charlosina

Převod maňáskového divadla do filmu. Není to "jen" podobenství o hlouposti a zhoubném vlivu zla, které se přenáší jako mor z člověka na člověka; je to onen pradávný konflikt mezi lidmi, dialog, komunikační blok. Vzájemná destrukce obou aktérů. Švankmajer zde použil filmově-výtvarnou techniku s kombinací marionet a reálného prostředí, kterou dovedl k dokonalosti ve svém celovečerním filmu Lekce Faust (1994). K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: http://www.youtube.com/watch?v=Z1orgv9WKn4

Personifikované kameny vytváří různé snové sekvence na pozadí reality. Animace ve hraném filmu jako jeden z nejzákladnějších rysů Švankmajerovy tvorby. Popraskaná omítka, tikot hodin, kameny. Tedy symboly. Rozpustilá fantazie neomezená časem ani prostorem. Otevřete hrací skříňku a za jejích líbivých tónů nechávaté své myšlenky plynout... nekonečně. Vynalézavé a jistě pracné. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: http://www.youtube.com/watch?v=3M2cxSum4mM&feature=related

Autor sám označuje tento svůj první hraný film jako "hru na existenciální téma". Varhanní koncert, roztodivné záběry (nebo spíše "záblesky") na roztodivné předměty a místa, zeď, animované praskliny na zdi, které vznikají a zase zanikají. Díky specifickému záběru a střihu tak vzniká jakási "fotografická koláž". Hloupost? Nikoliv - je to fantazie, krása, surrealismus... je to Švankmajer. A mimoto pocta strukturalistické fotografce Emily Medkové. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: http://www.youtube.com/watch?v=cndp2hjAGys&feature=PlayList&p=5E2E348FE2BE5925&playnext=1&index=30

Krátkometrážní prvotina mistra Švankmajera je kombinací divadla masek a tzv. černého divadla. Už zde dává autor najevo svou stěžejní tematiku, která se v jeho další tvorbě různě obměňuje: dialog, resp. konflikt dvou postav, který vyústí v jejich vzájemnou destrukci. Pan Edgar a pan Schwarzewald se navzájem snaží trumfnout, a to pomocí stále podivnějších rekvizit. Princip oko za oko v jinak "běžném" rozhovoru dvou podobných bytostí předvádí Švankmajer na bizarní situaci dvou kouzelníků. Osobitě.

Hooodně zvláštní film s hooodně zvláštními postavami a hooodně zvláštním příběhem, protkaný zajímavou hudbou a zajímavými barvami. A takové já ráda.

"Tohle je od Matildy." Napínavé a dojemné. Úžasný Jean Reno a úchvatná Natalie Portman. Křehké city mezi italským zabijákem s andělskou duší a dvanáctiletou princeznou s ďáblem v těle. Nezapomenutelný zážitek.

Crash nesoudí, nemoralizuje, nevytváří závěry. "Jen" zaznamenává, ukazuje lidi v jejich strachu, v jejich předsudcích, v jejich nahotě. Nabízí odvrácenou tvář Ameriky, kde spousta lidí přijíždí hledat štěstí, seberealiizaci, sny... kde představa amerického snu splaskne jako mýdlová bublina pod tíhou reality. // Paul Haggis a Bobby Moresco vytvořili působivý snímek se silným příběhem plným náhod, které utváří dějiny (a třebaže dějiny čistě jen osobní). // Lidský film o neviditelném plášti, o komunikačním šumu, o zdech mezi námi, ale hlavně o lidech, kteří se snaží najít své místo v tom velkém, odosobněném světě. Nezapomenutelný zážitek.

"Jsme skupina bohatých lidí s alternativním pohledem na svět." Úžasné.

Nevím, jak to "ti na Severu" dělají, ale jejich výplody mají nezaměnitelnou atmosféru. Témata, která si pro zpracování vybírají, by jiní evropští filmaři převedli na plátno v ponuré (mnohdy až depresivní) náladě, ovšem je-li v popisku uvedeno Dánsko, Island, Finsko či jiná skandinávská země, je to pro mě zárukou neobvyklé (snad i kontroverzní) podívané. Umění plakat není výjimkou - drsné téma "utěšování" pláčícího otce je zde zobrazeno z naivního pohledu jedenáctiletého Allana, který události doma vnímá svým "čistým" pohledem. Nechápe, proč matka nereaguje na otcův usedavý pláč a s pomocí prášků na spaní ulehá do postele. Nechápe, proč jeho starší sestra Sanne odmítá jít dolů na gauč utěšit otce, jak bývalo zvykem. Nechápe, proč je nejstarší bratr vůči otci odměřený a domů zavítá jen výjimečně. Vše kolem vnímá jako běžné události a chce svého otce zbavit pláče... za každou cenu. Stejně tak, jako si neuvědomuje následky "utěšování otce", neuvědomuje si ani následky svých činů, kdy se snaží "odstranit" všechny ty, kteří způsobují otci trápení. ___ Peter Schønau Fog připravil zajímavou podívanou na rodinné tabu skrze malého chlapce, takže i když je téma drsné, díky netradičnímu podání divák nepodléhá depresi, ale fascinovaně sleduje krutý svět nevinnýma očima. Rozhodně působivý snímek, na který jen tak nezapomenu.

Snímek, natočený podle románu Lecha Majewskeho, nenabízí žádné dojemné drama plné drásajících emocí, ale čistě jen surový pohled na rozkvět a zkázu jednoho mladého výtvarníka, který chtěl jen tvořit a ne vysvětlovat "co" a "proč" to dělá. A v tom smyslu je Shnabelův debut zobrazující boj individuálna a společnosti parádním výtvorem, stejně jako herecké výkony Jeffreyho Wrighta, Benicia del Tora, Michaela Wincotta a nepochybně také Davida Bowieho.