swinevenca

Sledování; 1,5 hodiny: Ááá, to budou ty mladý neokoukaný tváře. Chyba, zbyl jenom jeden. Nálety, nic moc rekreační pláž, Zimmer túruje orchestr. Časový údaje, vypadá to, že si Nolan bude zase hrát. Dobrá finta s nosítkama, asi jim půjde o život až na moři. Zase chyba. Civilové jedou, ale v přístavu už je noc a pořád jde o kejhák. Zimmer túruje orchestr. Hardy nestřílí nonstop, ale jen když vidíme cíl, nice. 40 minut nad Dunkerkem? What? Rozbombardovaná loď už tu byla, Murphy taky, aha. Zimmer túruje orchestr. Jasně, zacpěte ty díry ukazováčkama, třeba se neutopíte. Zimmer dává jednu vlasteneckou. Hardy vyskoč. Ha, skopčáci. Komentáře; 1 měsíc: Po drtivé porážce od Smrtihlava je Swině na dně. Čekání na dobré hodnocení nového filmu se protahuje. Nakouskovaný loňský experiment se Sedmerem pistolníků ani odhalení architekta Hvězdy Smrti se nepodařily, 90-ti minutové úseky z mobilního znovuobjevování starých klasik sice plodí nové a vesměs pochvalné příspěvky na účtu, ale málo platné, new is always better. Teď se v kině mihla další hodina a půl, bude z toho něco? Rozbor; 5 dní: Nolanova klasická mysteriozita se sem nehodila, tak to udělal jinačí jinačím způsobem, nutno dodat, že na první dojem opět geniálním. Dal bych si nějakou rovnocennější bitvu, objasnění Murphyho ztroskotání, pro mě sžitelnějšího vojenskýho hrdinu nebo delší pomlky Zimmerova mrazícího orchestru. Nechci sahat Hardymu do svědomí, ale myslím, že on by vyskočil, leč rejža chtěl jinak. Mušky jsou, ale je to strašně nabitá hodina a půl, ve které napětí opadne jen chvilkama při pohledu na nejcivilnějšího civila Rylance.

Tak mě Barťák ve Varech trochu pohnul k tomu, abych zkusil docenit přínos jednoho malého dravého ptáčka pro naši kinematografii, i začal jsem s jeho prvním konvencím se vymykajícím filmem. Samozřejmě mě v dnešní marvelovské době neuchvátili tehdy div ne socialismus bořící triky, ale hlavně originální scénář s pointou a úžasně nepodbízivými podpantofláckými dialogy Sováka s Medřickou. Když se k tomu přihodí Menšík nejen s památnou Chuchlí, zbyde jen stesk, že dnes něco, čemu se říká divácky úspěšná komedie, točí podle vlastního scénáře třeba takovej Vejdělek. Nebo nedej Bože Troška.

Když jsem onehdá sjížděl tuhle ságu chronologicky, nešlo si mezi Pomstou Shitů a Novou nadějí nevšimnout brutálního přechodu co do spádu děje i efektů. Tenhle díl je tím správným pojítkem, protože druhá jeho půlka je o efektech a první o hovně. A to mu ještě lichotím, protože od autorů, co nemaj dost fantazie ani na vlastní název epizody, se asi moc čekat nedalo. Postavy nesympatické (Jyn), nevysvětlené (Chirrut), zbytečné (Saw), udělat z toho misi začínající poslechnutím Galenova vzkazu by úplně stačilo. Na druhou stranu, vysvětlila se nesmyslná zranitelnost Hvězdy Smrti, viďěli jsme Dart Vadera v nejlepší formě i již nestárnoucí princeznu Leiu a ostatní v digitálně mladé formě. Ta SW mozaika je ale jediná věc, která dělá tenhle kousek zajímavým, jako samostatný dílek je to nepoužitelné.

Když Heřmánek zoufale shání srnce, stáhne se z toho prdelka. Ale když Heřmánek, byť s gustem, prodává a peleší, chybí mi Prdelka.

Jeden by si myslel, že před filmem, ve kterém se do Janžurové vejde Hrzán i s Růžičkovou a ve kterém Zázvorková tutéž Janžurovou načapá in flagranti s Řandou, bude lepší zavřít oči, brouku. Ale ono je to dobře koukatelný nejen ve chvílích, kdy Janžurová přebírá Schroberovou homosexuálnímu Cupákovi.

Kdyby Indiáni všem dobyvatelům nabízeli syrový srdce, nemuseli být dneska na vymření v rezervacích. Kdyby všichni hateři indiánů bojovali proti jejich lukům s nožem, nenávist by rychle vymizela. Kdyby Lincoln věděl, že se mu po státech producíruje černej prokurátor, třeba by nedošlo k občanský válce. Kdyby japonský kamikaze podnikaly podobně osamělý sebevražedný nálety jako Faraday, třeby by nedošlo ke schození atomovek. Kdyby šikmooký kudličkáři dělali mezi poletujícíma kulkama takovouhle reklamu levným nožům Made in China, třeba by mezi USA a Asií kvetl obchod místo válek. A protože mě nenapadá víc mírotvornejch příměrů, který jsou stejně nesmyslný jako scénář k tomuhle rasově a politicky korektnímu westernu, dovolím si ještě tři nekorektní: Kdyby všichni běloši stříleli jako Goody, nebylo by jiných ras. Kdyby byly všechny ženský bojovnice jako Emma, nepotřebovaly by multirasovou bandu ochránců. A kdyby nebylo Mexičanů, vůbec nic by se nezměnilo.

Tvůrci správně naznali, a Američané sami jim k tomu pomohli, že světová politika se v čím dál větší prdel obrací, proto i Underwoodovi museli řádně přitvrdit,a tak si nás začala zpracovávat i Claire. Těším se na naše další setkání, madam president.

Dvouhodinová sklenice byla na to množství zvolených ingrediencí malá a aby se tam všechny vešly, bylo nutné dát tam z každé jen kousek. Protřepat, zamíchat a je tu koktejl, v němž některý ingredience nehrajou s ostatníma, z některých tam byl odříznutý špatný kousek, u většiny byl ten kousek moc malý (takže nepustili žádnou šťávu) a některý ingredience se evidentně braly u špatného dodavatele. A to nejhorší - někdo zapomněl na vodu nebo jakýkoliv jiný pojivo. On to není koktejl jedné chuti, ale kašovitá kupka různých chutí a barev, nutně připomínající sračku jménem "Operation Daybreak".

Nicneříkající svět Wall stretu mi byl už při upoutávkách u prrdele, šel jsem po osobním souboji dvou jistot a šel jsem správně. Zmatečnost shortů, raisů a já nevim čeho mi brání v plný palbě, ale perfektně hraný řezavý a otevřený dialogy lanařící ke špatnostem nebo poctivosti, ty mě teda uctívaly. Lewis přece jen trochu vyčnívá nad zbytkem, umělá hádka z desátýho dílu se sotva omrzí.

Krásně se to střídá, každej je chvíli dole a chvíli nahoře, všichni dostanou nějak nařezáno, ale jen masochista Giamatti se při tom tetelí blahem. Druhá série je výjimečně lepší než první, přestože Lewisovi už došly pózy a osoba jménem Taylor má tolik prostoru, až je mi z ní, teda z něj, teda z nich blbě.