M1911

Těžko říct zda to bylo myšleno vážně nebo jestli soudruzi z Rasiji nechtěli jen poukázat na stupiditu těch zvrhlých imperiálních filmů o buržoázních superhrdinech. Hlavní čtyřka složená ze Sergeje, Vládce Kamení, medvědodlaka s rotačákem, krutopřísného ninju, který vypadá jako záporák z Naruta a holky co umí být neviditelná, ale nepřátele ji vidí, když to zrovna scénář potřebuje, zkrátka jeden neví jestli se smát nebo brečet. U záporáka pak toto dilema nehrozí, při pohledu na Steroidmana s permanentním výrazem zmateného Downa se nejde nesmát. Jinak scénář je v tomto případě silné slovo, tvůrci zřejmě viděli trailer na Avengers, tak z něho vytvořili kostru, přidali pár košatých dialogů ve stylu "-Nechte mě být, chci být sám. -Bojujeme proti profesoru Mongolovi, chceš se pomstít? -Jo, jasně, sbalím si ušanku a pirohy do rance a můžeme jít" a dokořenili souboji mezi Zásčitníky a chodícími terči a boxovacími pytli. Ke konci už jsem ani nedával pozor, ale ač jsem se snažil sebevíc, stejně mi nic z toho super příběhu plného zvratů a překvapení, za který by se styděli i v 80. letech neuteklo a já si tento klenot naplno užil. Jednu umolousanou rudou hvězdu dám za relativně krátkou stopáž a medvěda s kulometem na zádech, škoda jen že se nejmenoval Ivan a v pozadí nehrálo Союз нерушимый республик свободных, to by vyzdvihlo celý film do zcela jiných výšin. A stejně je škoda že se prostě nevysrali na všechnu to rádobyserióznost a nenatočili nějaké ty Evendžrs: Federace Vrací Úder. V hlavních rolích Kapitán Rusko, Steel Man, The Putin, Perun, Baba Jaga a Vasilij Zajcev.

Jasně, od Lynche nelze čekat nic normálního, ale tohle bylo prostě divný. A tím nemyslím "divně zajimavé" nebo "divně krásné", jen divný. Hudba super, klip už tolik ne.

Největší židobijec naší doby, Šílený Mel, se opět posadil za kameru a po křesťanském torture pornu a vylomeninách mírumilovných indiánských kmenů se tentokrát rozhodl ukázat těm šikmookým neznabohům z Japonského císařství zač je toho plamenomet. Podobně jako např. u Full Metal Jacket (nebo koneckonců tak půlky všech válečných filmů) je Hacksaw Ridge rozdělený na dvě části - první doma na cvičišti, kde je těžko, protože si všichni myslí že Doss je debil a druhá na Okinawě na bojišti, kde je ještě hůř, protože si sice už všichi myslí že je Doss frajer, ale zato se mu snaží Hirohito a jeho Suicide Squad zapíchnout bajonet mezi lopatky. A ačkoliv je první půlka celkem standartní směsice klíšé a amerického patriotismu, ve chvíli kdy začne eRková válečná vřava bych filmu odpustil i kdyby s lístkem do kina dávali náborový leták, protože jakmile padnou první výstřely, může se film směle srovnávat s absolutní špičkou žánru. Mel navíc kromě poslední scény dokázal udržet svoje katolické choutky na uzdě, takže jediné co bych vytknul je trochu splašený konec, člověk čeká hutné finále proti kterému zbledne i Ryanovo vylodění a ono nic. Přišlo mi jako kdyby ve strižně nadšeně ladili film k dokonalosti a najednou někdo vykřikl "Kurva chlapi, dyť už to má 2 hodiny sakra" a rychle posledních 20 minut hodil do koše.

Jako horor je to lehký nadprůměr, ale za to jak tam Chief Kief řve, kleje a střílí si to tu čtvrtou zaslouží...

Název tohoto filmu je krapet zavádějící, spíše než v moci ďábla jsou hlavní postavy v moci justičního systému a nejděsivější rozhodně není Deb, která pojídá pavouky a oprašuje aramejštinu, nýbrž fakt, že o vině obžalovaného rozhoduje herecký výkon právníků. Když tam ta Ally McBealová přesvědčovala porotu že démoni opravdu existují, bylo mi docela úzko. To kdyby dělal advokáta třeba Kevin Spacey, jednoho by snad i přesvědčil že jeho klient, potetovaný dvoumetrový recidivista s výpisem z rejstříku, na který padla půlka lesa tu ženu opravdu nezabil a nesnědl, ve skutečnosti jí unesli mimozemšťané. Zkuste si tomu jeho úsměvu říct ne. Ale abych neodbíhal, film rozhodně nebyl špatný, ty dvě hoďky utekly celkem rychle, jen sem čekam víc Exorcisty a méně Spravedlnosti Pro Všechny.

Tak jako ušlo to, ale... Po Infernu naštěstí zdvihači pekla vykročili tím správným směrem, ale i přes slušnou schízo atmosféru a pár zajímavých nápadů (úhoř) působí film celkem nezáživně a hlavně konec, který mohl být krásně překvapivý, akorát diváka zmate. Navíc Pinhead tu už má opravdu jen cameo.

Po třech žumpoidních dílech konečně Hellraiser, u kterého jsem neměl pocit že jsem opravdu v pekle. Pinhead sice tentokrát hraje druhé housle, ale jeho partička Cenobitů/Necenobitů nahání strach a nevypadá jako panoptikum roztavených voskových figurín do kterých někdo zapíchnul pár náhodných předmětů, místo klasické pornozápletky je zde dokonce i příběh a celkově to konečně připomíná profesionální film a ne domácí video několika nadšenců do kinematografie a fetišismu. I když ono možná stačilo jen pověsit Petera Atkinse na řetězy a nechat scénář napsat někoho, kdo není úplná guma, nebo aspoň ne taková jako on, takže vlastně kohokoliv. Velká škoda, že Derrickson nezůstal u Hellraisera déle, jako hororový režisér se osvědčil na jedničku.

To se takhle sešly dvě košťata Skip Woods a Michael Finch, kteří mají oba z nějakého nepochopitelného důvodu na kontě hned několik zoufale průměrných filmů se slavnými názvy a velkými jmény, a rozhodli se, že navážou na veleúspěch prvního Hitmana. Aby se mohli pořádně soustředit, šlehli si oba po třech gramech pika a geniální nápady se jen hrnuly. A když tito dva mistři pera po vyčerpávajících 18 minutách svůj magnum opus dopsali, plni pýchy ho šli ukázat producentovi, Mošemu Šekelštejnbergovi, kterému by se zrovna hodila nějaká zástěrka na vyprání pár drobných, tudíž po důkladném pročtení prvních 10 slov usoudil, že se jedná o budoucí oscarový trhák a film dostal zelenou. Režie byla svěřena zkušenému Aleksanderu Bachovi, z jehož široké filmografie nemůžu nezmínit například [nic], [nic] a nebo třeba [nic]. A nesmím zapomenout na jeho homevidea z ťamanských karaoke barů, díky čemuž koneckonců dostal na starost tento film. Hlavní role připadla kamarádovi Rupertovi, který si ani mezi scénami nestíhal holit vlasy ani vousy a celkově vůbec nevypadá jako Agent 47, tudíž je to perfektní Agent 47, jelikož ho nikdo nepozná, žejo. Skoro celý film mu doprovod dělá nějaká bulharská nutrie se silným britským přízvukem, která vidí i za roh a záporáka si střihnul jako vždy naprosto dokonale sympatický Spock. Od první chvíle je jasné, že celý štáb má pečlivě nastudovanou historii Hitmana, určitě viděli z dálky alespoň 2 propagační plakáty, jelikož z filmu přímo čiší ta hitmanovská atmosféra, ať už díky košatým dialogům vyňatých z knihy "101 frází co zněly naprosto retardovaně už napoprvé, ale přesto je najdete v každém dementním béčku", technický dokonalé digitální akční scény, které zase jednou sníží počty epileptiků a hlavně VYNIKAJÍCÍ příběh plný napínavých zvratů a dějových kliček, které jsou naprosto logické, dávají smysl a dopředu by je neodhadnul ani Nostradamus se strojem času. Po všehovšudy průměrném Hitmanovi z roku 2007 tu konečně máme plnohodnoutný filmový klenot, který se naprosto zaslouženě dostal do široké kinodistribuce a ne třeba jako straight-to-dvd příloha k Nedělnímu Blesku, kde by se dal použít například k plašení ptáků nebo lidí. A současné hodnocení 50% beru jako nepovedený vtip, jelikož si tyto audiovizuální orgie zalouží minimálně o 45% jinačější skóre.

Funny Sex Games USA. Kvalita filmu zhruba odpovídá kvalitě photoshopu na plakátu, ale dokážu si představit, proč na to ten Keanu kývl...

Tohle je umění vole, jesli se ti to nelíbí, tak seš uplně blbej! Salvador Dalí si dal na chvíli pokoj od malování těch svých píčovin (v dobrém slova smyslu) a rozhodl se spojit síly s Luisem Buñuelem a vytvořit tak ultimativní surrealistický filmový počin, který zavede divákovu mysl do zcela nových výšin. Nevím jak u vás, ale já jsem si teda říkal "doprdele na co se to zase koukám, že se na to nevyseru fakt" už kolikrát. Nutno uznat, že úvodní scéna byla docela zajímavá, hlavně hudba a střih na měsíc, ale pak to šlo do kopru, jelikož ačkoliv si myslím, že jakž takž mezi řádky číst dovedu, co tímhle chtěl básník říct jsem opravdu nerozluštil. To bych se rovnou příště mohl dívat jak se točí prádlo v pračce a hledat v tom skryté významy, například halucinační atmosféru ždímání, groteskní stylizace zapomnění červené ponožky mezi bílým oblečením či vítězství někdy až hrůzné bizarnosti, kdy praskne potrubí a vytopíme sousedy. No ale nic, mrsknu tomu hodnocení dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a je mi úplně jedno, že si z toho někteří jedinci budou muset přečistit svoje brýle s dřevěnými obroučky, aby se ujistili, že se opravdu mezi námi najdou takoví plebejci jako já. Ale stejně všichni dobře víme, že kdyby tohle natočil například támhle Dušan odnaproti, po Andaluském psovi by neštěkl ani pes, ale najdou se tací, kteří by by onanisticky opětkovávali i patnáct minut roztírání hoven po zdi, jen kdyby pod tím byl podepsán Salvador nebo Luis, natož pak oba dva najednou.