Eonex

Animace na mě působila tak nějak šedivě, chyběly mi barvy. Hellboyovy nožky mě na první pohled rozesmály a dějová linie se mi zdála zbytečně rozvleklá. Oproti tomuto dílu je ten druhý mnohem zábavnější díky troše napjetí a tajemna navíc.

Tvář nepřítele představuje sice krátký, ale úžasně dechberoucí příběh o zradě, o tom, jak se přehnaná důvěra nevyplácí a neméně také o oddanosti dvou lidí sepjatých láskou. Atmosféra je napjatá, netušíte, co se může stát v příští vteřině, ale každá další vás překvapí.

Každý další díl tohoto seriálu hltám od první vteřiny, až do závěrečných titulků. Je to originální, neotřelé, jiné, než ostatní sci-fi seriály. Na rozdíl od všech ostatních, které jsem kdy shlédla, tento dokáže vzít za srdce, stejně jako nepříjemně mrazit ve chvílích napjetí. Počínaje Minisérií a konče Plánem je to úžasný příběh plný nečekaných zvratů. Konec vezme za srdce a mou citlivou dušičku dohnal až k slzám dojetí. Jednoduše skvělé, nabité emocemi.

Jediné, co mi po třech hodinách strávených sledováním tohohle filmu přišlo líto bylo, že byl tak krátký. Super rozjezd pro nový seriál. Kdo viděl pilotní film, pravděpodobně seriálu neodolá.

Poslední díl příběhu, na kterém jsem vyrostla mi dal víceméně všechno, co jsem od něj očekávala. Bylo to epické, temné, pro fanoušky velice dramatické a nakonec to dopadlo (pro mě osobně bohužel) tak, jak bylo napsáno v knize. Nejúchvatnější na celém filmu pro mě byl Alan Rickman, protože konečně dostal to, co si zasloužil - víc prostoru. Tenhle film bude rozhodně patřit k těm, které ráda uvidím znovu.

Čekala bych trochu víc tajemna a o hodně víc umění ve filmu o malíři. Proč se to jmenuje Goyovy přízraky a ne "Inkvizice se vrací", když je to mnohem víc o inkvizici a zaslepenosti příslušníků církve, než o umělci, podle něhož nese film název. Čekala jsem životní příběh umělce, náhled do jeho myšlenek a duše. Ten film byl o zkaženosti bratra Lorenza a utrpení Inés, ale ne o Goyovi.

Nakonec mám pocit, že Otec prasátek se mi ze všech filmů podle Pratchetta líbil nejvíc. Smrť rozvážející dětem dárky je se svými hláškami napsorosto fantastický, magie Vánoc (tedy Svátku prasečí hlídky) dýchá z každého koutku a blonďatý vrahoun Časnačaj je jedním z padouchů, kteří budou mezí mými oblíbenci už napořád :-) Kostýmy jsou pěkné, prostředí a efekty také - nemám výhrady.

Nádherné vizuální efekty (obzvlášť ve scénách z Okraje) u mě vyvážily jinak celkovou podprůměrnost. Vtipy a hlášky mi povětšinou neudělaly takovou radost, jakou by nejspíš měly a některé scény se mi zdály dost hloupé. Když tenhle film srovnám s ostatními, natočenými podle Pratchettových knih, patří k těm slabším.

Westerny mám ráda a tenhle bude nejspíš patřit k mým oblíbeným. Všechno bylo provedené tak, jak má být - kamera, dialogy, atmosféra... A také hudba. Ta byla skutečně nádherná. Čtrnáctiletá Mattie je jednou z nejodvážnějších "dětských" filmových hrdinek, jaké jsem kdy na plátně viděla (občas se zdá, že na dívku je odvážná až příliš) a Rooster Cogburn je muž na straně spravedlnosti, který ale není zas tak úplně kladný charakter (a to se mi líbí). Matta Damona v roli LaBoeufa považuji tak trochu za chvástala, z kterého se nakonec vyklube správný chlap. Coenům se tohle dílo jednoduše povedlo.

Jedinou záchranou pro mě bylo, že se mnou "v peřině" byla Schneefee a že jsme na to šly s tím nejhorším očekáváním. Být to očekávání vyšší, nejspíš bych z kina s křikem utekla. Takhle to ale byla sranda :-) A ty komentáře personálu zmíněné níže nám to jenom zpestřily. Předpokládám, že stejné téma, uchopené jinak a někým jiným, mohlo přinést zajímavý výsledek - ovšem Brabec z toho vyloudil "veledílo" u kterého se divák stydí nejen za sebe, ale i za většinu herců.