prezdivaka

Od samého počátku mi tenhle "portál kritiků" přišel směšný a špatně vymyšlený. Od samotného hodnocení, kdy většina účastníků netuší, že tři hvězdičky nejsou průměr, ale 60%, malou škálou v hodnotách, ukrývání za přezdívky, a v neposlední řadě klasickou gaussovu křivku IQ. Největší procento v populaci jsou lidé podprůměrně inteligentní. Ti mají často pocit, že musí být vyslyšeni. Bohužel nic lepšího nebo aspoň jiného nemáme. Občas tedy čtu zasvěcené komentáře, které jsou úplně mimo. Kdyby si alespoň odpustili rádoby odborná hodnocení typu: tvůrce zřejmě vůbec nerozumí hudbě, kamera byla slabá, skvělá, a nebo jako tady - snímek by si zasloužil profesionálnější provedení. Jako kameraman s třicetiletou praxí musím říci, že je skvělá. Z hereckých výkonů mrazí a ta civilnost a stereotyp působí velmi autenticky. Jsem vděčný za německou verzi, protože právě hollywoodská verze by byla určitě "klasicky profesionální".

Konec podle dektivního schématu - musí to být najednou někdo jiný, se kterým jste nepočítali. I když to najednou celé vypadá jako pitomost. Scénář se svou snahou o věrohodnost se docela míjí a dělá veletoče ala seriály americké provenience. Marcela tedy nakonec přilne ke klukovi, kterým deset dílů pohrdá a vůbec si ho neváží jen proto, že se jí zastal při hádce v kostele... Bylo by to na delší rozbor, ale už se chystá pokračování, takže to pojede jako Vyprávěj.

Ohromné zklamání. Znělka jak z devadesátých let a rozhovory někde v koutě na sedačce. Etapy života letem světem, něco se úplně přeskočilo a většina byla tak povšechně povrchní. A aby se zaplnil šuplík v televizním schématu - klasicky 26 minut stopáž jako 13. komnata a podobně.

Zvláštní, kam se může dokument posunou díky společenské objednávce. To už není dokument, ale product placement antirasismu, LGBT, feminismu a tvůrců této tématiky. nedá se hodnotit díl po dílu, ale tumuto bych dal tak jednu hvězdičku.

Skvělé písničky jaké jsou jen v pohádkách s hudbou Jaroslava Uhlíře.

Tak to je pecka. "Někdo se mě dneska zeptal. Není twitter ta pitomá věc, co všechno hrozně zjednodušuje? Ne to si pletete se psaním". - Margaret Atwoodová Titulky občas špatné a pro mě pak nepochopitelná pasáž, kde se Margaret zmiňuje o kavárně v centru Toronta, která se jmenovala Bohemian Embassy a měla ve znaku bílého dvouocasého lva - český státní znak a titulky to nezmíní a dál překládají Bohemian Embasy? Název je Moc slov. Další špatný překlad, protože okamžitě evokuje význam příliš slov. Ve skutečnosti je to síla slov a tak se také dokument měl jmenovat. Jen to chtělo trochu přemýšlet. Je to o literatuře, svobodě, humanismu, ženách, společnosti... Má to tolik skvělých myšlenek a postřehů, že je téměř nestíháte vnímat. A tahle žena má opravdu smysl pro humor. Tím podtrhuje tvrzení - myslím Marka Twaina, že humor je podstatnou částí inteligence.

Řekl bych, že to hodnocení je ze setrvačnosti, protože Anderson má mnohem povedenější díla.

O čem to bylo? O tom, že slavný režisér zůstal v 15 letech chudák sám s mámou a dvěma bratry? Nic víc. Žádná hyperbola, žádná věrohodná emoce, jen souhrn dat, školka, škola, smrt otce gymnázium, herectví... Proč tam nebyli kolegové z branže. Protože se ke slavnému režisérovi nechtěli vyjadřovat. Styděli by se. Mohl zmínit, že tento aktivní člen KSČ byl z ČST defakto vyhozen a nesměl pro ní pracovat. Postupně se nahoru dostal díky práci na NOVĚ. Takovou 13. komnatu má půl milionu občanů ČR.

Postelová scéna je naprosto brilantní a je možná nejlepší v dějinách americké kinematografie.

Úžasná záležitost. Film je skvělý od počátku do konce. Hýří nápady jako málokterý hraný film. Baví mě i titulky a jímavá hudba.