochu jinak než jsme zvyklí ale beroucí za srdce (dojde k ní vlastně až zcela na konci, i když ji tušíme celý film) a modrooký (zřejmě nositel jedněch z nejhezčích očí filmového plátna) Robert Taylor jako major yankee armády a hrdina od Gettysburgu. Bylo by všechno fajn, kdyby nebyl Indián z kmene Šošonů – a to doslova. Jak pro poněkud "xenofobní" obyvatele městečka, tak pro slečnu advokátku a také pro mě, protože, na rozdíl od kolegů spolukomentátorů (třetí koment – po Karkulce a liquido26), se domnívám, že Taylor nemá předpoklady (zejména teda rysy – jsou to ušlechtilé aristokratické rysy Římana), aby z něj byl ten správný Indián. Ale to je jediná malá vada na kráse tohoto jinak dosti povedeného westernu.

Příběh, který nám vyprávěl o tom, co se stalo mezi Královstvím nebeským a Ivanhoem.Jeho hlavní problém ani tak netkví v tom, že byl historicky mimo (aspoň zde anglický král cestoval do Svaté země po moři z Marseille ne úplně blbě po souši jako ve zmiňovaném Království nebeském) ale v tom, že se vytratil také jeho samotný smysl, alespoň pro mě. Pathosu v něm bylo víc jak v Ben Hurovi s polským Quo vadis dohromady a na vraždění muslimů po Akkonu nám raději zapomněli, páč se to nehodilo do vykreslení Richarda jako křesťanského krále. A korunoval to (alespoň mně) strašně nesympatický hlavní představitel krále Richarda (je zajímavé, že jako Antonius v Kleopatře se mi zamlouval velice) a i ostatní korunované hlavy, v čele s francouzským králem Filipem. Dokonce jsem uvažovala jen o dvou hvězdách ale jak Berengaria (konečně Loretta v roli do níž patří) tak Monferat (Schildkraut bez šikmých očí) to nakonec spolu s bitvami a davovými scénami (hlavně ta při odjezdu z Anglie byla vyvedená) i se Saladinem povýšili na tři.

Zajímavá pohádka s hvězdičkou za každej úsměv Ioana Gruffudda, která nás dokáže přesvědčit o tom, že ač je člověk opravdu ve sr... (ehm, fekáliích), někomu na něm záleží a také na tom, aby bylo jemu i těm kolem něj líp.

Hodnocen ale jen díl 4 s Ioanem Gruffuddem a Natashou Little.

Krásná Hedy Lamarr, Robert Taylor (snad raději bez přívlastku ;-)) a exotické prostředí Saigonu, čili dnešního Vietnamu. Po matce domorodý původ hlavní hrdinky (který teda nebyl vidět) a veliká láska, takže romantika na n-tou ale naštěstí nevtíravá; žárlivost, v ději zakomponovaná Pucciniho opera Manon Lescaut a Rakušan s podivnýma očima (myšlen Joseph Schildkraut v roli Delaroche, že by byly šikmé?). No, není to sice čistokrevných pět, ale na ty dva (Hedy a Roberta) bych vydržela koukat asi celé hodiny a také za konec si je to zaslouží (protože nesnáším když z toho udělají happy endem limonádu, ale mám ráda dva typy - špatné a otevřené - to, abych vydržela bez spoileru)...