charlosina

Chtěla jsem se do tohohle zabíjaka zamilovat, ale nějak mi tam chyběly jakékoli emoce, motivace, niterní pochody postav... nápaditý, barevný filmek s akcí, avšak emotivně poněkud plochý. Sam Rockwell jako komik-zabiják parádní, to se musí nechat, Kaufman coby scenárista je zde v poklidnější poloze, ale celkově je to taková spíš jen popisná podívaná, z které si za pár dní budu pamatovat jen ty barvičky... Za zhlédnutí jistě stojí. Jednou.

Mistr Haneke a jeho syrová černo-bílá poetika. Jeho odosobnělý přístup má své drásající kouzlo - nenajdeš viníka, nedostaneš odpověď, nezjistíš provinění. Jsi jen pozorovatelem, nezúčastněným pozorovatelem, a nemáš nic než jen domněnky. A tak s tím musíš žít... // Haneke se dotýká temnoty, diváka do ní stahuje, ale nechává ho tápat, nenabízí klíč, jen nastíní dveře. Bílá stuha jistě patří k těm snímkům, které zaujmou svým obrazem a rozdráždí nedořečenou větou, absencí emocí a chladným popisem. Zkoumání temnot lidské duše je, jak vidno, pro Hanekeho stále aktuálním tématem, a snad i tématem nevyčerpatelným.

Kdo hledá Boha, najde sám sebe. Pěkný příběh v krásném hávitu, po jehož zhlédnutí si říkám, jak to vlastně bylo... (resp. mohlo být). Mám ale trochu dojem, že za pár dní si už budu pamatovat jen toho tygra a trosečníka.

Ani po dvou hodinách mi nedošlo, jestli koukám na životopisný filmek o jednom fotbalistovi, nebo na reklamní spot na ideální americkou rodinku jako vystřiženou ze zásilkového katalogu o ideálech (jež najdeš jen v zámoří), který vám doručí do vašich domovů s cukříkem a příjemnou (a podmanivou, of course!) můzičkou. // Věřím tomu, že tenhle "americký sen" se vyplnil, ale tahle forma zpracování mi přijde téměř neúnosná.

Krutá sonda do lidského nitra aneb Drásej mě, ať cítím, že ještě žiju.

Taková milá, kouzelná, argentinská Amélie Poulain. A kupa drátů. A lidí. Aneb Hledá se Waldo, resp. spřízněná duše v anonymním davu.

Vizuální rozkoš. Co záběr, to nádherná fotka. // Nejedná se ani tak o životopisný obraz Rafala Wojaczka, ani o sondu do psychiky geniálního umělce (jak tvrdí distributor), jako spíše o skutečně vizuálně nádhernou podívanou na niterně rozpolcenou bytost, která bloumá životem a ulicemi, někdy skrze výlohy, někdy podzemím... Takže spíše řemeslně výborně odvedená práce kameramana Adama Sikory a geniální práce Lecha Majewskeho i Macieje Meleckeho, než výpověď o samotném Wojaczkovi. Nicméně když znáte jeho poezii, promlouvá k vám tento film hlouběji.

První silný a skutečný film o lásce, který jsem kdy viděla. (Vedle filmu My brother Tom, samozřejmě...)

Evropský artový film převlečený do hábitu americké akční podívané (soudě dle traileru) - nebýt nadšeného projevu Jakuba Felcmana (Ostrava-Kamera-Oko) před projekcí, asi bych zůstala znuděná a mnohem kritičtější... ale příběh vzniku tohoto filmu (který si nedovolím převyprávět) mu přidal na atraktivnosti. // Cyberpunk a život jednoho citově vyprahlého boháče, který si "užívá" svého luxusu na úkor ostatních - protože zákonitě když někdo má, druhému chybí. A když má někdo hodně, nasere celou společnost. // Jestli vás film bude nudit, jeho dialogy otupovat a atmosféra vám bude připadat těžkopádná, pak je to dobře - pronikli jste do života Erica Packera.

"Nezajímá mě pravda o něm, ale jeho lži." Joann Sfar natočil svérázný debut zachycující život kontroverzního umělce Serge Gainsbourga, a natočil ho parádně. Divák nesleduje vzestup a pád tohoto miláčka Francie, ale jen jeho stěžejní momenty, které ovlivnily vývoj osobnosti a zejména vývoj jeho tvorby: od jeho dětství za okupace přes počátky jeho tvorby v barech až po moment, kdy praskla bublina nesmělosti a zrodil se věčně provokující Serge Gainsbourg (ve filmu v excelentním podání Erica Elmosnina). Autor snímku se nesoustředil na všechny jeho skandály, jež pohnuly žlučí morálkou společnosti (např. když v přímém přenosu nabídl Whitney Houston 500 dolarů, když si s ním zašuká apod.), ale opravdu se snažil o citlivé zobrazení velkého umělce, který i přes svůj rebelující postoj zůstal pod slupkou malým chlapcem, jenž se cítil hendikepován svým obličejem. Právě i jeho zjev je ve filmu ztvárněn jako jakési Gainsbourgovo alter ego, jako neodmyslitelná součást jeho osobnosti, před kterou se snažil celý život utéct. Bohémský způsob života jakožto jediný možný způsob existence všestranně nadaného umělce, který vyrůstal s pocitem, že je nežádoucí (židovský původ), osamělý a ošklivý, je stěžejní linií tohoto filmu. Právě tyto niterní záležitosti, nikoli společenské reálie, stojí v popředí. Jeho ambice byly vysoké, jeho odvaha neměla hranic. Podobně jako debut Joanna Sfara, který o svém snímku napsal: "Skutečný Gainsbourg? Na to ho mám příliš rád..."