Korra

Původně krátkou povídku Upír se Sussexu tvůrci hodně nafoukli, přidali značný počet mrtvol a zcela novou postavu. Bohužel, výsledek působí poněkud přeplácaně a Holmes se v něm bůhvíjak nepředvede, oproti původní povídce.

Překvapilo mě, kolik lokací původního Nosferatu zůstalo beze změny - nebo že by to byly zdařilé kulisy? Pocta/remake Murnauova díla se povedla. Jedná se snad o jediné pojetí Draculy, kdy je Van Helsing na prd. Upíra nezajímá kromě lovu a vysávání krve nic - žádná láska, žádné výčitky svědomí nečekejte. Tak má podle mě vypadat správný upír.... Draculu zničily neustálé psychologické interpretace, vyžívající se hlavně v sexuálním podtextu příběhu. Výsledkem je, že si žádný současný filmař netroufne zfilmovat Draculu, aniž by do filmu přidal srdcervoucí romanci mezi titulním hrdinou a nějakou ženskou postavou. Toto romantizující pojetí upíra nakonec vedlo k filmům typu Twilight, ve kterých už opravdu o děs z netvora, který vám v noci přijde vysát krev, nejde.

Tyhle staré filmy jsou fascinující; jako okno do jiného času. Všichni, kteří se zúčastnili natáčení, jsou už dávno mrtví. Film možná není tak děsivý a napínavý, jako jeho mladší bráškové, ale vyznačuje se plíživě zlověstnou atmosférou, která se dostane během sledování pod kůži. Herecké výkony jsou nehodnotitelné, ale titulní monstrum je pořád děsívé. Kéž by se takový přístup k mostru objevoval i dnes, namísto zástupů polidštěných upírů a vlkodlaků.

Od chvíle, kdy se Lily Taylor zeptá, jestli myslíte na sebevraždu, je jasné, že tohle opravdu nebude moc normální film. A já ho za to miluju.

Na rozdíl od prvních X-menů, kteří byly chytrou metaforou o outsiderech, homosexuálech a nešvarech moderní společnosti, jsou Days of future past "jen" dobrým superhrdinským filmem. Začíná ale být trochu znát opakování motivů a přílišné nimrání se ve fiktivním světě. Emoce vnáší hlavně duo Charles/Magneto. Hugh Jackman by už měl přestat posilovat a původní Mystique byla mnohem krásnější. Škoda to přeobsazení, Janifer Lawrence vnímám prostě jako Kattnis.

Pěkná poctivá kriminálka, ve které se trochu naučným způsobem ozřejmují způsoby vyšetřování, spolupráce policie se státními zástupci a soudci a vysvětluje, že vědět neznamená dokázat. Líbí se mi prostředí, které skutečně připomíná Kongresovou. Herecké výkony hlavního týmu jsou skvělé, ale skoro bych řekla, že jinak supercharismatický Vetchý tady hraje druhé housle. Ty první totiž hraje Polívka a hraje je parádně. Sice jsem na jeho klasickou pózu znavený bonviván už skoro alergická, ale tady sáhl do trochu odlišné části svého hereckého rejstříku a ukazuje, jak skvělý herec to je.

Ještě tak do třetí epizody se zdá, že půjde o psychologicky realistický seriál tak trochu ve Whedonovském duchu. Jenže pak se rozjedou klasická klišé jak z červené knihovny, obehrané zvraty a kvalita dost značně poklesne. Nad vodou to drží duo starších sester, zejména teta Wendy mě bavila.

Díky tomuto seriálu jsem se stala závislá na kávě. Prapodivné městečko, kde muži jsou většinou parchanti, ženy krásné a vzduchem se nese taková zvláštní, snová hudba... Dnešní seriály mají možná rychlejší tempo, nemají ale takovou atmosféru a ani nejsou tak krásně nafilmované.

Co je strašidelnější: vyhřezlé vnitřnosti, nebo zamračený pohled Evy Green? Správně, to druhé. Viktoriánské překvapení roku.

Výrazně doporučuju delší režisérskou verzi. Je komplexnější a je v ní vložena velmi důležitá scéna, díky které se dá film lépe pochopit. Bavily mě režisérovi nápovědy divákovi, že to co sledujeme je opravdu jen fantazie, která nemá oporu v reálném ději. A o čem ten film vlastně je? Já myslím, že o obrovském duševním odhodlání, vzepětí sil a snaze změnit nezměnitelné. Nakonec se to BabyDoll sice podařilo, ale jak říkal mudrc, za cenu nesmírné oběti.