Kicune

Syrový a krutý je svět, pokud jde slovo proti slovu a z člověka je vmžiku štvaná zvěř. Severská dokonalost.

Že by pokus o klasickou anglickou detektivku? Bohužel bez větší snahy o budování napětí nebo vtáhnutí diváka do děje, se špatnými „milostnými“ scénami a se spoustou intelektuálního (a únavného) povídání. Díky bohu s vynikajícím Johnem Hurtem a výbornou pointou.

Jsem zaujatá. Knihu jsem četla vícekrát, jsem zároveň fanynkou Baze Luhrmanna i Lea DiCapria. Do traileru jsem se zamilovala před půlrokem a hrozně moc jsem se těšila na samotný film. A nebyla jsem zklamaná. Pestřejší první polovina filmu rámovaná nádherným létem a večírky v domě pána Gatsbyho představuje postavy plné záře a svých tužeb. Vše plynule přechází do horkého léta, které není pouze za okny domů, ale oheň víří i ve vztazích, aby skončilo začínajícím pochmurným a trochu melancholickým podzimem. Film je věrný předloze, přitom mezi řádky schrastil barvy, hudbu a neuvěřitelné množství alkoholu. Některé skutečnosti, které jsou v knize ukryté, film ale možná krapet zbytečně tlumočí doslova. Postavy jsou skvěle obsazeny a stejně skvěle zahrány – povrchní a marnivá Daisy, idealistický Nick, starousedlický Tom a naopak Gatsby s nadějí v srdci. Motivy, které je třeba hledat – množství kontrastů, slepá víra a naděje, lhostejnost a znuděnost, ztráta ideálů atd. atd. Další postřehy – krásná vizuální podoba a všude létající kamera, zadírající se pocit, že herci strávili většinu času před zeleným pozadím, omlazený Leo, humor a emoce na správném místě, přitom bez zbytečného tlačení na pilu. Hudba vše pouze vkusně dokresluje, včetně pop a hip hop hitů dneška mixnutých do jazzu nebo charlestonu, aby diváka přiblížila do bujaré doby zlatých 20. let. Závěr – stylové a uhlazené, s možná ještě stále aktuálním poselstvím, že s vírou, nadějí a láskou v srdci přece jenom lze dosáhnout velkých věcí, i přesto, že pak můžeme stát na pokraji propasti.

Samotná myšlenka vzniku tohoto filmu měla být zahubena ve svém prvopočátku.

Esenciální burtonizmus aneb tvorba Tima Burtona ve zkratce.

Krásně roztomile hororové.

Krásná vizuální stránka, silné emocionální momenty, nádherná hudba a poselství jako hrom, co víc si přát.

Příliš dlouhé a uzpívané. A nevidím ani žádný důvod pro vznik tohoto muzikálu (krom peněz).

Vezměte si klasickou romantickou komedii a vložte do něj mluvicího plyšáka, který se rozhodně nechová jako správný a přítulný méďa. Ted je velice bizarní, hláškující a sprostý, a jeho kámoš John i kvůli němu nijak nedokáže dospět. Což velice emocionálně prožívá Johnova přítelkyně Lori. Nakonec všechno dopadne dobře, ale to není podstatné, protože nejzábavnější na tomhle filmu je sledování medvěda, který každou chvíli provede něco nečekaného. I hlavní lidští hrdinové nezahálejí. Navíc, pár scén je natolik totožných s humorem Family Guye, že se nad tím člověk musí pozastavit a být překvapený, jak dobře to funguje v hraném filmu. Každopádně problém vidím v jakési celkové nekonzistentnosti snímku, protože se film v jednu chvíli tváří jako pohádka, pak jako romance, pak jako hrubozrnná komedie, pak pomalu jako horor a tyhle prvky v průběhu střídá, prolíná a nesouměrně skládá až je z toho člověk zmatený. Ted by prostě mohl být jak lepší, tak i kratší a osekaný o některé vedlejší linie.

Možná se již opakuji, ale Django je nejlepší Tarantinův počin od Pulp Fiction. Pokud by pro mě Pulp Fiction nebyl tak velká srdcovka, pak řeknu, že je Django prozatím The Best of Quentin. A na otázky „o čem to je“ všem odpovídám „prostě Tarantino v nejlepším“.