charlosina

Vedle Earthlings jeden z nejzásadnějších dokumentů dneška. // Jo, je to taková eko-agitka, ale nijak násilná.

Jak to jen říct... The Way je zkrátka a dobře takový ten "pěkný film", na který se podíváte, zahřeje vás, snad i osloví, ale už po pár dnech veškerý dojem vyprchá... protože prostě to není žádná pouť, ale jen film o ní, kterému navíc chybí atmosféra. A Martin Sheen - ač se snaží - to prostě nemůže utáhnout celé sám. // Téma pouti je zde prostě odfláknuto, nemůžu si pomoct.

Moc velký výběr k zabití času stráveného v autobuse nebyl, tak jsem zvolila The Lucky One (který jsem si dle názvu spletla s The Lucky Ones http://www.csfd.cz/film/231933-stastlivci/ ) - no hned po prvních záběrech mi bylo jasné, že to je omyl, no a taky jak to skončí... prostě romantická pohádka, která obsahuje samozřejmě dramatickou zápletku, k jejímuž rozuzlení stačí jedno: láska. Oujé! // Tohle jsou chvíle, které mi připomínají, že na cesty nemám zapomínat na knihu.

Od samého začátku napjatá atmosféra, dobrá stylizace prostředí, výborná kamera... já jsem snad ani víc nečekala - tudíž jsem nadmíru spokojena. Argo mě strhlo od prvního momentu a krásně jsem si ho užila, ani ten - zde tolik zmiňovaný - patriotismus nenarušil dobrý pocit z prostě dobře natočeného filmu.

Takové to drama ála komorní scéna, kdy se během jednoho večera dozvíte temná zakoutí členů nefungující rodiny. Kolik takovýchto snímků už zde bylo a kolik lepších (např. Dáni jsou v tom mistry)... Na divadelních prknech to holt nevypadá tak zkoprněle a afektovaně, jako když se kamera snaží zachytit atmosféru detailním záběrem, který v dané scéně prostě nefunguje (i když občas se to podaří). John Wells zvolil velké herecké osobnosti, ale ony nedokážou udělat drama na plátně tak, jak by si August: Osage County zasloužilo. Bohužel i Meryl Streep působí spíš směšně než tragicky, což je u filmu tohoto ražení smutné. // Není to hrozný film, ani nijak výjimečný. Prostě komorní drama jedné rodiny, které se vynoří, zahltí vás svým příběhem, ale tempo se rychle vyčerpá, jako téma samotné. // Mít na scéně takovouto matku, volím jinou formu - takhle je zbytečně upozaděna a přece jen stále se snažíc být v centru pozornosti. Mrazivý šimrot se nekoná, jen únava z obehraného a plytké kamery.

Baz Luhrmann a jeho vnímání světa je na míle vzdálené tomu mému... leč nyní se pustil do látky, kterou znám a nestačím žasnout. // Nepatřím mezi fandy F. S. Fitzgeralda, jeho knihy mě nudí, leč "tohle" jsem nečekala - z plátna se hrší liány barev, zvuků a třaskavin, a to vše pod pozlátkem nenaplněné lásky. Zhýralost a vášeň v tomto přebubřelém a barvitém podání má s předlohou společný snad jen ten název, ovšem ruku na srdce - nuda zůstala zachována. A tak se zrodil film, jež přetvořil Velkého Gatsbyho na Velkou frašku, která má svou okázalostí oslovit publikum, což se jí jistě podaří - minimálně u těch, kteří dávají přednost barvičkám a hudbičkám a romantičkám před příběhem.

Možná špatné rozpoložení, možná neznalost Felliniho, možná přílišné množství barev, možná problém s hudbou.... ale zkrátka La Grande bellezza mi přišla natolik těžkopádná a uondaná, že jsem u ní usla. // Kritika vyšší společnosti? No, možná proto mě to nebavilo. Ten svět je mi totiž natolik vzdálený, že do něj nemůžu proniknout skrze dvou hodin. // Ano, Řím je mrtev. Zůstal jen zápach a špína. // Možná ji dám ještě někdy v budoucnu šanci, jak tady tak čtu o krásných freskách, jedinečné atmosféře, kvalitě... Prozatím však Sorrentinova filosofování stačilo.

Dokument nevalné kvality, avšak (snad) s velkým přínosem. Vnímám ho především jako první vlajku na cestě k zastavení tohoto prapodivného podnikání těchto bezcharakterních prodejců... a doufám, že tento počin bude mít výsledky.

Komorní absurdita na filmovém plátně zřejmě musí být nedokonalá, nicméně satira je to stále dobrá, i když možná až příliš barevná.

Jak hodnotit rádoby dokumentární počin hloupého člověka, který mluví s podivnými lidmi? Nevím, tedy nehodnotím, jen pár slov kolem: Bill Maher klade velmi stupidní otázky s jasným cílem - zesměšnit dotazované a tenhle způsob humoru (rozuměj humoru ponižujícího druhé, nikoli sebe sama) fakt nemám ráda.... To však neznamená, že náboženští fanatici jsou mi sympatičtí. Jen dodatek: náboženství a víra spolu nesouvisí. A dodatek k dodatku: jeden výlet do Evropy (Vatikán) a jeden mimo Evropu (Izrael) jen poukazuje na tvůrčí omezenost... možná pánům měl někdo říct, že to, co se děje ohlendě "víry" (rozuměj náboženskému fanatismu) ve Státech, není tak zcela běžný standard. //