Kicune

Zlatý Kompas je zklamání z možná až příliš velkého očekávání. Zajímavý kontext, který není nijak zvlášť rozvinut, a naprosto ubohý scénář. Herci tu hrají skoro jakoby vedlejší roli, protože v té hlavní vládnou digitální efekty, kterými nás tvůrci evidentně chtějí opájet. Nejraději si člověk prohlíží nádherné město z oken vzducholodi, spousty všelijakých daemonů a přitom příběh je mu úplně ukradený. Celé vyznění filmu je jakoby jste si prohlíželi nádhernou obrázkovou knihu, jejíž jednotlivé části na sebe tak nějak navazují, ale nikdo vám nevysvětlí jak a hlavně proč. Spousta detailů a nití, které by všechno svázaly dohromady, je vypuštěná. Proto raději doporučuji přečíst velmi chválenou knihu a tenhle digitální opus vynechat.

Celkem slušný rozjezd a velmi zajímavá zápletka. Prvních 10 dílů jsem prostě hltala. Ovšem postupem času se epizodický děj celkem natahuje a až nudí. Jediné, co mě drželo u obrazovky, bylo tajemné něco a očekávání pointy na konci. Ovšem celé vyústění mi přišlo až moc ploché a dohromady mi seriál toho moc neřekl. Za jediný klad považuju psychologickou rovinu, tedy jakousi realističnost postav a jejich rozhodování.

Jedinečné a neopakovatelné. GITS má celkem složitý děj vyžadující opakované zhlédnutí, možná i přečtení mangy. Propracované charaktery, úžasná rovnováha mezi dynamickou akcí a tichými a zadumanými scénami, vše podtržené pronikavou hudbou. Toto anime je v podstatě vyprávění o pochybách a hledání jedinečnosti své vlastní existence, spojené s uvědoměním si sebe sama, odehrávající se na pozadí politických pletek v hyper technickém skoro cyber světě. Což samo o sobě představuje množství kontrastů a vnímání. S každým dalším zhlédnutím GITSu sama objevuju další a další detaily složité mozaiky, užívám si každého záběru a vnímám každou scénu, kterou se inspirovali nejenom tvůrci pozdějších GITS: SAC seriálů, ale i tvůrci Matrixu.

Parta muslimů žijících v Anglii chystá svůj džihád, tedy válku proti nevěřícím, a my sledujeme přípravu jejich teroristického útoku. Nejsou to bystří kluci a je s nimi celkem legrace díky strašně ukecaným scénám plných nadávek a černého humoru. Ovšem jejich řečí doprovázené činy občas zamrazí a ke konci vygradují v tragédii. Ruční kamera a záběry z pouličních a nočních kamer filmu dodávají potřebnou autenticitu a syrovost. Pod slupkou nadsázky film skýtá satiru na dnešní paranoidní svět, pokud se odlišujete vírou či vzezřením.